Hotel, kde pila vrchnost a bývaly fronty na polívku, po 110 letech osiřel

  14:53aktualizováno  14:53
Sál někdejšího novoměstského hotelu Gregor má bohatou minulost. Například roku 1920 se zde uskutečnila ustavující schůze jednoty československého Orla, katolické sportovní organizace podobné Sokolu. Jenže od podzimu je hotel, který v poslední době nesl název Artis, zavřený. Po 110 letech provozu.

Hotel Artis v Novém Městě na Moravě | foto: Petr Lemberk, MAFRA

První hosté do něj zavítali v roce 1908, provozovatelem byl tehdy Adolf Haičman. O rok později však hotel koupil Josef Gregor spolu se svou manželkou Růženou, dcerou hostinského Jindřicha Kozy.

Fotogalerie

Hotel Gregor těžil ze své výhodné polohy v těsném sousedství nádraží. Vyhledávali ho nejen přijíždějící návštěvníci, ale také početná místní společnost.

Dokládá to třeba vyprávění bývalého přednosty okresního soudu Františka Touška, pozdějšího soudního rady v Brně: „Vzpomínám na to, když do hotelu přišel cestující, o němž jsme nevěděli. Ten si o půlnoci zavolal hoteliéra Gregora a stěžoval si, jaká že ho to společnost ruší ze spánku. A dostal pravdivou odpověď: Je to pan starosta, pan přednosta soudu, pan okresní hejtman, pan okresní školní inspektor, pan profesor… Dost, dost! Odvětil cestující a šel si lehnout.“

Potyčky fašistů a komunistů v sále museli ukončit až četníci

V sále bylo velmi živo i v říjnu 1932. Tehdy se zde uskutečnila veřejná schůze svolaná jednotou Národní obce fašistické v Novém Městě na Moravě, které se účastnilo asi 150 osob. Navštívilo ji však také zhruba dvacet příslušníků komunistické strany jak z Nového Města, tak i z nedalekého Žďáru nad Sázavou. Vzájemná nevraživost obou táborů, které stály na opačných pólech politického spektra, byla pochopitelně obrovská. Není proto divu, že se rozhořely potyčky, které museli ukončit až přivolaní četníci.

Jak byl hotel Gregor v době první republiky úspěšný, co se týká výdělku, těžko říct. Pamětníci hovoří o tom, že když Jindřich Koza dal Josefu Gregorovi svoji dceru Růženu za ženu, po finanční stránce si příliš nepomohl. Spíš naopak. Záznamy dokonce hovoří o tom, že si Gregorův syn - Josef mladší - musel vzít v 1938 „výpůjčku“, aby mohl udělat v hostinci požadované úpravy. V žádosti o prodloužení lhůty nařízených oprav, která byla adresovaná okresnímu úřadu, se dokonce zmiňuje, že se finančně vyčerpal, a půjčka je tedy nutná.

Velké prostory sálu hotelu Gregor se ovšem využívaly i po druhé světové válce. Hned 7. listopadu 1945 tu bylo poprvé oficiálně slaveno výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Ani to však majiteli v budoucnu nikterak nepomohlo. V roce 1950 odhlásil Josef Gregor svoji hostinskou činnost a vstoupil do komunálních podniků Nového Města na Moravě.

V době Restaurací a jídelen se v hotelu pouze ohřívaly párky

Vše vyvrcholilo roku 1959, kdy Restaurace a jídelny Havlíčkův Brod podaly žádost o převzetí hotelu do socialistického vlastnictví. Josef se společně s manželkou Elvírou několikrát marně odvolávali. Poté, co národní podnik hotel definitivně převzal, bylo manželům povoleno zůstat bydlet v patře nad restaurací, kde mohli za úplatu používat dva pokoje a kuchyň.

„V době Restaurací a jídelen se tu nevařilo. Ohřívaly se zde pouze párky,“ vzpomíná Hana Stará, která měla hotel pronajatý po roce 1989. „Musím však říct, že i tehdy zde mívali narváno.“

Po sametové revoluci, když se během restitucí vracel znárodněný majetek původním majitelům, připadl hotel rodině Kozových. Právě od nich si ho pak Stará pronajala.

„Můj táta se s panem Kozou znal, ale necítil se už na to, že by se vrhl do provozu hospody. Tak jsem si ji tenkrát vzala do nájmu já,“ vzpomíná na své počátky v hotelu.

Na polívku bylo narváno, lidé s konvičkami zaplnili i kuchyň

Společně s dalšími členy rodiny hotel opravili, oškrabali starou malbu, vymalovali a instalovali například klimatizaci. „Ale jídlo jsme tehdy museli vařit jinde, v hotelu jsme ho pouze ohřívali. Kuchyň tam tenkrát na vaření nebyla uzpůsobená. Nedalo se dělat pět jídel naráz jako v dnešních hospodách. Proto jsme jen ohřívali polívky a dělali svačinová jídla. Každý den jsme prodávali strašně moc polívek. Třeba jeden den jsme vařili dršťkovou, která měla úspěch a přišla na ni úplně plná, narvaná hospoda. Potom si tam v kuchyni stouplo ještě asi deset až patnáct lidí s konvičkama a my jim tu polívku ještě prodávali do nich,“ popisuje Stará počátek 90. let.

