Tady je to jeden omyl za druhým.

Ústředním problémem paranoidní schizofrenie nejsou žádné "záchvaty nepříčetnosti", nýbrž bludy nebo halucinace, vnímané jako součást reality. Nemocný o jejich reálnosti nepochybuje a dokáže nahromadit spoustu důkazů, kterými potvrzuje jejich pravdivost.

Schizofrenie ovšem nijak nesnižuje úroveň jeho inteligence, logického myšlení a ostatních duševních schopností. Proto nemusí mít žádné viditelné potíže v rodině ani v zaměstnání, a nemá ani problém dlouhodobě a detailně naplánovat jakoukoliv akci, namířenou proti ohrožení, vyplývajícímu z paranoidních představ. Slovo nepříčetnost tady není příliš na místě, jelikož nemocný jedná promyšleně, cílevědomě a racionálně. Přesto však za takový čin není trestně odpovědný, protože nemůže nést žádnou odpovědnost za skutečnou příčinu svého závadného chování.

Nepříčetnost v obvyklém smyslu vzniká v průběhu explozivních záchvatových afektů, a ty nejsou pro schizofrenii vůbec typické. Schizofrenik většinou dovede své důvody i postup srozumitelně vysvětlit, zatímco nepříčetný si často kritický okamžik ani nezapamatuje. Schizofrenik dělá to, co považuje za nutné, zatímco nepříčetný obvykle ani neví, co dělá.

Simulovat schizofrenii je nesmírně obtížné, a dlouhodobá simulace je úplně vyloučená, takže o spolehlivosti diagnózy je zbytečné pochybovat. 

Prohlašovat, že "takový člověk", postižený (mnohdy jen dočasnou) duševní invaliditou, nemá právo na život, a volat proto po obnovení trestu smrti, je naprostý idiotismus. Nemluvě o tom, že stejný postoj poměrně nedávno uplatňoval jako běžnou praxi Hitler.

Nejde o žádný pseudohumanismus, neboť nemluvíme o sadistech ani vrazích. Mluvíme o lidech nemocných, jejichž nemoc může představovat ohrožení ostatních. Je logické, že ty ostatní budeme chtít ochránit, ale není tu místo pro emotivní mstu, odsouzení, natožpak trest: onemocnět z neznámých příčin může kdokoliv z nás.

Takovej člověk nemá právo na život! V těchto případech by mi nevadilo obnovení trestu smrti.

Držím pěsti a přeji hodně sil celé rodině.

Byla to plánovaná vražda,  tak by měl následovat trest v souladu s platnými zákony. Že byla nepříčetná, kdo to může dokázat. Nezabíjela poprvé. Už jednou se stala fatální chyba že byla puštěna na svobodu. Za to by měl už někdo nést odpovědnost.

Je třeba zavést novou diagnózu - dlouhodobě plánovanou nepříčetnou vraždu. Něco jako nevědomou jízdu pod vlivem, neplánované vystřílení restaurace nebo odpálení bomby na letišti v afektu.

Doufám,že ji zase za nějaký čas pustí, aby provadla další vraždu

Také nechápu, jak se dá zpětně prokázat nepříčetnost. Za svůj čin by měla být plně zodpovědná.

Domnívám se, že to prokázat lze, nicméně pokud něco někdo plánuje, tak to nedělá jako nepříčetný. V tom je "jádro pudla" ...

Spíše mne udivuje, že to jde ze strany státního zástupce, spíše bych čekal, že takto bude exhibovat obhajoba ... zatímco státní zástupce bude žalovat a bude na soudu, jak situaci zhodnotí ...

Já bych jako soudce takový posudek neakceptoval ... vždyť někdo konstatoval, že je zdravá ...  nebo je nutné za vraždu stíhat toho, kdo rozhodl, že je zdravá ...

Nesnáším ten prosazovaný proud rádobyhumanismu, kdy se bere mnohem větší ohled na vrahy a sadisty než na jejich oběti. Nedivila bych se, kdyby otec vzal spravedlnost do vlastních rukou - možná to není úplně nejlepší způsob řešení celé záležitosti, ale zkostnatělá a nefungující justice obhajující agresory tyhle situace jen vytváří. Kromě té vražedkyně zaslouží tvrdý trest i psychiatři, kteří ji už po prvním útoku na malou školačku a učitelku v Havířově, měli nechat zavřít nadobro do psychiatrické léčebny jako nevyřešitelný případ - oni mají také na rukou krev toho zabitého kluka. Schizofrenie je hrozná nemoc a člověk v době záchvatu může být skutečně mimo, že ani nevnímá realitu - ale tento případ je poněkud odlišný už tím, že žena útok plánovala, jak otec oběti trefně poznamenává - což je rozhodně přitěžující okolnost.

