Pamětníků a přímých účastníků událostí, které se odehrály 7. května 1945, ubývá. O těch se v minulosti příliš nemluvilo, na poničení obce se totiž podílela sovětská letadla, a tak se projevy u památníku obětem po mnoho let citlivému tématu vyhýbaly.
Rudolf Špaček, dalešický kronikář, se letos pustil do zpracování útlé publikace, která mapuje události, které se staly v květnu 1945. „Mladší generace si jen těžko umí představit válku. Mají jen malou povědomost o tom, co se v Dalešicích v květnu roku 1945 stalo. Vyrůstají v jiných podmínkách, v jiném prostředí, v pohodlí,“ říká autor.
Podařilo se mu najít další materiály, které bombardování městečka připomínají. Mnohé unikátní fotografie mu přinesli obyvatelé městyse. „Psal se rok 1945. Bylo pondělí 7. května toho roku. Podmračený, ale vlahý teplý jarní den. Nikdo z dalešických občanů netušil, jaká tragédie se v poledních hodinách v jejich obci odehraje, ale napětí, obavy a strach, který každý pociťoval, hodinu od hodiny narůstaly,“ popisuje Rudolf Špaček.
Několik dnů před koncem války bylo slyšet vzdálené dunění při bombardování Brna. Válečná fronta se přiblížila, v Dalešicích očekávali příjezd prvních jednotek Rudé armády. Poslední německá pěší jednotka, ustupující na západ, dorazila v sobotu 5. května, v Dalešicích přenocovala a ráno zamířila směrem ke Stropešínu. Poté se v obci nenacházel žádný německý voják ani žádná vojenská technika.
O tom, proč o den později k bombardování došlo, není ani po letech jasno. Domněnek, které kolovaly po obci, bylo několik. Přitom ani pamětníci a přímí účastníci se neshodli na té pravé příčině. Dalešice leží na spojnici pěti cest. Dalo se předpokládat, že zde budou nějaké vojenské síly, průzkumný letoun si jako vojenskou techniku mohl vyhodnotit i zemědělské stroje vytažené ze stodol a přikryté plachtami, podle některých názorů se jednalo o špatnou komunikaci mezi velením partyzánů a sovětskými průzkumníky.
Podle Rudolfa Špačka byl předehrou tragických událostí přelet průzkumného sovětského letadla po desáté hodině dopolední, které za hřbitovem shodilo do polí dvě bomby. Jedna z nich nevybuchla. Přiblížilo se poledne a k Dalešicím se blížil bombardovací svaz osmnácti letadel. Zlověstný hukot, který neustále sílil, nevěstil nic dobrého. Když se letadla přiblížila k Dalešicím, snesla se z výšky dolů a při nízkém přeletu nad obcí se na nic netušící obyvatele začaly z letadel sypat bomby.
Ještě se nevzpamatovali a přišlo to podruhé
Zděšení, které tento letecký útok v řadách místních občanů vyvolal, se dá jen stěží popsat. Země se třásla, byl slyšet nepředstavitelný rámus, detonace a ovzduší bylo plné prachu a kouře. Ve vzniklé panice hledal každý nějaký úkryt. Někteří v nastalém zmatku vybíhali do zahrad a polí, jiní do sklepů nebo v nouzi jen tak zalehli za nějaký výstupek na zem.
Hukot letadel ustal, ale část Dalešic, především okolo sýpky, za školou, v okolí školy a sokolovny, v části Koziny, v Přimaslech a na Městečku byla v sutinách a v plamenech.
Kam také dopadly bomby
|
Lidé se ani nestačili vzpamatovat z právě prožitých děsivých okamžiků, když započalo druhé dějství dalešické tragédie. Letecký svaz se v prostoru nad obcí Myslibořice obrátil a znovu nalétl nad obec, aby dokonal dílo zkázy. Znovu padaly bomby z letadel, na jejichž trupech byly jasně viditelné pěticípé červené hvězdy. Opět bylo zasaženo Městečko, Přimasla, kostel a okolí zámku.
Naštěstí část smrtonosného nákladu dopadla mimo obydlenou část obce. Na louky pod Městečkem a do polí za Novou ulicí. Nepředstavitelná zkáza byla dokonána. Rozbořené domy, hořící trosky, krátery od vybuchlých bomb. Mezi tou spouští v mračnech prachu a kouře pobíhal zdivočelý dobytek.
Dalešice byly v rozvalinách. Vystrašení lidé hledali své blízké a známé. Zmatek, bezmoc, velký smutek a především neskonalá bolest ovládla vesnici, protože materiální škody a spoušť, které bombardování způsobilo, nebyly nic proti hrůznému zjištění, že celá řada občanů přišla o život a mnoho dalších bylo zraněno.
Počet lidí, kteří během opakovaného náletu zemřeli, se zastavil na čísle 27. Mezi mrtvými byli mladí i staří, otcové a matky od rodin, byly mezi nimi i děti. Nejmladšími oběťmi bombardování byla dvouletá Olga Krulová a pětiletá Jana Divišová. Nejstarší pak třiašedesátiletá Anna Musilová.
V krátké době bylo třeba vyrobit množství rakví. Byly stlučeny z nenatřených prken. Během jednoho dne byla na hřbitově vykopána řada hrobů k pohřbení mrtvých. Ve středu 9. května odpoledne se konal smuteční obřad hromadného pohřbu na nádvoří zámku.
Rakve, ozdobené květinami, byly vyrovnány na dlažbě nádvoří, smutečního obřadu se zúčastnilo velké množství lidí. Ale život šel dál, i když se Dalešice jen těžko vzpamatovávaly. Tragédii připomíná památník se jmény 27 obětí bombardování, který byl odhalený v květnu 1946.