znal jsem cloveka, ceskeho emigranta s australskym pasem, ktery prevezl ex-manzelku z Rumunska do Jugoslavie.

Dostal se do Australie jako asi 15 lety s rodici v 1951. V puli 60.let zacal jezdit jako obchodnik do Ceskoslovenska, kde se ozenil a odvezl si ceskou manzelku do Australie. Manzelstvi jim ale neklapalo, rozvedli se a manzelka odjela s malou dcerou do Prahy na dlouhodobou navstevu, mela vystehovalecky pas.

Behem notmalizace ale nad nimi spadla klec, vystehovalecky pas ji na zaklade rozvodu zrusili a ona se uz nemohla vratit. Domluvila si ale s ex-manzelem setkani v Rumunsku. On mel nastesti dceru porad uvedenou ve svem australskem pasu a podarilo se mu premluvit Jugoslavce na rumunske hranici, ze jedou rovnou na britske vyslanectvi se znova nechat oddat. pak zpet do Australie. Do Ceskoslovenska uz ale musel prestat jezdit protoze mu neodpustili "unos".

Pozdeji se znova rozvedli.

Od jinych lidi jsem slysel, ze prechod z Rumunska do Jugoslavie byl relativne snadny, ale mnohem horsi z Jugoslavie do Italie nebo Rakouska.

Baron Prášil by jen koukal s otevřenou klapačkou.

Já si myslím, že kecá a lže, jako když tiskne.

Já si zase myslím, že nemyslíte.

Myslím, že po přečtení tohoto "rozhovoru" může i obyčejný saniťák stanovit diagnózu: Bájná lhavost.

Perlou je ovšem žvást, jak mu komunisti osladili život, když odmítl vstoupit do KSČ. A dokonce mu vyhrožovali už na základní škole, když odmítl vstoupit mezi jiskřičky. Z toho by se dalo odhadnout, že ho ke vstupu do strany nutili v jeslích, nebo ve školce.

Tento článek je ale hlavně ostudou jeho autora.

prisnost pristupu zalezel na kazde jednotlive skole a jak zazrany komunista byl reditel/ reditelka.

Nikomu ale nevyhrozovali za nevstoupeni do jiskricek a prvni skupina, ktera skladala pionyrsky slib ve 4. tride byvali tradicne potomci tech tvrdych kadru a povazovalo se to za druh vyznamenani. Teprve pozdeji vstupovali do pionyra dalsi deti ze tridy, nekdy se to tahlo az do osmicky.

Podobne nenutili vstup do Svazu mladeze, ale kdo chtel na VS, ten tam potreboval byt.

Kdyz nekoho komunisti na pracovisti "navstivili" a nabidli mu, aby vstoupil mezi ne, bylo hodne obtizne odmitnout, protoze to slo do posudku a znamenalo zastaveni postupu. Bylo nutne pouzit veskerou diplomacii - napr. ze clovek dojizdi do prace zdaleka a nemuze zustat po zamestnani na schuzi.

Kdo ale opravdu potreboval postup, tem mel malo na vybranou. Mamin sef byl jednim z tech donucenych, protoze mel ex-manzelku a dve deti a druhou manzelku a dve deti. Podporoval dve rodiny a nutne potreboval sefovske misto, aby je a sebe uzivil. Kvalifikaci na sefovske misto mel vic, nez dost, ale to nestacilo. Stal za nim v zaloze chlap, ktery mel kvalifikaci sotva polovinu, ale byl komunista az na pudu a delal si zuby na sefovo misto. Sef jednou rekl moji mame, ze mu nezbyvalo nez se upsat.

.. dlouho jsem se tak nezasmál, nejen nad rozhovorem s drsňáckým sanitou, ale i nad diskuzí .

123

Vladimíra Kříže znám od dětství. Byl můj spolužák na základní i střední škole. Na střední škole ale jenom první rok, protože učivo l. ročníku gymnázia nezvládl a propadl. Nebylo možné ročník opakovat, ale Vladimírovi se to podařilo, na přímluvy i díky skutečnosti, že jeho rodiče oba pracovali jako školníci na gymnáziu. Vláďa byl jedináček a rodiče se v něm viděli. Byli to pracovití a udření lidé, oba komunisti. Maminka zároveň soudkyně z lidu. Dá se říci, že jsme byli kamarádi, i když musím přiznat, že jsme se s klukama s Vláďou přátelili hlavně proto, aby vzal doma klíče od tělocvičny, kde jsme hráli stolní tenis a jiné hry, než nás jeho otec objevil a vyhnal. Vláďa sportu neholdoval, byl obézní a sport mu stejně jako učivo příliš nešel. Byl však velmi šikovný vypravěč, recitátor. Ve třídě vždy předčítal on, nikdo jiný to tak neuměl. Šly mu bezvadně i uvědomělé básničky. Vynikal však také v bájném lhaní a vymýšlení si. Pokoušel se psát. Informace o tom, že odmítl vstoupit do "jiskřiček" je obludná blbost, prostě celý Vladimír. Podobně, že ho z politických důvodů nevzali na vysokou školu, že ho chtěli do KSČ, že ho vozila stb do lesa a kdesi cosi, jsou plky. Ani pravdivosti dobrodružné cesty na západ příliš nevěřím. Potom jsem o Vláďovi slýchal již jenom od jeho maminky, která zůstala sama. Naříkala si na Vláďu, co to udělal. Dokud mohla, posílala Vláďovi do Ameriky balíky. Třeba teplé oblečení na zimu, ale i potraviny, konzervy. Vláďa na tom prý byl v Americe moc zle. Živila ho manželka, která dojížděla za San Francisko do továrny na rybí konzervy a tvrdě pracovala. Vláďa se snažil psát, ale výsledky prý byly nevalné. Prosil Škvoreckého, ale ten mu stěží mohl pomoci. Manželka to podle paní Křížové nevydržela a od Vládi odešla. Aby vyžil, našel si práci hlídače v muzeu, za pár drobných. Paní Křížová poté umřela a o Vláďovi jsme již neslyšel. Až najednou čtu a vídám v televizi oslavné tirády na Vláďu. Je to hrozné. Je mi z toho nevolno. Vláďo, nech už toho.

��

1+

'' rušit stanici okupačních vojsk, která se jmenovala Vltava a vysílala v češtině ''

jj vzpomínám na to také mluvili strašné bludy jako : přivezli jsme do vašich chýší klid a spravedliví pořádek , Děkujeme vám za krásné přivítání atd. Viz naše krásné rusko (r)

ttp://http://www.reflex.cz/clanek/fotogalerie/62832/30-fotografii-ze-zivota-ruske-vesnice-v-roce-2015-to-by-mel-svet-videt.html

Do Rumunska mohl každý cestovat volně. Žádný souhlas nebyl potřeba. Ale spolupracovník StB to podá dramaticky.

Cestovat i jen po východním bloku mohl jen ten, kdo měl pas. A nepohodlným ho soudruzi zabavovali/nevydávali.

Cestovat jen na OP jak jsme zvyklí dnes tehdy nešlo.