Společnost by měla být nastavena tak, aby v prvé řadě myslela na oběti. Když diagnostikovaný sadista, který se léčí, ale přesto brutálně znásilní dítě, nebo ženu a ty pak mají doživotní následky, si zaslouží buď doživotní těžký, ale opravdu těžký kriminál, nebo rovnou trest smrti bez ohledu na jeho příčetnost. Stejně tak tento případ, kdy schizofrenička ubodala mladého chlapce si zaslouží doživotí, nebo smrt a s ní by měli být tvrdě potrestáni i ti, kteří ji nechali na svobodě, protože i oni nesou velký díl na tom, co se stalo.

Možná jsou absolutní tresty pro psychicky labilní jedince diskutabilní, ale jedno je jisté, přeživší oběti, nebo pozůstalí po obětech si zaslouží zadostiučinění v podobě tvrdého trestu pro ty, co jim tak hrubě ublížili. Na oběti musíme primárně myslet, né na agresory

Vinu dávejte lékařům co podepsali že je v pořádku.

Kdyby ta paní přišla zabíjet, zabila by to děvče, které držela jako rukojmí. S glorifikací to mladíka nesouhlasím, myslím si naopak, že se zachoval velmi nezodpovědně, protože ohrozil nejen život svůj (na což bohužel doplatil), ale i životy ostatních. Jsem přesvědčen, že by se místo slzotvorných článků tohoto typu měla věnovat daleko větší pozornost osvětě, jak jednat s psychicky nemocnými, protože jich po světě chodí hodně a něco podobného se může kdykoliv zopakovat třeba v obchodě nebo tramvaji.

Pokud je paní takto nemocná, měla by být izolována od ostatních. Člověka s infekční nemocí také nenechávají chodit mezi ostatními lidmi.

Pokud pachatelka vraždy studenta byla skutečně pod vlivem nemoci, respektivě psychotických fenoménů (bludy, hlasy, halucinace), které ke schizofrenii patří a nedokázala rozpoznat následky svého jednání a ovládnout se, je logické, že nepůjde do vězení.

ALE také by neměla skončit v "klasické" psychiatrické léčebně, protože tato zařízení ze své podstaty (je to zdravotnické zařízení a ne kriminál) nejsou zcela schopny zabezpečit, aby dotyčná neutekla a nespáchala další vraždu či jiný nebezpečný skutek. Zprvu by sice byla na nějakém uzavřeném oddělení bez možnosti vycházek a propustek, užívala by dostatečnou medikaci, byla by pod zvýšeným dohledem. Ale časem, po několika měsích nebo roku, kdy by byla stabilizovaná, by zřejmě byl režim zmírněn, uvolněn, mohla by začít chodit na vycházky, možná i domů na propustku. A pak? Otevřené oddělení? Propuštění? Útěk? Nevím, zda by se u takto sledovaného případu tohle dovolilo, ale v jiných to je celkem časté, protože jsou zde lidská práva.

Problém je, že nemocní často pochází z rodin, které je nezvládají nebo mají nějakou patologii, tudíž nechodí na kontroly, pijí alkohol, vezmou drogu, neužívají léky, protože se cítí dobře a myslí si, že jsou již zdraví a nepotřebují je, takže je otázkou času, kdy nemoc opět propukne a vrátí se bludy, hlasy a je zaděláno na další tragédii. X1 na propustce vražda a pokus vraždy, X2 na útěku vražda 15-ti leté dívky, pan X3 na propustce přepadl boxerem mladou ženu atp. Ano, to nebyli schizofrenici, ale sex.agresoři a psychopati, u SCH. to bývá agrese vůči rodině nebo okolí.

I v ČR jsou detenční ústavy - zatím dost nevyužité. Tam tato paní a podobní patří. Po roce se sice přezkoumává stav a může se vrátit do léčebny, ale také se může opakovaně prodlužovat. Detenčáku se báli i otrlí kriminálníci - je tam vězeňský režim a psychiatrický dohled a medikace.

Některé ojedinělé případy by mohly dostat ještě jednu šanci, ale jako otec dítěte jsem po letitých zkušenostech pro trvalou / dlouhodobou detenci.

Bude v detenci, vždyť to bylo i v rozsudku.