O běh rodinného podniku se dnes starají zejména bratři Karel a Marek Havlíkovi....

O běh rodinného podniku se dnes starají zejména bratři Karel a Marek Havlíkovi. Postupně se snaží podnik dále zvelebovat. Deska kolem výčepního pultu s pípou byla původně vyrobena pro poslaneckou lavici. | foto: Tomáš Blažek, MAFRA

Majitel hospody se srpnem 68 nesouhlasil, s rodinou se musel vystěhovat

  • 20
Čelní deska pultu, která je zde od roku 1992, pochází z lavice České národní rady. To je atrakce hostince U Zmátlů v Sázavě pod Křemešníkem, do níž míří další díl seriálu Ta naše hospoda. Zavedený podnik, který komunisté proměnili k obrazu svému, museli dnešní majitelé budovat od počátků.

Na první pohled jde o venkovské stavení s růžovou fasádou, které „hlídají“ dvě mourovaté kočky. Uvnitř se však skrývá moderní podnik. Nachází se zde nejenom výčep s tanečním sálem, ale objevíte tu nedávno otevřenou vinárnu s klenutými stropy, která vznikla z dřívější konírny.

Zahrada nabízí venkovní posezení s krbem a hracím koutkem pro děti. Hostům je k dispozici i ubytování v pěti pokojích. V další části je malý obchůdek.

Nic však nebylo podle současných majitelů, Aleny a Karla Havlíkových, zadarmo. „Všechno to jsou manželovy nápady, které získal na cestách v zahraničí. Trvalo nám to prakticky celý život, než se nám je podařilo realizovat,“ říká majitelka rodinného podniku Alena Havlíková, která objekt s manželem koupila v roce 1991. Tehdy jí bylo 33 let.

Nyní zde pracují i její dva synové Karel, Marek a rovněž snacha. „Chtějí v naší započaté práci pokračovat. A to mě těší,“ usmívá se.

Vybudovat zájezdní hostinec bylo snem mladého vojáka

Historie hostince U Zmátlů však sahá až na začátek 20. století. Původním majitelem hospody byl František Zmátlo, který se v tomto domě narodil už v roce 1900. „Jeho velkým životním snem bylo udělat si tu zájezdní hostinec. Začal si na to šetřit, už když byl na vojně,“ vysvětluje paní Alena.

Měl prý jasnou představu, jak by měl podnik fungovat. Vyučil se řezníkem, takže zde nejprve fungovalo uzenářství. „Vždy, když měl trochu peněz, tak tu něco vybudoval podle toho, jak mu to finanční možnosti dovolovaly,“ připomíná.

Všechno ale tehdy vypadalo úplně jinak. V místě, kde dnes Alena Havlíková provozuje malý obchůdek se smíšeným zbožím, byla původní hospoda. Tam, kde mají současní majitelé kuchyni, kde se vaří pro hosty, bylo uzenářství. Na místě dnešního výčepu zase byla velká korková chladírna masa.

Hned po druhé světové válce přistavěl František Zmátlo taneční sál. Cihly, ze kterých vznikl, pocházejí z části helenínské textilní továrny, která se tehdy bourala.

Únor 1948 rodina s velkými šrámy přečkala, srpen 1968 už ne

V 50. letech ale vzal sál za své. „Komunisté tam nechali navézt a uskladnit čerstvě sklizené obilí. Jak bylo vlhké, vše, co bylo pod dubovými parketami, kompletně shnilo. Podlaha byla jako jedno velké vlnobití,“ dodává syn majitelky Karel.

Po válce ještě chvíli fungovala jak hospoda, tak i řeznictví. Zlom nastal po změně režimu v únoru 1948, kdy podnik převzala Jednota. Rodině alespoň umožnila ve stavení dál přebývat a původní majitel v hostinci nadále obsluhoval.

Zásadní zlom přinesl i další milník v české historii. Po roce 1968 jeden ze synů Františka Zmátla nesouhlasil s politickou situací v zemi a celá rodina se v důsledku toho musela narychlo z domu vystěhovat. „Dovolili jim vzít si pouze to, co se vejde na jeden valník,“ vypráví Alena Havlíková.

Jednota pak v roce 1969 zcela změnila dispozice domu. Začala tu fungovat samostatná prodejna a samostatná hospoda, kde se střídali hostinští. V roce 1985 se zde dokonce jeden z nich oběsil na skobě ve výčepu. Koncem roku 1989 objekt v restituci vrátili původním majitelům.

Přes den chodil do práce, večer obsluhoval v hospodě

Tehdy se o něj začali zajímat už Havlíkovi. „Manželova babička byla rozená Zmátlová a je sestrou původního majitele. A protože restituenti už neměli sílu ani chuť investovat, odkoupili jsme jej. V roce 1991 jsme převzali prodejnu, pak i hostinec,“ líčí historii majitelka.

Jméno hostince nechali původní. Prý i z úcty k původním majitelům. „Vždy se tady říkalo U Zmátlů. I za totality.“

Začátky však byly těžké. „Manžel nejprve chodil do práce a večer obsluhoval v hospodě, ale nešlo to dost dobře skloubit. Nebyly tehdy ani žádné velkoobchody a dodavatelé zboží. Vše jsme si museli objíždět sami,“ popisuje nelehké začátky v divokých 90. letech.

Postupně začali dům renovovat. Moc původních věcí zde nezůstalo. Zajímavostí ze současného vybavení je výčepní pult, jehož čelní stranu tvoří originál čelní deska z lavice tehdejší České národní rady, která je zde od roku 1992.

Vaňkův plněný řízek pro Bartošku, do hospody zašel i Panenka

Dnes chodí do hospůdky nejenom místní štamgasti na pivo, ale stále častěji se zde zastavují turisté a cyklisté, kteří míří na poutní místo na vrchu Křemešník, i lidé z okolních chat a chalup. Malou sázavskou vesničku s její hospůdkou objevily však i některé známé osobnosti.

„Támhle u toho stolu seděl Jiří Bartoška. Přesně si pamatuji, že jsem mu vařila Vaňkův plněný řízek. Moc mu chutnalo. Chlapům, kteří ho samozřejmě poznali, poručil kořalku,“ vzpomíná na návštěvu oblíbeného českého herce v roce 2003.

V Sázavě se však neobjevil náhodou. Jako malý sem totiž jezdil v létě na prázdniny. „Jeho dědeček bydlel hned vedle našeho baráku,“ poznamenal Karel Havlík.

Dalším slavným hostem byl například fotbalista a exekutor památné bělehradské penalty Antonín Panenka, pravidelným návštěvníkem byl též bratr Eugena Brikciuse.

Současní majitelé chtějí podnik dále zvelebovat. A jsou rádi, že kroky, které zde od roku 1991 udělali, se líbí i synovi původního majitele. Dnes je mu 81 let a stále do Sázavy jezdí a dělá mu radost, že hospoda, která si ponechala jeho jméno, funguje. „Děda by měl radost, jestli se na to dívá,“ říká prý pokaždé.