Byl jste tam? Ano pro turisty je to skvělé, v Havaně se Vám nabízí krásné holky na ulici za deset dolarů. Pokud máte směnitelné pesos, jste pro Kubánce král. Na památkách jste skoro sám. Hotely pro cizince pokud teče voda nejsou žádný propadák. Nikde jinde už asi se nepobavíte nad trapností totalitního režimu, jako když při návštěvě slavných kasáren, na které útočil Fidel, Vám český průvodce vypráví jak ty rozstřílené fasády domů vznikly až dávno po revoluci, protože po slavném útoku bylo na nich jen pár děr. Všechno je to pro turistu skvělé. Pokud se podíváte ale dolů, vidíte jakou bídu s nouzí žijou řadoví Kubánci.

Zkuste se podívat na stránky cestovatelů, kteří Kubu navštívili a nepobývali zrovna jenom v Havaně nebo na Varaderu a umí španělsky. Jejich názory jsou v dost ostrém rozporu s PŠM na iDnes. U hodně mých zahraničních kolegů je to velmi oblíbená rekreační destinace. Že by se občané západní Evropy hrnuli dobrovolně za svoje peníze do stalinského prostředí? To asi ne, že..

Ono navštívit rekreační oblast a vnitrozemí je rozdíl. Jak prosté.

A pan senátor Bradáč Kubu navštívil?

Fryši Fryši ty buděs asi také volič Kšc, podle tvých mínusu😡

tahni soudru odsud a všem si sebou celou tu bolševickou partaj a už se nevracejte

Já už asi chápu, co v praxi znamená, že bývalý komunista je stejné jako bývalý černoch. S tak omezeným a za žádnou cenu nevyvratitelným a nezměnitelným náhledem na svět se člověk prostě musí narodit.

jako ten Štětina, ten je z nich snad nejhorší

bez ekonomické pomoci sssr,by už dávno Kubánci pochcípali hlady

Soudruhovi cestu vřele doporučuji!! Mohlo by to být jako nástup na léčení na očním oddělení. Je to bolševický skanzen a ještě horší než ten dříve náš. První co Vám vrátí vzpomínky je dvojí měna pesos, ta druhá něco jako naše tuzexové bony. Kubánci platí dolar měsíčně za bydlení, ale domy v Havaně i jinde se rozpadají do jednoho. Přístavy prázdné, lodní doprava na nule. V silniční dopravě místo autobusů - nákladní auta doslova přeplněné dobytčáky, dálnice je prázdná. Na letišti nejde půl hod. proud a sedíte ve tmě.  Elektrický proud jde jen někdy, v hotelu jeden výtah má pavučiny, druhý se rozbije když tam zrovna jste. Průvodce zažil když v tom hotelu pro cizince netekla tři dny voda.  Obchody doslova a do písmene prázdné, lístkový příděl potravin jak za války. Obchody potravin vypadaly jako spíše nějaké zašlé sklady. Supermarkety žádné.  A to bych mohl pokračovat do nekonečna. Co je na Kubě v uvozovkách skvělé, je že na památkách zapsaných v UNESCO jste téměř sami. Soudruh by namítl, že nemají nezaměstnané. Ano to je pravda, představte si v Santiago de Cuba stojí na kopci vodojem - ocelový válec cca 10 m vysoký. Z něj na všechny strany stříkají ne čůrky, ale doslova provazce vody jak je prorezlý.  Pod ním vrátnice a 5 (slovy pět) strážců vodojemu se povaluje na židlích a pozoruje okolí jestli se nechystá nějaký imperialista jim tu vodu otrávit. Nebo v kavárně na náměstí Vám hraje devítičlenný orchestr nádhernou kubánskou hudbu k drinku, který si tam dáte. To je pravda, to by u nás žádný kapitalista nezaplatil.    Tak soudruhu jeďte a štastnou cestu!!

Jihlava má trochu odlišné složení obyvatelstva, zejména na úřadech seděli lidé z náplavy. V letech 1945- 1947 byli z Jihlavy vysídleni Němci a nahraženi tím, co bylo po ruce. Především maďarskými cikány z Zakarpatské Rusi a sociálně slabými z celé republiky, zejména Slovenska.

Z toho také vyplýval komunismus jako řemen, bylo třeba to obyvatelstvo zapojit do systému. V Jihlavě proto ta nostalgie po vládě sovětů nepřekvapuje, naproti tomu ani řada občanů, kteří dodnes na komunisty nevraží. Prostě je tam výraznější polarizace.

S tím složením obyvatelstva si dovoluji nesouhlasit. Hodně lidí se do Jihlavy přistěhovalo z okolních českých vesnic, další z celé Moravy a Čech, např. moje matka z Brna a otec z Prahy. Slováci byli hlavně vojáci z povolání. Je pravda, že Jihlava trpěla tím, že řada přistěhovavších se papalášů k městu neměla žádný vztah. Co se režimu týče, měla jsem možnost začátkem 80. let posoudit tři okresní města a mnohem horší než v Jihlavě byl stav v Blansku.

V šedesátých létech, kdy u nás začal krach socialismu byla Kuba populární. Fidel jezdil mezi lidi, chodil v uniformě atd. Naši představitelé si těžko zvykali na saka a kravaty a moc se lidem neukazovali. Castrova diktatura nebyla o moc horší, než jihoamerické  diktatury věrných  amerických spojenců. To, že Kuba vydržela  po rozpadu SSSR je obdivuhodné a  posuzujme tamní životní úroveň se životem prostých  lidí v Jižní Americe.