„Bylo to blbé rozhodnutí v blbou chvíli.“ Tak začíná vyprávění svého příběhu čtyřiadvacetiletý motorkář Luboš Janovský z Třeště, který se letos v červnu vážně zranil při dopravní nehodě jen kousek od svého domova.
„Jel jsem za autobusem do mírného kopečka, podřadil jsem a vykoukl, jestli ho můžu předjet. Zdálo se, že je všechno v pořádku, tak jsem vyrazil. Jenže najednou tam bylo auto,“ pokračoval.
Pak už jen ucítil obrovskou bolest, protože mu náraz utrhl levou nohu. „Vzpomněl jsem si na základy první pomoci, že je dobře, když je člověk co nejdéle při vědomí, tak jsem se snažil neusínat,“ pokračoval ve vzpomínání na osudnou červnovou sobotu.
V té době už se ale o něj starali čtyři úplně cizí lidé, kteří jeli zrovna kolem a zastavili, aby zraněnému motorkáři pomohli.
Radka Špringerová a Vít Kaňkovský dnes dopoledne v Jihlavě dostali od policistů a zástupců České pojišťovny ocenění Gentleman silnic.
Ber to jako ocenění normálnosti, říkala zachránkyni kolegyně
„Velice si toho vážím, ale pořád mám pocit, že by tohle ocenění měli dostat spíš amatéři, protože my přeci jenom nějaké ty zdravotnické zkušenosti máme. Ale jak mi řekla jedna kolegyně v práci: ‚Ber to jako ocenění normálnosti.‘“ uvedla Radka Špringerová, zdravotní sestra z jihlavské dialýzy, která byla náhodnou svědkyní nehody.
Štěstí v neštěstí měl Luboš Janovský i v další věci. Kromě už zmiňované zdravotní sestry, která má mimochodem také zkušenosti z anesteziologicko- resuscitačního oddělení, jel zrovna kolem i primář z havlíčkobrodské nemocnice Vít Kaňkovský.
„Ocitl jsem se tam úplnou náhodou. Měl jsem v Jezdovicích vyzvednout dceru na dětském dni, když jsem najednou uviděl, co se stalo,“ vyprávěl. „Ta rána byla obrovská a pořád strašně krvácela. Přes veškerou tamponádu. Musel jsem tedy stlačit tepnu přes břicho, což Luboše určitě strašně bolelo. Jenže jiná možnost nebyla,“ popsal situaci.
Svým dílem pak přispěli k záchraně mladého kuchaře z Třeště ještě také manželé Řehákovi, kteří si cenu pro gentlemany silnic převezmou ve středu doma v Pardubicích.
„Nevěřil jsem, že přežije,“ svěřil se lékař
„Slovy se nedá vyjádřit moje vděčnost všem, díky nimž jsem naživu. Do konce života nebudu umět vyjádřit, jak moc jsem vděčný,“ jen stěží zadržoval slzy Luboš Janovský.
A velmi vděčná je zachráncům také jeho manželka Ilona, která v době nehody byla doma s teprve měsíční dcerou Aničkou. „Vlastně jsme tehdy ještě ani nebyli manželé. Termín svatby jsme měli naplánovaný až na 30. června,“ prozradila Ilona Janovská. „Ten jsme pak samozřejmě museli zrušit. Nakonec jsme se vzali 9. září,“ dodala.
První prognózy ovšem takhle optimistické vůbec nebyly. „Musím přiznat, že když jsme Luboše pomáhali dostat do vrtulníku, nevěřil jsem, že přežije,“ svěřil se Kaňkovský.
„Ale dokázal, že je obrovský bojovník. To je pro mě ta největší odměna. A pak ještě také ona obrovská sounáležitost, která v tu chvíli při jeho záchraně fungovala. Obdiv samozřejmě zaslouží i záchranáři,“ přidal Kaňkovský poděkování pro složky integrovaného záchranného systému.
Smiřoval se s měsíci v nemocnici, doma byl už za pár týdnů
Rodina zraněného motorkáře byla smířená s tím, že se bez něj bude muset obejít možná i několik měsíců. „Řekli nám, že si v nemocnici pobude asi až do Vánoc. Jenže on byl doma už za měsíc,“ radovala se Ilona Janovská.
To, že u záchrany jejího dnes už manžela pomáhal poslanec za KDU-ČSL a primář havlíčkobrodské nemocnice Vít Kaňkovský, věděla poměrně brzy, ovšem o sestřičce z dialýzy se rodina dozvěděla až mnohem později. A vlastně náhodou.
„Lubošovi rodiče se za nějakou dobu dostali na urgentu do nemocnice, kde pracuje i Radčina sestra a jak se tak bavili, přišla řeč i na Lubošovu nehodu a oni se tehdy dozvěděli, že tou zachránkyní byla právě Radka. Hned jsem ji kontaktovala a od té doby se pravidelně scházíme,“ řekla Janovská.
Jejího manžela nyní čeká ještě jedna operace a pak si pojede za protetiky do Uherského Hradiště pro protézu. „A pak už mě čeká jen cvičení a cvičení. Ale já se nevzdám. Chci se vrátit i ke kuchařině, protože mi hrozně chybí,“ plánuje Luboš Janovský.
