„Učit budu hudební a výtvarnou výchovu. Vracím se ke své profesi, tuhle práci jsem měl vždycky rád. Pět let jsem učil na základní škole v Borech, potom čtyři roky na gymnáziu,“ zavzpomínal Brychta. Aprobaci má také na ruštinu.
Před loňskými komunálními volbami jej sice vlastní strana odstavila na čtvrté místo a nepočítala s ním, své konkurenty ve straně však přeskočil na první místo a zastupitelský post obhájil i přes historicky nejslabší výsledek ODS ve městě. Na pokračování v uvolněné funkci to však bylo málo a v listopadu musel vyklidit kancelář.
Starostovat začal po ustavujícím zastupitelstvu 1. prosince 1994. „ODS tehdy chtěla po kauze se starostou Žurkem populární tvář, zaměřila se na učitele a doktory,“ líčí Brychta. I když předtím v obci Bory zakládal Občanské fórum, do politiky prý nechtěl. „Straníci mě chodili dlouho přemlouvat i do kabinetu, nakonec jsem kývnul.“
Satt ho mrzí, ale gymnázium nebere jako krok zpět
Loni si dělal zálusk na post ředitele Sattu, teplárenské a telekomunikační firmy, ve které drží město většinový balík akcií. V prvním výběrovém řízení, které nechalo nové vedení města kvůli údajnému zpolitizování zrušit, se dostal mezi finálovou dvojici uchazečů. V novém výběrovém řízení neuspěl.
„To mě mrzí, protože jsem město v Sattu dlouhé roky zastupoval a jeho problematiku dobře znám. Měl jsem nabídky na práci mimo Žďár, ale nechtěl jsem celý týden lítat po republice a na víkend se vracet domů,“ vysvětluje Brychta, proč nakonec zakotvil ve žďárské Neumannově ulici.
Vedení gymnázia mu podle zákona muselo držet místo po celou dobu působení v uvolněné funkci.
„Naše gymnázium je dlouhodobě prestižní škola, určitě to neberu jako nějaký krok zpátky. Pro mě to bude takové zklidnění života. Lékaři mi během starostování predikovali, že skončím s mrtvicí nebo infarktem,“ připomíná permanentní stres. Do důchodu Brychtovi zbývá šest let.
Že zpívat a hrát pořád umí, dokázal veřejně například minulý pátek při křtu knihy Hynka Jurmana na Staré radnici, kde zahrál na kytaru tři písničky. Jako „výrazný extrovert, který přímo rozkvétá mezi lidmi“, jak sám sebe charakterizuje, s podobnými kousky nemá nejmenší problémy.
Studenti se ho budou snažit rozkecat, na hodinky si dá pozor
Kdo Jaromíra Brychtu někdy zažil při veřejném vystoupení, musí mu být jasné, že v jeho hodinách nejspíš dojde - zjednodušeně řečeno - i na „kapitoly z dějin polistopadového budování Žďáru“.
„Čekám od studentů pokusy, aby mě rozkecali. Všichni ví, že mám košaté projevy, proto si musím dát pozor,“ říká s úsměvem. „Na druhou stranu neučím exaktní vědy, určitě budeme chodit hodně do plenéru a ve výuce se dá diskutovat,“ dodává.
Aby v jeho hodinách nevládla anarchie, bude muset výrazně zapracovat na dochvilnosti. Pozdními příchody byl proslulý široko daleko. „Ale nemyslím si, že by to bylo nedochvilností. Když jsem řešil nějaký problém a měl jsem pozvané lidi, neměl jsem ve zvyku odcházet od nedořešené věci,“ tvrdí.
Ve středu poprvé předstoupil před studenty. Od kolegy převzal plný úvazek 21 vyučovacích hodin.
