Dobrý den, pracuji s dětmi a mám vlastní děti. Bohužel mezi tím je rozdíl. Ostatní děti mě poslouchají vlastní ne. Znám i dětského psychologa, kterému se rozpadlo manželství a komunikace s vlastním dítětem je problém - ale mnoho rodičům a dětem pomohl. Není prostě špatné jít pro radu jinam. A toho se mnoho rodičů bojí. Děti krom toho pocitu si něco zasloužit jsou učeny od školky natáhnout ruku a dostat. Bez většího přičinění. Odměnu používám pro všechny až při motivaci účasti - aby to prostě někdo nevzdal předčasně, jinak jen když si zaslouží, vyhraje, "odpracuje", dobrovolně vykoná... atd.

Ten titulek se mi líbí. Je to pravda. Dál zatím nemám čas číst. Ale je fakt, že současné děti neví, co je to toužit po něčem...

no hlavně, že pán chce mít s přítelkyní dvě zdravé děti. Když budou nemocné, skončí v ústavu, nebo ... ?

A kde je teď pan Bednář...?

Takového psychologa bych se bál..

Nepochybně je to pravda. Jsem stejně starý jako pan Krpoun a řekl bych to stejně. I když učitelky na nás občas nadávaly, nebyli jsme zase tak hrozní jako generace po nás.

Když si fracek zaslouží pár facek, pak nejen že je nesmí inkasovat, ale nesmí na takovou odměnu nikdo ani pomyslet, natožpak o tom napsat

Moje řeč! Já tomu říkám "princip zásluhovosti". Nic na tomto světě není bez námahy, chytrého úsudku a cílevědomosti. To si dětičky musí uvědomovat od mala, že bez práce nejsou koláče a že když dospějí, že jsou velkými dlužníky svých rodičů a celé širší společnosti. A ne, že si tak docela mohou dělat co chtějí.

Dětičky by si mohli všimnout ze občas má někdo štěstí a jde to bez toho... naučte je ze to sice mozne je ale počítal by s tim jen blázen.

Už i ve svitcích z let př.n.l. jsou zmínky o nevychované mládeži.

A taky postup co s ní... který fungoval tisíce let...

To tu snad vidím poprvé, že by se rodiče neměli bát dítko proplesknout, když něco provede či provádí. Že by redakce dostávala rozum?