„Bylo to takový lidový,“ doplňuje ji její sestra Marie, která v kuchyni pomáhala. „Tenkrát třeba začali v Měříně dělat sekanou, tak jsme ji vozili, ohřívali a k tomu udělali třeba bramborový salát. Nebo u Kozů bývalo řeznictví, mívali tam zabíjačky, tak jsme to u nich nakoupili a podávali u nás v hospodě. Večer už se udělalo jen něco studenýho a všichni byli spokojení,“ vzpomíná se zaujetím.

„Byl to obyčejný hotel pro obyčejný lidi, ale snažili jsme se to tam udržovat. Když například přišla rodina s dětmi, usadili jsme je na místo, kam kuřáci téměř nechodili, do takového jakoby salonku. A v létě jsme mívali stále otevřená okna, aby tam byl příjemný vzduch.“

Ředitel pivovaru nevěřil, že tu za týden vypijí padesát sudů

Podle vyprávění obou sester to byla sázka na správnou kartu. Do hotelové restaurace chodila spousta lidí. Návštěvnost pak zvyšovaly akce jako například Štěpánská zábava nebo oslavy silvestrů.

„Jednou za námi přijel ředitel svitavského pivovaru. Nevěřil, že můžeme každý týden brát padesát sudů piva, že se jede podívat, kde se to prodává,“ smějí se.

I dnes říkají, že měly byznys dobře rozjetý. Jenže pak přišel rok 1997 a jejich „vláda“ nad hotelem skončila. Majitel se totiž rozhodl, že budovu prodá.

„Od pana Kozy jsme sice měly ve smlouvě předkupní právo, ale přišli jiní, silnější. Částku, kterou jsme panu Kozovi nabízely, o hodně převýšili. Alespoň tak nám to naznačil zeť pana Kozy,“ říká Hana se smutkem v hlase.

Noví majitelé hotel - nyní však už pod názvem Artis - předělali, zrekonstruovali a nějaký čas se mu skutečně dařilo. V provozu bylo také ubytování. Lidé vzpomínají, že i kuchyně byla jednu dobu výtečná.

Nakonec se však události vyvinuly úplně jinak. Hotel už je dva roky na prodej a na podzim minulého roku se celý objekt zavřel. „Je to veliká škoda. Je to skvělé místo,“ míní Hana Stará.

Autor:

Nejčtenější

Příslušník StB se marně snažil překazit natáčení filmu Císařův pekař

Cisařův pekař

V zájmu dělnické třídy není vhodné, aby film Císařův pekař - Pekařův císař s Janem Werichem vznikl. Jeho ideová hodnota...

Dodnes mě děsí vzpomínka na provaz z šibenice, vypráví politický vězeň

Zemědělec, politický vězeň, traktorista a spisovatel Miloslav Růžička

Řadový dům z opuky stojí na náměstí ve Vilémově už tři sta let. Sedmdesáticentimetrové zdi v létě chladí a v zimě drží...

Jihlava vyhrála posedmé v řadě a na vedoucí Budějovice ztrácí jediný bod

Momentka z prvoligového duelu Jihlava vs. Kladno (modrobílá)

Jihlavští hokejisté si ve 24. kole první ligy poradili s Litoměřicemi 5:2 a díky sedmé výhře v řadě ztrácejí na vedoucí...

První liga: Kladno prohrálo s Kadaní, Budějovice a Jihlava uspěly venku

Radost jihlavských hokejistů

Lídr z Českých Budějovic si v 25. kole první hokejové ligy dojel pro suverénní výhru 4:0 do Ústí, druhá Jihlava uspěla...

Lidé si koupili nové byty, stavba ale kvůli insolvenci firmy PSJ stojí

Toto je pohled na budoucí Rezidenci Vrchlického, jež má sousedit s krajským...

Na místě bývalých Štefánikových kasáren v Jihlavě má vyrůst 63 bytů. I když už je většina z nich prodaných, práce ve...

Další z rubriky

Znal jsem i sedmdesátiletého hráče, takže mám pořád čas, říká kuželkář

V Jihlavě Jan Kotyza kdysi s kuželkami jako kluk začal a teď už za ni druhou...

Letos je to osm let, co se stal Jan Kotyza vicemistrem světa v kuželkách jednotlivců. A ačkoli v reprezentaci už rodák...

Penzista jezdí těšit lidi flašinetem, města si vybírá podle nálady

S flašinetem objíždí Jan Novák města zhruba šest let. Své štace si vybírá podle...

O jihlavském Masarykově náměstí se říká, že nežije. Politici a úředníci si lámou hlavy s tím, jak centrální...

VIDEO: Dravec ubránil letiště před zajícem, sežrat ho ale nesmí

Gira, samice káně Harrisovy, sedí na místě spolujezdce a bedlivě se rozhlíží z...

Nejen lidé slouží na vrtulníkové vojenské základně u Náměště nad Oslavou. Ve službě je tu i šestice dravců. Hlídají...

Najdete na iDNES.cz