Kristýna Kaczmarová z Jihlavy měla ke zvířatům vždycky hodně blízko. Vystudovala střední veterinární školu a i její profesní život se točí kolem živých tvorů. Provozuje vlastní psí salon, pracovala ve zverimexu, jako dobrovolnice pomáhala v zoologické zahradě a spolupracuje i s jihlavským psím útulkem.
Proto když se dozvěděla o osudu 212 psů, které jejich majitelé v Kamenici nad Lipou drželi ve strašných podmínkách (viz Malé klece plné výkalů, zdi nasáklé močí), neváhala ani chvilku. Spojila se s psím azylem Dej pac!, jemuž nabídla svoji pomoc. „Vzala jsem si tři fenečky a dva pejsky. Máme je doma v bytě. Mají pro sebe vyhrazený jeden celý pokoj,“ vypráví Kaczmarová, která se o malou smečku stará se svojí maminkou. Psy má však doma pouze dočasně, dokud se nedají zdravotně do pořádku. Pak pro ně azyl bude hledat nové majitele.
Proč jste do toho šla? Pět psů není zrovna málo...
Není, no. (usmívá se) Ale když jsem je viděla, tak jsem nemohla říct, že si jich vezmu míň. Dali mi jich pět, tak jsem si je vzala.
Už jste se někdy starala o psy, kteří byli někomu odebráni?
Ještě ne. Samozřejmě podporuji různé nadace, sleduji, co se u nich děje. Takže když se na Facebooku objevily zprávy, že se budou odebírat tito pejsci a že hledají dobrovolníky, kteří by si je vzali do dočasné péče, tak jsme si s mamkou myslely, že bychom si vzaly jednu fenku a třeba si ji i nechaly. Ale to mi řekli, že ne, že kdyby se pejsci rozebírali po jednom, tak by se tam sešlo strašně moc lidí. A že by bylo lepší, kdybychom si jich vzaly víc. Tak jsem si říkala, že bychom mohly zvládnout tři, a nakonec jich máme pět.
Případ týraných psů v Kamenici nad LipouV rodinném domě v Kamenici nad Lipou chovala starší žena v naprosto otřesných podmínkách více než dvě stovky psů. Veterináři jí je tento týden odebrali s tím, že tak hrozný případ týrání zvířat nepamatují. Psi byli značně zanedbaní, vykazovali znaky kožních, očních, ušních a parazitárních onemocnění, měli přerostlé drápky. Problémy se táhly několik let. Majitelka však nikdy nikoho nechtěla pustit dovnitř. Do domu se tak veterináři dostali za asistence policie teprve nyní. Policisté zahájili s ženou trestní řízení, případ vyšetřují pro podezření z trestného činu zanedbání péče o zvíře z nedbalosti. |
A od kdy se o ně staráte?
Jela jsem si pro ně ve středu večer a určitě jsem nebyla poslední, protože jsem slyšela, že se pejsci odváželi ještě druhý den v šest hodin ráno. Byla jsem si pro ně přímo v Kamenici, stála jsem před tím domem. Dovnitř nás ale nepustili, hlídali to tam policajti, kteří vše korigovali. Do baráku mělo povolení vstoupit jenom pár lidí. Ti každého pejska vynesli, nafotili a předali lidem do péče.
Jaké byly vaše první kroky, když jste si psy převzala?
Daly jsme je do přepravek do auta a jely jsme k veterináři, který s azylem spolupracuje. Ten je vyšetřil, zvážil, odčervil… A jelikož byli ve stavu, že snesli i očkování, tak je také naočkoval. A pak jsme je asi do tří do rána koupaly a odblešovaly.
V jakém stavu byli?
Co se týká zdravotní stránky, tak v docela dobrém. Jsou ale podvyživení, pokousaní od blech, mají od nich boláky. Dva pejsci jsou dlouhosrstí a ti měli na zádech jeden velký dred, který byl směsí výkalů a všeho možného. A tenhle (přivine k sobě psa v zeleném oblečku) pak měl dredy i na packách mezi polštářky. To nešlo ani dobře odstřihnout, to jsme musely odmočit ve vaně. Když to povolilo, tak jsme pod tím našly asi čtyři centimetry drápků. Tak jsme mu je ostříhaly. Má to ale hodně zanícené, proto mu to mažeme a stříkáme dezinfekcí. Akorát teď hůř chodí po hladké podlaze, ujíždí mu to do boku. Ostatní psi vyskočí třeba na postel, ale on ne. Je hodně opatrný, bojí se skákat. Navíc je i porafaný, asi od jiných psů, má jizvu pod okem. Je v horším stavu než ostatní.
Musím ale říct, že osobně jsem čekal, že budou vypadat hůř.
Všichni nám říkají, že ti naši vypadají ze všech nejlíp. Potíž ale je, že kadí a čůrají, kudy chodí. Nikdy se vlastně nevenčili. Navíc mají tendenci to po sobě jíst, protože nevěděli, zda dostanou ještě znovu nažrat. Takže je musíme hlídat a hned po nich uklízet.
Předpokládám, že ven s nimi zatím ještě nechodíte.
Ne, to vůbec neznají. Ostatně, když jsme je převážely sem (psí salon), tak jsem jednu fenečku vzala do náručí a úplně se mi rozklepala. Proto si myslím, že by je to zatím spíš stresovalo. Ale do budoucna s nimi určitě ven chodit budeme, protože to budou chtít dělat i jejich budoucí majitelé. Ale začneme na kšírech, na obojcích by se nejspíš uškrtili.
Když vás tak poslouchám, přijde mi to skoro jako práce na plný úvazek.
Taky jsem si nemyslela, že to bude tak náročné. (usmívá se)
A co bude dál?
Pejsci se musí dostat do dobrého zdravotního stavu a pak mohou jít do nějaké adopce. Jak dlouho to bude trvat, se ale nedá odhadnout. Minimálně to budou tři týdny, ale mohou to být klidně i tři měsíce.
Lidí se ale evidentně nebojí.
Ze začátku jo. Ale zjistili, že je hladíme, krmíme. Takže teď by byli nejradši pořád s námi a aby z nás stále padalo něco k jídlu.
Říkala jste, že jste měla v plánu vzít si jednoho psa nastálo. To ještě platí?
Uvidíme. Záleží, jak si budou rozumět s naším psem, kterého máme už doma. Ještě jsme je k sobě nepouštěli, protože jsou v karanténě.
