To byla ryze bolševická soutěž, nad kterou držela záštitu KSČ a SSM. Autoři i interpreti museli řádně "angažovaní", písničky byly hrůzné a byl to takový "lov" mladých talentů v rámci socialistické pop-music. Inspirací byl samozřejmě Sovětský svaz. Vlastně to nebyla soutěž v pravém slova smyslu, velké slovo měl pan Bartoň (generální ze Supraphonu) a další geronti, kteří by nejraději poslouchali Cortéze a Simonovou s Chladilem. No hrůza, nutno dodat, že kromě několika třináctiletých holčiček to tenkrát ani moc nezajímalo. Dokonce i Mladý svět udělal několik povinných reporáží a sbohem zapoměňte. Nicméně na obranu Jihlavy musím uvést, že to ještě nebylo nic proti Politické písni Sokolov, to bylo totální bolševické hardcore, kde si soudruzi blahem mručeli při nějaké zrůdné rudé kapele z bratrské Chile nebo Kuby...

Chleba za 4 koruny, pivo za 1,70, kilo řízků za 40 korun, na 1. května v samoobsluze výběrové párky, na Mikuláše kilo mandarinek na dítě a další skvělé výhody, a vy tu takto pomlouváte skvělý festival.

Protože v komisi byli i političtí nominanti, tak se nedivím, že Mariku přehlídli... (jinak má hodně osobitý a zajímavý hlas, co hudebník nepřehlídne ).

Díky Jihlavě za pořadatelství festivalu