Na sobotní ohňový galavečer plný výbuchů, explozí, jisker a detonací byla v zámeckém amfiteátru zvědavá asi tisícovka diváků. Zajímavý doplněk ohňové a světelné show jim poskytla i příroda. Výbuchy a záblesky na pódiu doplňovaly blesky křižující oblohu. Déšť, který by akci narušil, se ale spustil až těsně po jejím skončení.
„Sledovali jsme tady snad všechny radary světa a byli jsme fakt napjatí. V klidu nás udržoval jen jeden člen kapely zajišťující doprovodný program. Je původem z afrického Mali. Tvrdil, že je čaroděj, tak ať nemám obavy. Neuvěřitelně mu to vyšlo,“ smál se prezident festivalu Jakub Skočdopole.
„Ohňová show bývá často jen jako doplňkový program na nejrůznějších akcích. Naopak na našem festivalu se tito umělci mohou ukázat jako hlavní hvězdy,“ uvedl Skočdopole.
Do Polné na Jihlavsku se takových umělců o víkendu sjelo několik desítek. Mnozí hodně z daleka. Přijeli účinkující z Ameriky, Ukrajiny, Itálie, Moldavska a dalších zemí. Součástí víkendového programu byla řada workshopů a kurzů, na nichž se i ze zahraničních umělců stali lektoři.
Polná v plamenech v roce 2010 začínala na louce u rybníka jako obyčejný pokus o zápis do České knihy rekordů. Skupinka lidí, kteří se předváděním ohňové show v Polné zabývali, zkusili vytvořit rekord v počtu plivačů ohně na jednom místě. To se podařilo, u Pekla, jak se zdejší rybník nazývá, se jich sešlo 46.
Za setkáním nadšenců byly různé rekordy ještě další dva roky. „Pak jsme si ale řekli, že to jen o rekordech není. A postupně se z toho stal takový festival,“ podotýká jeho prezident.
Ze zábavy se stal byznys a firma zaměstnávající několik lidí
Čím dál víc prostoru na něm dostává i s ohněm hodně související show světelná. I proto, že se na jeho pořádání podílí jedna z celosvětově nejúspěšnějších společností v oboru, Pyroterra z Prahy. Ta jako by kopírovala rozmach a úspěch Polné v plamenech.
„V patnácti letech jsme si začali hrát s ohněm, zkoušeli jsme s ním žonglovat. Víc a víc jsme se začali profesionalizovat a před pěti lety jsme s bráchou založili firmu. Dnes už je to regulérní byznys, kdy cestujeme po světě a děláme světelnou a ohňovou show, vyrábíme pro ně vybavení a máme svůj e-shop,“ vypráví Martin Koubek, osmadvacetiletý spoluvlastník společnosti, která zaměstnává třináct lidí.
Bratři Koubkové přitom začínali v dětském pokoji. Ještě donedávna z něho měli dílnu, kde vyráběli nejrůznější světelné a diodové tyče, vějíře a další předměty, se kterými se dá točit a tvořit s nimi vizuálně poutavé obrazce. Poslední „hračka“ nazvaná Visual Poi je proslavila i v zahraničí. Pár programovatelných LED hůlek umí ve vzduchu tvořit nejrůznější obrazce, vzory a loga.
Cestu do světa jim otevřela semifinále talentových soutěží
Kariéru jim před několika lety nastartoval úspěch v soutěži Česko-Slovensko má talent, kde se dostali do semifinále. Stejné umístění si zopakovali i v britské verzi soutěže, kam je pořadatelé pozvali. „Všichni nás chválili, ale vystupování s ohněm a světlem nenabídne takové emoce jako malá zpívající holčička. Proto jsme nikdy ve finále nebyli,“ říká Koubek.
I semifinále talentových soutěží ale skupině otevřelo dveře do světa. Se svou show byli v Mexiku, pravidelně jezdí do Indie na festivaly technických univerzit, projezdili Ameriku i Evropu.
Sám Koubek už ale moc nevystupuje. S hořícími či světelnými předměty si zatočí hlavně v soukromí, pro uklidnění. „Ono to slouží jako moderní meditace. Když se točí ohněm, člověk se soustředí, uklidní emoce a myšlenky. Třeba když mám stres, moc mailů, nějaký technický problém, vezmu to do ruky, pustím muziku a jen tak sám pro sebe si točím,“ popisuje.
