Tohle smutné místo má být ráj? Název Ráj se zde objevil poprvé po roce 1945. Tehdy tak pojmenoval František Vondruška zdejší hostinec v místě někdejšího železného hamru.
Dnes už je zde jen klidný kout přírody, dřív tu ale po staletí bylo zřejmě řádně živo. V okolí se od 14. století intenzivně těžilo stříbro.
Jedním ze zařízení, které zde horníci využívali, byla puchýrna - vodou poháněný drtič rudy. V roce 1783 zde těžba skončila a puchýrna byla přebudována na hamr na zpracování železa.
O sto let později i hamr ukončil činnost a byl přebudován na výletní hostinec nazvaný - jak jinak - Eisenhammer, Železný hamr.
Podle fotografií z období kolem roku 1900 vypadalo místo tehdy jinak než dnes - kde je dnes zarostlé koryto potoka, tam byl rybník.
Hospoda byla vyhlášená v polovině století, prosperovala
Od roku 1890 byl hamr v držení rodiny Ganswohlů, od roku 1904 Wastlů. „Ve 20. letech 20. století však budova shořela. Tehdy koupila pozemek paní Buchtová provdaná za Leopolda Dürporta. Dürportovi, poslední němečtí majitelé, hospodu znovu postavili a rozšířili, dokonce nedaleko postavili malou vodní elektrárničku. Po válce, ještě v roce 1945, získal hospodu Jaroslav Vondruška z Rančířova,“ popsal historik Zdeněk Jaroš, který se minulosti Ráje věnoval.
Vondruška brzy hostinec přenechal bratru Františkovi a jeho manželce Marii. „Tehdy dostalo místo jméno Ráj. V roce 1948 prodali objekt manželům Kuchovým. Čeněk Kucha byl však roku 1951 internován pro údajnou protistátní činnost a již se nevrátil. Jeho žena s dětmi zde sice dál bydlela, ale hospodu už neprovozovala, navíc postupně prodala elektrárnu i stodolu. Nakonec i ona v roce 1958 odešla,“ napsal Jaroš.
Pak převzalo majetek spotřební družstvo Jednota Třešť. Hostinec byl zrekonstruován, družstevníci také vybudovali novou studnu.
„Prvními provozovateli byli manželé Auještí. Za nich došlo k největšímu rozkvětu Ráje. Vyhlášená byla zdejší kuchyně, pořádaly se zde svatby a oslavy, hospoda prosperovala,“ vylíčil historik Jaroš.
Poblíž hostince vyrostly chatky i volejbalové hřiště. Pak přišel srpen 1968 a sovětská okupace.
Hostinec obsadili Rusové, pak proslul dýchánky hráčů Dukly
„Tehdy hostinec obsadili Rusové. Říkalo se, že hostinský Aujeský tam snad někde měl vysílačku. Dělali mu problémy,“ vybavil si Oldřich Gabriel, který na blízké chatě tráví penzi s manželkou Marií, s níž měl svatbu právě v Ráji.
V roce 1970 manželé Auještí hostinec opustili. „Novým provozovatelem se stala rodina Morávkova, která přivedla restauraci do finančních problémů. Proslulými se staly zdejší alkoholové ‚dýchánky‘ hráčů Dukly Jihlava,“ napsal Jaroš.
Hrávala zde harmonika, stálými hosty byli chataři ze sousedství.
V roce 1977 přišel na hospodu nový vedoucí pan Kubů. „Po něm se rychle vystřídalo ještě několik provozovatelů, kteří zde však už nebydleli. Navíc celá provozovna v 80. letech již přestala vyhovovat hygienickým normám, což vedlo Jednotu k otvírání jen dvakrát týdně. Nakonec v roce 1984 bylo na příkaz okresního hygienika zařízení zrušeno a opuštěno,“ přiblížil Jaroš.
Stavbu koupila jihlavská Geondustria, která zde postavila plechový sklad. Ten však na odlehlém místě začal rychle podléhat zkáze - stejně jako hostinec. Plány na rekonstrukci hostince po roce 1989 zůstaly ve fázi vizí a místo se změnilo v zarůstající trosky. Místo toho vznikl v blízkém Rančířově hostinec z nostalgie nazvaný Nový ráj.
V posledních letech se místo původního Ráje opět stává stále oblíbenějším cílem vycházek Jihlavanů. Na kdysi slavný hostinec však dnes upomíná už jen turistická cedulka na stromě.
