Děním ve Žďáře nad Sázavou letos nejvíce zahýbala rodina Kinských. Překotným vývojem v posledních šedesáti letech poznamenané město má vedle Zelené hory další prestižní značku. Kinští v další etapě rekonstrukce svého zámku opravili hospodářskou část areálu, která dosud ležela ladem.
Z chátrajících budov je s pomocí dotací zážitkové muzeum, které za první měsíc navštívilo deset tisíc lidí. „Milé překvapení bylo, že v září byly víkendy stejně silné jako ty v srpnu,“ říká majitel zámku Constantin Kinský.
Před lety jste zmiňoval, že se do Žďáru dostanete sotva jednou za dva týdny na jednání představenstva vaší rodinné firmy. Táhne vás to teď víc na Vysočinu, když tu máte čím dál víc aktivit?
Je to tak půl na půl s Prahou. Věnuji se víc práci ve Žďáře, část dělám v Praze. Volný čas, pokud ho mám, trávím tady. Nezaměstnává mě jen muzeum. Třeba teď nouzově spravujeme hráz Konventského rybníka, to je další úkol.
Muzeum nové generace jste ve zkušebním režimu otevřeli na začátku srpna a na zítřek chystáte oficiální otevření. Jak jste spokojen se začátkem provozu?
Předělávání historického objektu muselo být citlivé a bylo tedy náročné. Riskantní bylo otevřít během sezony, a ne na jejím začátku. Byli jsme v očekávání, jak se muzeum chytne. Během srpna přišlo téměř deset tisíc lidí. Mnoho z nich byli místní, je vidět, že to lidi zaujalo. Velká část z toho, co děláme a snažíme se ve spolupráci s dalšími vybudovat, je principiálně určena pro místní.
Na druhou stranu jste přišli s velkorysou nabídkou, kdy Žďáráci mohli první měsíc do muzea zcela zdarma. Věříte, že se vrátí i příští rok a přibudou k nim i další návštěvníci odjinud a školní výpravy?
Milé překvapení bylo, že v září byly víkendy stejně silné jako ty v srpnu. Otevřeno bude i mimo sezonu, ale musíme na tom ještě pracovat. A samozřejmě budeme připravovat příští sezonu ve spolupráci s městem a farností, rádi bychom muzeum dostali do širšího povědomí v Česku i zahraničí. Zahajovací rok jsme zaměřili hlavně na místní. Dobře je, že muzeum zaujalo školy, proto připravujeme školní program.
Jak zabírají takové novinky v kraji, který je považován za konzervativní?
Už odezva na naše taneční programy ve školách byla velká. Mám úplně opačný názor – Žďár je od začátku radikální místo. Už od středověku a založení kláštera. Bylo tu radikální baroko i radikální 60. léta. Přišel Žďas s těžkým průmyslem a exportoval do světa. Teď jsou tu globální firmy. My máme nový způsob, jak lákat děti do kulturních památek. Ne na fakta a data, která zapomenou za půl hodiny. Ale na něco, co jim pomůže třeba v tvořivosti nebo spolupráci v týmu.
Co dalšího chcete v areálu zámku upravovat?
Teď stále řešíme Muzeum nové generace, převzetí a otevření za účasti partnerů. Minulý pátek jsme muzeum otevřeli s ministrem kultury. Zbývá vyřešit projekt po úřední stránce. Poté se snad konečně trošku vyspím, abych nabral energii. A přitom můžu snít. Už máme vizi, jak postupně upravit okolí zámku, hlavně zeleň. Změní se také cesta do zámku, bude možné chodit cestou přes historické sádky, takže kdo půjde do zámku nebo do školy (v areálu je odloučené pracoviště ZŠ Švermova s pěti třídami – pozn. red.), nebude muset kolem rušné silnice, kde jezdí samé kamiony.
Je ve vašich plánech třeba i restaurace a minipivovar?
To je zatím předčasné. Máme vizi na dvacet let, pokud mě s manželkou nevyhodí děti. (směje se) Velký úkol je přežít zprovoznění muzea. Lidsky, manažersky i finančně. Každopádně do kavárny v muzeu chceme přidat točené pivo. A když Pán Bůh dá, mohl by tady jednou být mikro pivovar.
Co potřebuje Vysočina k tomu, aby dokázala překonat „nemoc“ jednodenní turistiky, tedy to, že se tady turisté dlouho nezdrží? Zlepšilo se to?
Je vysoce důležité získat zpátky třetí pilíř. První je zemědělství s lesnictvím či rybářstvím, druhý je těžký průmysl. Potřebujeme zpátky to, co za minulého režimu zkolabovalo. Cestovní ruch je méně citlivý na ekonomické cykly než třeba průmysl. A dá práci lidem, kteří ji nemají v továrnách, přinese peníze do regionu. Bude to fungovat, jen když budeme pokračovat ve spolupráci. Musíme využít oživení Zelené hory, muzea a zámku, aby lidé nejezdili jen na otočku. Snaží se kraj, město se přidalo do místní akční skupiny Havlíčkův kraj. I samotný Žďár a blízké okolí mají co ukázat. Proto v naší expozici představujeme, jak fungoval Šlakhamr, který pak mohou lidé kousek odsud navštívit. Je to výzva na příštích pět, deset let.
