Já se snad uklikuju, zlobil se na sebe Patrik Eliáš.

Já se snad uklikuju, zlobil se na sebe Patrik Eliáš. | foto: Michal Remeš, MAFRA

Já se snad uklikuju, zlobil se na sebe Eliáš při tréninku v rodné Třebíči

  • 0
Měl na sobě obvyklý červený dres, ale na jeho hrudi tentokrát nebyl ani znak české reprezentace, ani logo New Jersey Devils, za které už dvacet let hraje v NHL. Hokejového útočníka Patrika Eliáše v tomto týdnu zdobí barvy prvoligové Třebíče.

Devětatřicetiletý odchovanec Horácké Slavie se v rodném městě chystá na další sezonu, ve které mu vyprší stávající 5,5 milionu dolarů vysoká smlouva s Devils.

„Určitě neberu příští sezonu jako svou poslední. Doufám, že se mi podaří a po ní o mě bude zájem,“ přeje si dvojnásobný vítěz Stanley Cupu (2000 a 2003), který si v elitní soutěži s New Jersey zahrál i další dvě finále (2001 a 2012).

Během tohoto týdne se však snaží část svých zkušeností předat mladým třebíčským hokejistům. „To, že trénuje s námi, je pro ně po všech stránkách přínos. Kluci se aspoň můžou podívat, jak vypadá perfektně nachystaný hráč,“ pochvaluje si trenér Horácké Slavie Jiří Mička. „Zdobí ho jeho kvalita, tréninková morálka i přínos v kabině,“ doplňuje.

„My, co tady trénujeme každý rok, jsme si na to už zvykli. Ale protože je Patrik ochotný poradit mladým klukům, je to pro ně určitě dobrý zážitek,“ potvrzuje trenérova slova také třebíčský kapitán David Dolníček.

 „Zatrénovat si vedle takového hráče, podívat se, porovnat výkonnost, to může někomu i za ten jeden týden pomoct.“

Dnešní trénink však Eliášovi příliš nevyšel. Nejprve si do něj rýpnul kapitán Horácké Slavie kvůli pokažené hře na jednu branku. „Napište, že nám to zkazil,“ radil Dolníček přítomným novinářům. „Nahrál soupeři na vítězný gól, za to jsme ho přece chválit nemohli,“ smál se.

Právě Dolníček s dalším zkušeným třebíčským útočníkem Romanem Eratem pak s Eliášem zůstali na ledě i po skončení tréninku a zasoutěžili si s ním ve střelbě a v nájezdech. „Nejedeme na zápas Regionálního poháru v Českých Budějovicích, máme volno, tak jsme zůstali o trochu déle,“ hlásil Dolníček. „Měli jsme možnost si zablbnout.“

Náladu mu zvedla až starší dcera

Jenže Eliášovi tyhle hrátky náladu příliš nezvedly. Kvůli tomu, že se střelecky trápil, se zbytek tréninku proměnil spíš ve fyzický dril. „Sakra, já se snad uklikuju,“ zlobil se naoko Eliáš.

„Je začátek sezony a tělo ještě není rozhýbané tak, jak by mělo,“ omlouval svého parťáka Dolníček. „Z hlediště se zdá, že je to sranda. Ale je dobré se tomu věnovat.“

Šestatřicetiletý kapitán Horácké Slavie počítá s tím, že na závěr Eliášovy přípravy na ledě zkušeného útočníka zkasíruje. „Každý rok, když odjíždí, nám tady nechává něco do pokladny. Že s námi mohl trénovat. Takže si myslím, že ho zase o něco zkásneme,“ dodal dobře naladěný Dolníček.

Opravdovou radost si Eliáš vychutnal teprve až po tréninku, kdy jej v kabině Horácké Slavie navštívila dcera Sophie Gabriela, která v listopadu oslaví páté narozeniny. Do rodné Třebíče ji vozí pravidelně. Byť vždycky jenom na pár dnů.

„Tím, že hraju v Americe, se do Čech dostanu jen v létě, na dva měsíce. A to není nijak dlouhá doba. Mám dvě rodiny, takže každý víkend jsem buď tady, nebo u druhých rodičů (manželky Petry Eliáš Volákové - pozn. red),“ vysvětloval Eliáš. „Máme spoustu známých, kteří nás chtějí vidět. A také máme nějaké povinnosti v Praze. Toho času zkrátka není dost, abych mohl v Třebíči strávit třeba měsíc,“ povzdechl si.