„Obce Panenská a Lovčovice připadly říšské župě, respektive okresu Waidhofen an der Thaya,“ popisuje Petr Beránek, vedoucí pobočky Muzea Vysočiny v Moravských Budějovicích.
Protektorátní hranice tehdy rozdělovala okres Moravské Budějovice a říšskou župu Dolní Dunaj.
Na dešovském obecním úřadu mají uloženou vzácnou starou mapu z četnické stanice Moravské Budějovice, kde četníci bílou čárou ručně vyznačili demarkační linii. Při srazu rodáků ji Dešovu věnoval pan Prokeš, syn vrchního strážmistra v Moravských Budějovicích.
Dešov byl totiž za války takzvanou hraniční vsí. Velkou část jeho katastru si Němci také zabrali.
A jak se tehdy žilo mimo protektorát? Obě vsi tehdy obsadil wehrmacht. Nejprve v nich fungovala vojenská správa, již pak nahradilo německé obecní zřízení.
Vpravo jezdili dříve než v protektorátu
„Starosta byl jmenován. Musel být německé národnosti a člen NSDAP. Například soud pro řešení sousedských sporů už nebyl v Jemnici, ale ve Slavonicích. Názvy se přejmenovávaly do němčiny a musely zmizet všechny připomínky Československa,“ přibližuje Petr Beránek.
Zpočátku se tam oficiálně platilo říšskou markou i československou korunou. Později už zůstaly jen marky. Kdo chtěl být státní zaměstnanec, musel mít potvrzení o árijském původu. Zavřeli českou menšinovou školu v Panenské, zůstala pouze německá.
Vpravo se tam začalo jezdit dříve než v protektorátu.
Zrušily se české spolky. V obecních kronikách byly začerněné veškeré zmínky o prezidentu T. G. Masarykovi. Po vypuknutí války začali z obou vsí rukovat odvedenci.
I v Panenské a Lovčovicích měli přídělový systém. Co vypěstoval rolník nad svoji osobní spotřebu, odvádělo se pro válečné účely. Postupně se tam zaváděly i německé svátky, jako třeba slavnost německé rodiny či okresní dny NSDAP.
Osadily se pohraniční závory a celní domky
Z dalších obcí Třebíčska se staly hraniční vsi. Šlo o Pálovice, Menhartice, Radotice, Bačkovice, Polici, Velký Dešov, Nové Syrovice a Láz. V nich se objevili němečtí pohraničníci a celní stráž.
Hranice se označila pomocí dřevěných patníků. Osadily se hraniční závory a celní domky. Do hraničních obcí přibylo četnictvo a finanční stráž. U „čáry“ docházelo občas k provokacím ze strany německých ozbrojených složek.
Hospodářská situace vesnic se zhoršila. Mohla za to i umělá hranice, celní bariéra a ztráta části katastru. „Například Velký Dešov ztratil skoro všechny lesy a lidé neměli čím topit. Přišel o třetinu katastru, skoro i o celý zalesněný masiv Suché hory. Ten měl pro nacisty především strategický a hospodářský význam,“ vysvětlil Beránek.
V Dešově si dodnes vyprávějí o jedné místní Němce, která za války pomáhala Čechům. Na konci války ale raději i s manželem odešla do Rakouska. „Později po letech se sem asi třikrát přijela podívat na návštěvu,“ vzpomíná jeden z dešovských pamětníků.
Adolf Hitler řečnil ve Znojmě a přespal ve vlaku
Nové Syrovice ztratily celou jižní zalesněnou část. A to na základě snah tamějšího správce velkostatku Rudolfa Wickla. Ten původně chtěl připojit celou obec k Říši. Lesy u Syrovic připadly tehdejšímu říšskému okresu Znojmo, který si tak ekonomicky pomohl díky těžbě dřeva.
Mimochodem, Adolf Hitler Znojmo na rozdíl od Jihlavy navštívil. Řečnil tam odpoledne 26. října 1938. Předtím přijel zvláštním vlakem a prohlédl si i československé opevnění. Po odjezdu ze Znojma přespal ve vlaku na rakouské straně Dyje v Laa an der Thaya. Následující den zamířil do Mikulova.
Zajímavostí je, že pouhé dva dny před návštěvou Znojma řešil vztah herečky Lídy Baarové a Josepha Goebbelse. Konkrétně 24. října 1938 přijal na Berghofu Magdu Goebbelsovou s dětmi. Stěžovala si, že manžel a Hitlerův důležitý spojenec má milenku, českou herečku. Hitler pak Goebbelsovi nařídil usmíření s manželkou a zakázal mu rozvod s odůvodněním, že soukromí musí podřídit potřebám Říše.
