Na přelomu 70. a 80. let se této hospodě říkalo zlidověle „U Hrubiána“.
Dneska už jí většinou nikdo jinak neřekne než „Hlína“. Oficiální název tohoto jihlavského hostince s více než dvousetletou historií ovšem zní Na Hliništi. Název odkazuje na někdejší cihlářskou výrobu v místě, kde se těžila jemná hlína. Možná proto se dnes hostinec i s okolními pozůstatky někdejších nízkých cihlářských domků nachází oproti okolí doslova v jámě. Naproti stojí kasárna.
Dům s adresou Na Hliništi 1 byl podle zjištění bývalého archiváře a badatele Ladislava Vilímka postaven na přelomu 18. a 19. století, první majitel Martin Siegl je doložen k roku 1806.
Hostinec byl v tomto stavení zřejmě už od počátku. „V roce 1864 lemovaly hospodu dvě cesty. Na severu odbočka z tehdejší Röhrenzeile (Vodovodní, dnes Vrchlického ulice) a při jižním okraji běžela bezejmenná cesta k městské střelnici nyní zastavěné patrovými domky Štefánikova náměstí,“ napsal Vilímek ve druhém díle své knihy I domy umírají vstoje.
Do současné podoby byla „Hlína“ přestavěna v roce 1892, jak dokládají dochované stavební plány.
Ubytování pro zemědělce i útočiště rockových „mániček“
Chod hospody v prvních letech 20. století letmo popsala ve vzpomínkách Anna Zimolová, manželka tehdejšího hostinského Krumma.
„Maminka Krummová chodila večer v osm spát a já jsem byla až do deseti hodin v hospodě a někdy i déle. V neděli jsme měli otevřeno do jedenácti, protože mužští hráli karty,“ cituje badatel Vilímek Annu Zimolovou.
Přes druhou světovou válku provozovali hostinec Alois a Anastasie Giessweinovi, poválečný hospodský Ladislav Chalupa nechal v roce 1946 upravit schodiště do sklepa.
„V letech 1951 až 1958 tady fungovala také ubytovna Československého svazu zemědělců,“ uvádí Vilímek. Hostinec „Hlína“ byl populárním místem za socialismu, kdy se u něj scházely například rockové „máničky“ z prostředí undergroundu.
Stejný charakter si tato hospoda udržela až do konce devadesátých let. Pak přišel současný provozovatel Aleš Ferda. Před osmi lety tady postupně udělal kompletní rekonstrukci. Dnes patří „Hlína“ v Jihlavě k vyhlášeným podnikům, kam se chodí na jídlo i za prostředím.
Ve sklepě našli zbytky rozpadlých uniforem
Zvenčí hospoda vypadá podobně, jako ji ukazují fotografie z doby před více než stoletím, interiér se ale změnil. Původně byl lokál jenom v jedné místnosti a zbytek hostů postával venku u „krmelců“.
Oproti té době restauračních prostor více než dvojnásobně přibylo. „V jedné z místností máme původní trámový strop, který se tehdy natíral býčí krví, aby dlouho vydržel. Může pocházet z počátků hospody,“ odhaduje Ferda.
Když hospodu se silnými kamennými zdmi před patnácti lety přebíral, našli s kolegou ve sklepě zbytky rozpadlých četnických uniforem z první republiky. „Někdo je tam zřejmě schoval před válkou,“ míní Ferda.
Cihlářská čtvrť v okolí „Hlíny“ mívala odlišný charakter od města. Dříve se totiž nacházela mimo ně. Někdejší svébytnost lokality i pozici hostince jako jejího společenského centra potvrzuje fakt, že se v hospodě setkávají na srazech zdejší rodáci či starousedlíci.
„Sejde se tady třicet čtyřicet lidí, sedmdesátníci i devadesátiletí, co přijeli po dvaceti letech, mezi nimi dva tři emigranti. Vzpomínají, jak tady bylo dřív,“ líčí Aleš Ferda.
