Pomáhal partyzánům, po válce jel na olympiádu. Pak musel do vězení

O víkendu odjedou čeští bobisté na olympiádě svou soutěž. I Vysočina otiskla do tohoto sportu svou stopu - už v jeho dřevních dobách - na olympiádě 1948 ve Svatém Mořici.

Olympionik František Zajíček z Velkého Meziříčí byl sportovec tělem i duší. | foto: Archiv: Ski Klub Velké Meziříčí

Jmenoval se František Zajíček, narodil se v Radňovicích na Žďársku a do výsledkových listin zimních olympiád se zapsal vlastně náhodou. Jako bobista. Byl leden 1948.

Boby

Vznikly na konci 19. století ve Švýcarsku. Od roku 1924 jsou olympijským sportem. Do 2. světové války byly aktivitou pro bohaté, zejména v alpských oblastech. V Česku do roku 1945 jezdili na bobech převážně Němci: dráhy byly rozmístěny na území tehdejších Sudet (Aš, Mariánské Lázně, Dubí). Špičkové týmy dnes jezdí v bobech z materiálů, které využívají i konstruktéři F1 a řítí se rychlostí okolo 140 km/h.

Do Vítězného února zbýval měsíc a sportovci se vydali po dlouhé dvanáctileté přestávce vynucené válkou, vlakem na zimní olympiádu do švýcarského Svatého Mořice.

Pojeď s námi závod

Pětatřicetiletý František Zajíček coby velmi dobrý lyžař původně odjel jako náhradník pro ukázkový závod vojenských hlídek, který nebyl součástí olympijských soutěží. Jenže na místě ho oslovila trojice českých bobistů, zda by s nimi odjel závod. Chyběl jim totiž člen posádky.

Zajíček při své vstřícné povaze kývl. Měl už za sebou skoky na lyžích doma ve Velkém Meziříčí, což je taky adrenalinová záležitost. A tak si řekl, proč ne?

Posádka ve složení Max Ippen, Eduard Novotný, Ivan Šipajlo a František Zajíček tehdy v kolébce světového bobování dojela čtrnáctá. "Tatínek na to občas vzpomínal. Říkával, že se při té jízdě bál tak, jako nikdy v životě předtím," vybavil si i po letech jeho syn Kamil Zajíček.

Pro strach uděláno

V roce 1947 obdržel Zajíček z rukou tehdejšího ministra národní obrany Ludvíka Svobody odznak československého partyzána za odboj na Velkomeziříčsku. Pomáhal totiž za války rozkrývat konfidentskou síť gestapa. Zajišťoval taky například stálá i náhradní stanoviště pro parašutisty. Působil pod krycím jménem Kamil.

Když se mu narodil syn, přál si, aby se jmenoval taky tak. To už se psal listopad 1949 a František Zajíček seděl ve vazbě. Čekal ho vykonstruovaný proces.

František Zajíček

• Narodil se 15. listopadu 1912 v Radňovicích u Nového Města na Moravě. Vyrůstal v rodině rolníka se dvěma bratry a sestrou. Již od mládí se věnoval lyžování. První závod vyhrál v roce 1921. Závodil i ve skoku a štafetových závodech.
• Studoval Vojenskou akademii čs. armády v Hranicích na Moravě. V roce 1939 byl nadporučík Zajíček z armády převeden k Okresnímu úřadu ve Velkém Meziříčí na odbor školství. Zapojil se do odboje. Po válce se vrátil do armády.
• Byl vybrán k účasti na ZOH ve švýcarském Svatém Mořici v roce 1948 - původně jako náhradník. Zúčastnil se nakonec závodu čtyřsedadlových bobů a obsadil 14. místo.
• V roce 1949 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu spolu s plukovníkem a odbojářem Josefem Robotkou a dalšími důstojníky odsouzen v roce 1950 k doživotí. Po 11 letech žaláře byl v květnu 1960 propuštěn.
• Pracoval jako zemědělský dělník, poté jako zootechnik. Zemřel v lednu 1987. Po revoluci mu byla rozhodnutím ministra obrany vrácena hodnost majora a koncem roku 1991 byl in memoriam povýšen na plukovníka.

Zdroj: Rodina a Ski Klub VM

"Syna poprvé uviděl až v květnu 1950 při soudním přelíčení u Vojenského soudu v Brně. Za zločin vyzvědačství a velezradu dostal doživotí. Prošel věznicemi v Brně, Opavě, Praze, Plzni, Leopoldově a dále několika pracovními tábory na Příbramsku," píše se v publikaci 100 let organizovaného sportu ve Velkém Meziříčí.

"Tatínek byl klasický politický vězeň. Pamatuju si, jak jsme ho s maminkou jezdili navštěvovat. Mohli jsme jen velmi zřídka. Hlavně se mi vybavují vzpomínky na Leopoldov. Byl to takový hrad," vyprávěl Kamil Zajíček, který pracuje jako jednatel družstva ZD Nové Město na Moravě.

Leopoldovská věznice patřila po roce 1948 ke kriminálům s nejtvrdšími podmínkami v tehdejším Československu.

Olympionik, vězeň, amnestie

Zajíčkovu ženu Marii držel psychicky nad vodou po dobu věznění manžela její otec.

Olympionik Zajíček se dostal z kriminálu po amnestii v roce 1960. "Bylo mi jedenáct a byl jsem strašně šťastný. Tatínek si pak obtížně hledal práci. Začal jako manuál v zemědělství, za čas dělal zootechnika. O vězení nemluvil, byť byl jinak velký vypravěč," podotkl jeho syn Kamil.

"Ale nezahořkl. Zpočátku k němu sice lidé měli odstup, přece jen byl v tom vězení. Pak se ale všechno vrátilo do starých kolejí. Měl hodně kamarádů - jak je dnes módní říkat - napříč politickým spektrem. Nebral to podle příslušnosti, ale podle povahy a společných zájmů," dodal syn.

František Zajíček byl sportovec tělem i duší. Odjakživa lyžoval. V okolí Meziříčí vzniklo postupně několik skokanských můstků.

Na tom, který vyrostl pod velkomeziříčským zámeckým parkem, vytvořil Zajíček v roce 1942 rekord skokem dlouhým 39 metrů.

Až do zatčení v roce 1949 jezdil po nejrůznějších závodech v několika lyžařských disciplínách.

Ke sportu se po návratu z vězení vrátil

Po návratu z vězení se ke sportu vrátil. Časem i jako instruktor lyžování na školní kurzy gymnázia ve Velkém Meziříčí, kam ho pozvali poprvé na konci 60. let místo učitele, který náhle zemřel.

Kantoři i po letech vzpomínali: "Zajíčkův starodávný styl lyžařských kalhot a vyšisovaná větrovka byly v přímém kontrastu s jeho mladistvým duchem a vynikající tělesnou kondicí."

Uměl vyprávět a rád učil lyžovat. Stal se oblíbeným účastníkem jak kurzů, tak i jiných akcí.

Zemřel v lednu 1987. Koncem roku 1991 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka.