Že ho to baví, půjčí si hadry na Barrandově a jde se fotit s holým zadkem před zámek.

Já se také zabývám svými předky, můj nejstarší přímý předek měl "Spiritus Fabr." na zámku Kluky u Čáslavi v r. 1726. Tu "Fabr." najdete ještě na Mapy.cz, když si zadáte Kluky u Čáslavi a zvolíte historickou mapu z 19. stol. Dnes tam je už jenom trávník, ale na místním hřbitově jsou početné pomníky rodinného klanu. Jméno mého předka jsem našel také v archivu UK, jsou tam i jména jeho třech synů, ten nejstarší je mým předkem.

Matriky bohužel před 1740 končí, příjmení v dnešní formě zavedla teprve Marie Terezie asi od 1796- tehdy mělo Rakousko stejný problém, jako dnes Německo.

V r. 1792 byla k Rakousku připojena Halič a Sandoměř, výsledkem byla invaze chudých Židů, kteří se vypravili na západ za lepším životem. Úřady tehdy zápasily s evidencí mnoha bezejmenných. Dnes je výhodou digitalizace, bádat můžete na Badatelna.eu, ovšem staré záznamy jsou hodně poškozené a obtížně čitelné, dají se ale vylepšit v počítači.

Pan Houžvička bude mít spíš problémy nejen s matrikami, ale i s pomníky na hřbitovech a s archivy, tvrdit může, co chce, ale bez prokázání je to čirý fantas.

Jeho fotr byl starej Houzvicka a mladej je najednou Haugwicz. Leda tak Herbert von Sajrajt und Bordel.

V Rakousku i v Německu bylo velmi obtížné, měnit si jméno, tím by se zmatek v matrikách jenom zvýšil. Proto bylo takové přání vázáno na opravdu silný poplatek.

V ČSR máme po 1918 už benevolenci, z Rosenkranze je Růžička, z Kohna Kohák, korunu tomu dal pan Kaiser, který si změnil jméno na Kajcr.

V Německu to bylo možné až v republice, třeba tatínek paní kancléřky Angely se původně jmenoval Kazmierczak, po přesídlení z Polska do DDR si změnil jméno na Kasner. Hledat nějakého Kasnera v matrice bude proto slepá ulička. S různými formami Houžvičků to nebude jinak. Především musí být prokázána změna jména, na to byly vždy papíry.

Tak musíme se rozhodnout, zda budeme pokračovat v tradici založené T. G. Masarykem, tedy v tradici občanské společnosti, nebo zda se budeme ubírat tzv. TOP systémem společnosti, kdy se rozřadíme do kategorií dle původu. Mně osobně to celkem nevadí, já jsem schopen věrohodně doložit šlechtický titul, pravda jen titul nižší. Tedy zvláště dnes by mě nikdy nenapadlo dávat si zemanský titul před či za jméno. Vzhledem k našemu občanu nejskvělejšímu, s tímto jménem moc lidé již aristokratičnost nespojují

Pokud však budou stále vstávat další knížata a hrabata, pak je třeba aby demokratický soud posoudil legálnost užívání těchto titulů. Buď neužívejme žádně šlechtické tituly, nebo ať je uznáno rovné právo užívat znovu všech šlechtických titulů. Jen co na to řekne demokraticky sprostý lid

Nejde o ten titul, alespoň ne lidem, kteří si svoji pozici ve společnosti získali vlastním přičiněním. Pro výchovu potomků je však dobré, předvést celou řadu pilných, úspěšných a vážených předků jako vzor. Na venek se tím chlubit je nesmysl, nikdo si své rodiče nevybral.

Ostatně rodinné tradice mají také smysl- prapradědeček vinopalník a zakladatej firmy, strýček zakladatel fabriky a držitel několika čs. patentů, pradědeček 3.čs.patenty, dědeček několik VŠ titulů, tak si kluci mají říct, to dokážu taky! S dívkami tady mám problém, všechny ženy v matrikách jsou významné jenom jako choť.

Lukáš Kohout římská II.

prostě titul MSA - mistr světa amoleta

Já žiju dost dlouho v Německu, tituly se píší ve zkrácené formě na vizitku, ale v normálním styku se používá výhradně příjmení. Jako adresu nebo na štítek na dveře zásadně jenom příjmení.

Můj starý přítel, dejž mu Pán odpočinutí věčné, vyprávěl, jak si za Heydrichiády zachránil život. Na dveře si pan doktor dal štítek "Karel Wotruba, soustružník". Gestápo, když si hledalo oběti na zastřelení v Kobylisích, mělo směrnici, že nesmí narušit protektorátní výrobu. Soustružník byl proto tabu- ze sousedství však vyvlekli a zastřelili lékaře, který měl svůj titul na zvonku.

Jeden podobně otitulovaný tu už nějaký čas "píše" na blogu. Jeho výplody jsou směsicí výmyslů, lží a urážek. Škoda, že čestná funkce obecních bláznů byla zrušena.

Tak můžeme prohlásit, že když někdo ze skupiny A je blázen, tak to zcela jistě platí pro celou skupinu A. Tedy například když má jeden rakušan dceru zavřenou ve sklepě, tak to dělají všichni rakušané. Máají totiž stejnou národnost.

My god.

Šlechtické tituly a řády zrušil 10. prosince 1918 zákon č. 61/1918. Nechápu, proč je novináři tak rádi používají. Nejen u tohoto pána.

Protože nám vyprávějí pohádky.

Já bych mu taky nějaký titul přidal,ale asi by to neprošlo.