V roce 1929 se do domu na brtnickém náměstí přestěhovali z nedalekého Opatova manželé Antonín a Anna Krutišovi s tříletou dcerkou Jaroslavou. Ti si zájezdní hostinec s hotelem U černého orla od Káby pronajali.
„Rodiče to zkusili a vyšlo jim to. Tatínek ale už v roce 1935 zemřel a maminka hotel vedla sama s pomocníky až do roku 1950, kdy odtud musela odejít. Stejně jako se museli už o rok dříve vystěhovat majitelé Kábovi. Ti přišli po roce 1948 o všechno a žili pak kdesi v jediné místnosti, kterou si pronajali,“ vzpomíná devadesátiletá pamětnice slavných časů hotelu Jaroslava Rambousková, za svobodna Krutišová.
Ta v hotelu strávila své dětství a mládí včetně těžkých let druhé světové války.
„Byla jsem mladá, v hotelu mi bylo dobře, už jako malá jsem chodila mezi stoly, to byl můj svět. Hosté hotelu, kteří se sem vraceli, byli jako moje rodina. Z Milevska sem pravidelně jezdila rodina pana Jonáše, který vlastnil malou továrnu na výrobu kuřáckých špiček. Vždycky mi dovezl malý dáreček. Jednou už po válce mi přivezl přívěsek, ve kterém byla malá fotografie mě a mého budoucího manžela z doby, kdy jsme spolu chodili,“ zavzpomínala Rambousková.
Tržbu ukradl místní strážmistr. Místo pochůzky seděl v lokále
Kábův dům vypadal za éry hotelu jenom nepatrně jinak než dnes. Schůdky a vchod do nynějšího bufetu zde nebyly, do hostince se vcházelo vpravo z průjezdu.
„Dole byl na jedné straně hotel, vzadu byla kuchyň, také jsme tam měli místnosti na spaní, jednu menší. Z druhé strany od průjezdu měl cukrář pronajatou cukrárničku. Měl tam také dílnu a byt. Nahoře v patře byl veliký taneční sál a jeviště, pořádaly se tam divadla, taneční zábavy a plesy. Nad nynějším bufetem měli velký byt Kábovi, do dvora měli prádelnu, sklad a máselnici, kde vrtěli máslo,“ popsala i po letech uspořádání domu Rambousková.
V patře byly také tři místnosti, které majitelé pronajímali na letní byty.
V hostinci se vařilo pro zaměstnance zámku, jeho úředníky a lesní správu, pro učitele brtnické školy. V sále s jevištěm prý vystupovala i manželka Karla Čapka Olga Scheinpflugová.
Hostinská Anna Krutišová v práci nosívala černé šaty, přes které měla bílou zástěru, na nohou lodičky. Byla prý vždy elegantně načesaná.
Jednou se jí ztratily ze šuplíku během dne peníze, celá denní tržba. Vzápětí se díky její duchapřítomnosti ukázalo, že peníze paradoxně ukradl zdejší strážmistr Havránek, který seděl v lokále s hosty, ačkoli měl mít pochůzku po okolních obcích.
„Podařilo se ho odhalit, peníze měl ještě u sebe, ukryté v kožených návlecích na botách. Pak ho propustili. Jeho nadřízený hned druhý den přišel peníze osobně vrátit. V novinách tehdy o tom případu vyšel článek s titulkem Kozel zahradníkem. Maminka ho měla vystřižený a schovaný,“ pověděla pamětnice.
Největší strach měla v květnu 1945 z násilnických Rusů
Ta zažila nejtěžší chvíle, když Kábův dům po osvobození v květnu 1945 obsadili Rusové. Líbilo se jim, že má velké místnosti, tak si dovnitř nanosili slámu a udělali si z hotelu kanceláře a noclehárnu.
„Byly jsme tam mezi nimi s maminkou samotné dvě ženy. Začali se k nám chovat stále víc hrubě, napětí rostlo, bály jsme se násilí. Tak jsme se jednou v noci s maminkou chytly za ruce a utekly k manželovým rodičům. Takový strach jako tehdy jsem už nikdy neměla. Kdo to nezažil, tak to nemůže pochopit. Když jsme se tam pak už zase mohly vrátit, bylo všechno v hotelu vyrabované, prázdné skříně. Kdo to rozkradl, to už nezjistíme. Pan Kába byl naštěstí tak hodný, že půjčil mamince peníze a to nejnutnější se pak zase mohlo koupit, aby hotel mohl dál fungovat,“ říká Rambousková. Ta byla v hotelu do roku 1948, kdy se vdala.
Restituční řízení se po listopadu táhlo dlouhých 16 let
V tom roce přišlo znárodnění. Po něm získala dům do správy jihlavská Snaha, která zde zřídila kožedělnou výrobu. Místo někdejšího panského hostince a hotelu zde pak fungoval s přestávkami už jenom obyčejný bufet.
Po roce 1989 byla možnost vydání majetku zpět původním vlastníkům, ale ti se jeho vrácení nedožili. „Pak jej zdědila moje maminka, která potom nárok předala mně. Restituční řízení se táhlo šestnáct let,“ popsala současná majitelka, jihlavská advokátka Kateřina Skálová.
Před osmnácti lety tehdejší provozovatelé změnili bufet v Kábově domě na podnik s obsluhou. Nyní zde funguje kromě bufetu také malý obchod s místními produkty, provozovatelé obou podniků manželé Ludmilovi v domě pořádají také výstavy. Ta další s pracovním názvem Oživení Kábova domu by měla být zahájena 16. června.
„Chceme dům se svolením majitelky co nejvíce otevírat veřejnosti, aby se o něm vědělo. Je dominantou brtnického náměstí a bylo by škoda, kdyby zůstával prázdný,“ řekla Jitka Ludmilová.
Majitelka Skálová chce velký dům na brtnickém náměstí udržovat a najít pro jeho využití investora. „Sama na to nemám peníze a ten dům je vhodný pro jakékoli rozumné využití,“ řekla Skálová.
Dům mohl vyrůst na rozestavěném a nedokončeném klášteru
Podle historiků byla budova postavena na středověkých parcelách a pozůstatcích starších staveb. Snad jimi mohl být rozestavěný a nikdy nedokončený paulánský klášter, nebo dům pro bydlení tkalců zdejší soukenické manufaktury.
„Původně se na jeho místě, po příchodu nového zeměpána Rombalda z Collalta na brtnický zámek, začal podle plánu italského architekta Pieroniho stavět klášter pro Collaltem povolané mnichy paulány. Ale stavba se na špatném podloží bortila, a proto byla podle stejných plánů vystavěna u zámeckého kostela. Jak pověst praví, přední křídlo původně plánované čtyřkřídlé budovy kláštera se nezbortilo, zůstalo zachováno a vznikla v něm první panská zájezdní hospoda,“ napsal o budově brtnický badatel, publikující pod pseudonymem Ježek Brtnický.
