Abych se přiznal, tak ta masovost ve "zprofanovaných" (koridor od NMnM po Svratku) místech Žďárských vrchů mě trochu děsí ... já už na Devíti skalách docela dlouho nebyl, ale dle fotek a v článku uvedeném počtu návštěvníků není moc o co stát. Naštěstí stačí ujít pár km "přes kopec", kde výrazně ubyde lidí (resp. turisti téměř zmizí) a i krajina je (pro mě) půvabnější/kopcovitější.

Já tam byl teď v pátek poprvé v životě. Ve frontě se vyškrábete nahoru, tam si uděláte povinnou fotku, přičemž tři metry pod váma stojí další lidé a netrpělivě čekají, až vypadnete. Celkem nic moc zážitek. Malinská skála byla o moc lepší a klidnější.

Jen krátké zamyšlení nad poslední větou (citací) p. Sedláčka („Odlesněné okolí a viditelné skalní útvary by byly opravdu hodně slabou náplastí na smutný pohled na zničenou krajinu“):

Ta krajina není zničená, jen se prostě v důsledku změn podnebí mění (nediskutuju tady o příčinách). Příroda je opravdu silná, za deset let i v této "zničené" krajině budou opět krásně zelené mladé stromy a hlavně to nebude monokultura a o to víc v ní bude života ...

PS: ale také věřím, že se ve Žďárských vrších ta kůrovcová kalamita zvládne a "nerozběhne se naplno". Nicméně přesto doufám, že to i tak bude mít vliv na hospodaření a výsadbovou "pestrost" lesních porostů ...

Hřebenovka.....:-)))))

Rozejděte se, neshlukujte se, seďte doma. Už to lidi do háje pochopte, nikde na vás nejsou zvědaví. Je vás moc.