Plážový volejbal na olympiádě letos prožívá pomyslné výročí. Svou premiéru pod pěti kruhy zažil tento sport před dvaceti lety v Atlantě. Českou republiku tenkrát v roce 1996 reprezentovali celkově třináctí Marek Pakosta a Michal Palinek.
Jeden z dvojice, již bývalý aktivní volejbalista Marek Pakosta, v současné době vlastní tréninkové golfové hřiště kousek od Jihlavy.
Při povídání 47letý muž vykládá o proměnách volejbalu, o životě v zahraničí, ale také třeba o krizi ve světě. Sám žil v minulosti ve Francii či Spojených státech amerických.
Letos je to dvacet let od olympiády v Atlantě. Co se vám vybaví?
Hektický nástup, kdy desítky tisíc sportovců a funkcionářů čekaly na jednom stadionu a pak jsme všichni běželi na druhý stadion, kde bylo samotné zahájení. V tom vedru a vlhku jsme tenkrát hned mohli ždímat saka.
Jak se po těch letech proměnil Marek Pakosta?
Ubylo mi vlasů.
Měl jste možnost sledovat další olympiády, prošly od té doby nějakým vývojem?
Řekl bych, že jde o logický vývoj – více politiky, více peněz a ještě více mediální pozornosti.
A jak se po letech změnil z vašeho pohledu plážový volejbal?
Podobně jako jiné sporty, i plážový volejbal je teď více silový a rychlejší. Zásadní bylo zmenšení kurtu. Pro běžného diváka je určitě jednodušší a přitažlivější sledovat plážový volejbal než volejbal šestkový.
Marek Pakosta
|
Letos se v rámci pomyslného volejbalového výročí bude hrát na slavné brazilské pláži Copacabana. Může být něco víc?
No jasně, ještě vyhrát.
Česká republika má v Riu dvě volejbalové vyslankyně. Nakolik věříte v úspěch dvojice Hermannová – Sluková?
Holky by se měly umístit kolem devátého místa. Lepší výsledek bych považoval za úspěch, horší naopak. Olympiáda v plážovém volejbale kvůli kvótě dvou týmů na jednu zemi eliminovala některé dvojice z top 20, a tak je o pár dobrých soupeřů méně. Holky obhajují páté místo z Londýna...
... to už ovšem v jiném složení. Před rokem se rozpadlo slavné duo, složené z Kristýny Kolocové a Markéty Slukové alias Kiki a Maki. Jak moc vás to zaskočilo?
Rozchody jsou součástí volejbalu. Holky byly poprvé v situaci, kdy obhajovaly dobré výsledky z předchozí sezony, to znamená, že „musely“. A to je vždy těžší, než když jen můžete. Pro mě bylo největším zklamáním vystupování subjektů, které měly holkám případné problémy eliminovat či je pomoci řešit. Mám na mysli trenéra a jeho realizační tým, Český volejbalový svaz či marketingovou agenturu.
A neuškodil tento rozpad českému volejbalu? Ptám se hlavně proto, že tato – dovolím si tvrdit – značka dobře fungovala a jistě i lákala další mladé k volejbalu.
Kdyby tady byly další dvojice s potenciálem patřit do širší světové špičky, tak ne. Chybí ale systém, který by produkoval širší základnu, a tak ta výsledková a mediální díra zůstala chvilku prázdná.
V souvislosti s Riem se také hovořilo o dopingu ruských sportovců. Co říkáte na to, že nakonec nebylo vyškrtnuto celé Rusko?
Doping se musí důrazně trestat, ale s plošným vyřazením nesouhlasím. Potrestaný zákazem by měl být ten, kdo byl usvědčen. Pokud je někde podezření či jistota systémového používání dopingu, tak ať daný sportovní svaz nebo země absolvují přísnější a častější kontroly.
Rio de Janeiro je také olympiádou, na niž se po 112 letech vrací golf. Je to správně?
Já jsem pro.
Vy sám provozujete golfové tréninkové hřiště kousek od Jihlavy. Jestli se nepletu, tak letos je to pět let od otevření. Naplňuje byznys vaše očekávání?
Z větší části ano. Chtěli jsme postavit hřiště pro začínající golfisty a lidi, kteří hledají aktivní využití volného času s minimálními překážkami na začátku. Takový český „public course“. To se podařilo a naše členská základna je poměrně stabilizovaná.
