Takových, bohužel, bylo hodně, kteří dopadli podobně. Znám příběh generála (vojáka už za první republiky) , který prošel druhou válku ve Francii, Anglii pak Duklou, kam ho ještě v r. 1947   Svoboda vzal na vzpomínkovou slavnost a za dva roky ho propustili bez vysvětlení z armády. Na základě sledování, které řídil B. Reicin (Fricek), generálův souputník z východní fronty.

A tohle tady 15% lidí chce mít znovu.

Obávám se, že to procento je vyšší

František Zajíček je ukázkovým příběhem, jak se komunisté chovali k odpůrcům režimu a odměny in memoriam jsou satisfakcí pouze pro pozůstalé, ale zkažený život člověku nevrátí. U tohoto příběhu je normálnímu člověku stydno i za to, že byl třeba jen pionýrem. Tím neuvěřitelnější je pak reakce soudružky Semelové v přímém televizním přenosu.

"Považuji to samozřejmě za nešťastné. Ale Milada Horáková se ke své činnosti přiznala. O tom, že to byla vynucená přiznání, dost pochybuju." 

Edmund Burke: "K vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět se založenýma rukama."

Statečný člověk, sportovec i kvůli tomu vrazi komunisti zavírali. Jako naše hrdiny letce, hokejisty, Božu Modrého to stálo život. Ostuda je , že nejenom existují a nebyli potrestáni, stylem na hrubý pytel, hrubá záplata, ale hlavně to, že se najde statisíce(!!!) tupců, kteří je volí.