Zdeňka Hinková v sobotu vyrazila na houby. Nemusela daleko. Udělala jen pár kroků. Obešla náves, poklábosila se sousedkami... A domů si přinesla asi kilo hub. Stejně tak úspěšná byla i v pondělí.
"Od kolegyň důchodkyň jsem se dozvěděla, že nejvíce hub nám roste přímo na návsi. Tak jsem to zkusila a měla jsem štěstí," usmívala se houbařka.
"Když ráno chodím do práce, potkávám pravidelně na návsi zhruba tři houbaře. A mají docela pěkné úlovky," přiznává starosta Hodic Josef Bakaj. Podle něj je to ve vsi už taková tradice. Houbám se tu náramně daří. Houbaření na návsi místní provozují už roky.
"Je zajímavé, že tu nacházíme z devadesáti procent jediný druh, a to hřib kovář. Jiné tady příliš nerostou," poznamenal starosta.
Jak se smíchem vysvětlil, náves obec nikterak nehnojí, nekropí nebo na pěstírnu hub nepřestavuje. "Máme tu uprostřed obecní rybník. Kolem jsou velké travnaté plochy, nad tím lipové aleje. Jediné, co děláme, je sekání trávy," vypráví Josef Bakaj.
"Houby tu rostou všude, ne jen na určitých místech. Musí se chodit kolem rybníka a podél silnice. Ani není potřeba příliš hledat, kilo jsem měla za necelou hodinku a to jsem se u toho zakecala se sousedkama," směje se Zdeňka Hinková.
Houbaření na návsi má svá specifika. Člověk nenachodí kilometry do lesa a po lese, je hned u domu. Sice mu chybí lesní vzduch a klid, za to si ale popovídá se sousedy.
A hlavně, na rozdíl od lesa houby na hodické návsi rostou. "Já bych taky ráda zašla do lesa. Ale tam fakt nerostou, tady na návsi ano," dodala Hinková.