Kromě tréninkové plochy jste zvažoval vybudovat i devítijamkové hřiště, nakonec jste ale pozemky prodal a hřiště tedy nebude. Proč takové rozhodnutí?
Velikost a podobu hřiště nakonec určily ekonomické možnosti regionu. Pro mě je důležité, aby hřiště bylo ekonomicky soběstačné.
Plánujete tedy ještě vůbec do budoucna areál rozšířit?
Letos budeme hřiště rozšiřovat o další tři jamky. Využijeme stávající prostor, který máme k dispozici. Tím vznikne šestijamkové hřiště s jamkami par 3, 4, 3, 4, 3, 4, které bychom chtěli znormovat pro HCP 36 a vyšší.
Čemu se mimochodem věnujete kromě provozu areálu?
Takhle, já se přiznám, že se provozu golfu nevěnuji. Hlavní osobou je můj tchán Jirka Holík (bývalý vynikající hokejový útočník - pozn. red), bez něhož by areál nefungoval a který reprezentuje neformální, přátelský a rodinný duch našeho golfového prostředí. Já se naplno věnuji správě rodového majetku jedné rodiny v Čechách.
Ve volejbale se v současné době nějak angažujete?
Pomáhám v rámci časových možností jedné mužské beachvolejbalové dvojici. Jsem něco jako mentor a kouč na dálku. Sem tam zvládnu nějaké tréninkové semináře či ukázkové hodiny, které pořádá Český volejbalový svaz. Příležitostně komentuji volejbal i beachvolejbal, zpravidla pro Českou televizi.
Během kariéry volejbalisty jste si zahrál i v zahraničí a také jste žil třeba ve Francii či Spojených státech. Co vám daly tyto zkušenosti?
Hrozně moc. Poznat do detailu, jak jiné země fungují. Všeobecný rozhled. Zlepšení mých jazykových dovedností, setkání s novými lidmi. Vždy se jednalo o nějakou změnu v mém životě, která byla náročná, ale zároveň přínosná.
Kde se žilo nejlépe?
Francie je nádherná, ale spíše na dovolenou. Spojené státy jsou mi celkově bližší. Jejich mentalita a přístup k životu, že člověk je zodpovědný za svůj život a své činy, a když něco umíte či dokážete, dočkáte se uznání. Tady u nás vám v lepším případě budou závidět.
Když jste v posledních týdnech a měsících sledoval události spojené s Francií, jak vám bylo?
Ono nejde bohužel jen o Francii. Na situaci, kterou si prochází celá západní civilizace – a na mysli mám jak Evropu, tak USA –, mám trochu jiný názor, než je hlavní politicky korektní proud. To by ale bylo na jinou diskusi.
Zkuste aspoň naznačit.
Vidím zásadní rozpor mezi islámem a ostatními náboženstvími. Absence osobní odpovědnosti za svoje činy, absolutní netolerance k ostatním náboženstvím a jeho politický rozměr. Právo šaría je de facto postaveno nad zákony a pravidla dané země. Očekávám, že pokud někdo žádá o azyl v jakékoliv zemi, bude automaticky respektovat zákony a pravidla země. To by měla být jasná deklarace každého uprchlíka. Pravidla si nastavuje přijímací země, stejně jako právo na okamžité vyhoštění, pokud práva nebudou dodržována a respektována.
Chápu.
A ve Francii navíc měli v minulosti benevolentní pravidla pro přistěhovalce a jejich rodinné příslušníky, takže množství přistěhovalců a jejich potomků, kteří nebudou mít ochotu se začlenit do společnosti, bude větší než v jiných zemích. To je dle mého názoru příčina situace nejen ve Francii. A to, co se nazývá terorismem, je jen následek.
Skončeme ale trochu veseleji. Nastřádal jste několik úspěchů na pláži i v hale. Který z nich pro vás znamená nejvíce?
Pro mě jsou nejcennější vítězství v Lize mistrů a Pohárech vítězů pohárů v šestkovém volejbale. Teprve až na druhém místě pak první místo na Evropě v plážovém volejbale v roce 1996. V šestkách jsem vnímal větší kolektivní úsilí a snahu. Přeci jen je šest hráčů na hřišti, dalších obvykle šest na lavičce. To jsou potom i ty emoce při případném úspěchu násobené více hráči.
Máte v životě ještě nějaké nesplněné sny?
Jistě, sny jsou, ale to už je moje privátní sféra.
A schválně, kolik Česká republika získá medailí na olympiádě?
Vyloženě hádám. Říkám pět.
