Muzeum je věnované fiktivní postavě z filmu Marečku, podejte mi pero - vlastně pouhému jménu z této populární komedie. Hliníka totiž nikdo nikdy neviděl. Podle scenáristů Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka se prostě jen odstěhoval do Humpolce.
Populární filmovou hlášku, která již zlidověla, si oblíbili zejména recesisté, kteří projevují o Hliníka enormní zájem. Začali se do Humpolce sjíždět a Hliníka či alespoň stopy po jeho pobytu ve městě stále hledají. I proto město před deseti lety za velké slávy otevřelo Hliníkovi muzeum a odhalilo i pamětní desku.
Recesisté posílají Hliníkovi do Humpolce také pohledy a dopisy z nejrůznějších koutů světa. „V současné době jich máme přes 800,“ rychle je spočítala Kubíčková s tím, že všechny jsou vystavené.
Nejvzdálenější pozdravy dorazily až z Nového Zélandu a Honolulu. Přicházejí ale i z dalších exotických míst. „Například z Kazachstánu, z ostrovů Madagaskar a Mauricius, ale i z Jižní i Severní Koreje, Číny nebo Japonska,“ prochází pohlednice. „Máme ale také pohledy ze slovenského Hliníka nad Hronom a nebo z Kojčic,“ dodává.
A co lidé Hliníkovi píšou? „Nejčastěji jsou to pozdravy. Ale některé odvážnější ženy mu například vzkazují, že s ním mají dítě,“ směje se.
Odesílatelé těchto vzkazů vytvořili před časem rekord, který je zanesen i v české databance rekordů a v České knize rekordů, jako největší počet pohledů zaslaných neexistující osobě.
V recesisticky laděném muzeu mají návštěvníci možnost vidět sestřih nejvtipnějších scének z filmu, prohlédnout si fotografie, obrázky a rekvizity z natáčení. Nechybí ani školní třída, kde si mohou napsat test, uvidí také originální tašku šplhouna Hujera, švestičky ze zahrádky či proslulé psaníčko s textem „Sejdeme se na hřbitově“ nebo další populární filmové hlášky.
