Na kole začal jezdit před deseti lety poté, co kvůli špatné životosprávě zkolaboval. První "šlapadlo" si koupil v supermarketu za pár tisíc a dodnes jej má.
Když mu přestalo stačit, vyměnil ho za mnohonásobně dražší "stroj".
Jednačtyřicetiletý cyklista Jiří Hořejší z Dobronína na kole ročně našlape přes deset tisíc kilometrů a jen za poslední měsíc je to už 1 400.
"Počasí téhle zimy kolu přeje, tak toho je třeba využít," říká "biker", který chce letos v květnu na kole přejet peruánské Andy a stanout i na bájném Machu Picchu.
Po kolapsu nasedl na kolo
V mládí hrál fotbal a sportoval, jen ke kolu prý neměl žádný vztah. To se změnilo, když začal mít zdravotní problémy.
"Žil jsem v autě a kanceláři, pil kafe, kouřil a jedl ve fast foodech. Měl jsem přes sto kilo, jednoho dne tělo řeklo dost a zkolabovalo. Vzal jsem to vážně, napadlo mě zkusit kolo. Po pěti kilometrech jsem byl vyřízený. Pak jsem se kousl a přidával další a zároveň začal chodit do posilovny šlapat na cyklotrenažéru. Chodil jsem tam pravidelně každé ráno od sedmi do osmi celou zimu. Pomalu jsem hubl a cítil se líp. Začalo mě to bavit," líčí svou proměnu cyklista.
Když v posilovně viděli jeho nadšení, dostal nabídku na místo trenéra spinningu. Zhruba před pěti lety pak věci nabraly rychlý spád. Zlomový okamžik nastal, když se mu na silničním kole, na kterém najezdil zhruba pět set kilometrů měsíčně, porouchala přehazovačka.
"V cykloservisu jsem se seznámil s jeho majitelem a padli jsme si do noty. Nabídl mi, že můžu zkusit trénink s jejich cyklooddílem. První vyjížďka měla sedmdesát kilometrů. Jeli jsme na Zvíkov. Cestou tam jsem se jich držel zuby nehty a doslova za nimi vlál. Cestou zpátky už na mě museli čekat, ale brali to v pohodě," popisuje Hořejší. To ho vyburcovalo.
Pak si koupil první pořádné horské kolo – bike. "I když jsem přijel z tréninku vyřízený, tak jsem jim už stačil. Ročně jsem najel přes deset tisíc kilometrů a před třemi lety to plynule přešlo v závodění," říká.
První expedice vedla na Gibraltar
Od té doby jich absolvoval několik desítek a po loňském přechodu do kategorie nad 40 let se začal umísťovat na předních pozicích.
A přišla první cykloexpedice – dojet z Jistebnice, kde bydlel, na kole na Gibraltar úsek dlouhý 3 500 kilometrů.
"Byl to hec kolegy z oddílu, jeho sen. Od podzimu jsme se začali připravovat a v červenci vyrazili. Vyprovázelo nás tehdy z náměstí pomalu celé město. Jeli jsme tam 21 dní a proběhlo to naprosto bez problémů. Autem nás doprovázel kamarád a vezl nám věci," popsal Hořejší.
"Neměli jsme cestou žádnou krizi. Jediné, s čím jsme bojovali, bylo občasné bloudění a hrozné vedro k padesáti stupňům. Nejhorší byl paradoxně konec cesty. Dívali jsme se od majáku směrem na Afriku a byli smutní, že už to skončilo a že nemůžeme jet dál," vypráví cyklista.
Další meta – peruánské Andy
Po roční pauze před Jiřím a jeho parťáky letos stojí další velká výzva. V květnu se totiž chystají přeletět letadlem do Limy v Peru a přejet za měsíc na kole peruánské Andy a vystoupat na kole k inckému kultovnímu městu Machu Picchu a zpátky.
"Bude to náročnější než první cesta. Jsou to velehory a stát se může cokoliv. Všechno si navíc povezeme na kolech. Proto teď trénuju s několikakilovou cihlou v batohu a dám si možná i závaží na nohy, abych je co nejvíc posílil," přibližuje Hořejší, který chce do odletu začátkem května natrénovat pět tisíc kilometrů.
Cyklisty čeká 2 300 kilometrů a vražedná stoupání s několikatisícovým převýšením. Zvykat si budou muset na tlak a vysokou nadmořskou výšku na hranici pěti tisíc metrů.
Po návratu z výpravy pak na Jiřího Hořejšího čeká domácí závodní sezona, na kterou se už teď těší. "S kolegou jsme začali loni jezdit v půlce sezony na tandemu a všechny závody vyhráli s velkým náskokem. Letos proto chceme jet mistrovství republiky a uspět," dodává k dalším cílům cyklista.
V hlavě už nyní nosí další nápady a výzvy – například dojet z Česka do Istanbulu a zpátky anebo došlapat na kole ze severního polárního kruhu zpátky do Česka.