Co se v cestovním ruchu v posledních letech změnilo?
Po revoluci lidé jezdili hodně do zahraničí, ale zlepšilo se to, že chtějí zažít svoji zemi. Úplně jiný je způsob, jak je oslovit. Lidé už tolik nejezdí přes organizované zájezdy, i když i to pořád funguje. Často přijede několik aut společně. Velký důraz musíme dát na značku. Vysočina je značka přírody, kvalitního života i zajímavých památek. Druhá věc je digitální marketing. Lidé hodně navštěvují webové stránky, za pár týdnů máme na Facebooku muzea hodně lajků, musíme o web pečovat. Ale musíme profilovat nejen naši značku Z, ale také podpořit další místa Vysočiny.
Je těžké sem dostat cizince?
Obecně na to nejsme připravení. Je narváno v Praze, kde se však o turisty nepečuje dobře. I v okolí Prahy jsou tisíce památek, ale nejsou moc navštěvované. Možná Karlštejn, Konopiště... Není připravená infrastruktura, hlavně hotely a restaurace na úrovni, i když i tohle se zlepšilo. Myslím tím i jazykové vybavení. Až úplně dokončíme naše audioprůvodce, budeme je mít v osmi jazycích. Musíme přesvědčit turisty, aby se tady zdrželi déle třeba na cestě mezi Vídní a Prahou.
Constantin Kinský (54)
|
Máte vy osobně výhodu v tom, že jste Francouz, potomek šlechtického rodu a máte spoustu vlivných kontaktů?
Určitě to pomůže, ale nejde jen o to, dostat sem známé. Chceme to dělat profesionálně, v mnoha věcech se musíme polepšit. Vrhneme se na to co nejdříve.
Od roku 2006 jste vedl pražskou pobočku poradenské firmy Roland Berger. Prý už jste vedení předal svému nástupci. Je to kvůli povinnostem ve Žďáře?
Ano. A mám velkou radost, že firma funguje dál. Jsem mimo firmu, když potřebují, poradím. Jako poradce jsem na volné noze, pomáhám firmám, které chtějí pracovat na rozvoji strategií a krystalizovat myšlenky. Sedím v představenstvu nebo dozorčí radě, kde moudře kývám hlavou vertikálně nebo horizontálně podle toho, co se říká. A taky mám zájem podpořit vzdělávání v Česku.
Ještě chodíte občas přednášet na vysokou školu jako dříve?
Neučím, ale koučuji. V inkubátoru přes startupové programy podporuji mladé ze střední Evropy, přispíváme na jejich nápady v oblasti moderních technologií.
Váš otec Radslav Kinský dostal zpátky rodový majetek v roce 1992. To znamenalo hodně investic hlavně do obnovy nemovitostí. Kolik jste za těch 23 let na Žďársku investovali?
Přesně vám to neřeknu, ale kolem půl miliardy to určitě bude. Před pěti roky to bylo tři sta milionů. Všechno se reinvestuje.
Říkává se, že když se na zámku staví, v lese se víc kácí. Je to tak?
To je určitě pravda. Ale je to spíš dané tempem, jaké les potřebuje. Lesy v okolí postihla v roce 1932 velká kalamita. Tím pádem je tady hodně smrků, které rostou od té doby. Bylo nutné zrychlit tempo kácení na začátku cyklu, abychom vytáhli špatné dřevo z lesa, blížíme se k době, kdy budeme muset zpomalit. Určující je lesní hospodářský plán. Už je vidět, že se do lesa podařilo dostat místo špatného dřeva zpevňující meliorační dřeviny jako buky nebo jedle. Mám radost, že se už jedle chytá i mimo oplocenky, dřív na ně šla zvěř jako děti na bonbon. Teď už mají šanci přežít.
Zaujalo mě, že nabízíte poplatkový lov. Je o něj zájem?
Ano, velký. Spíš je problém, koho do lesa dostat nejdřív. Náš tradiční lov už nikde jinde v Evropě neexistuje. Zvěř respektujeme a loví se to, co se má. Když je příliš mnoho zvěře, musí se vyrovnat stav. Je to i péče o přírodu.
Kdy jste byl naposledy na posedu?
Na posed chodím, když chci mít klid. Rád sedím a poslouchám, jak fouká vítr a šumí voda. Když nic nepřijde, nevadí. Není moc času, zaměřuji se spíš na začátek sezony, kdy se vyselektují slabší kusy.
Ke Kinským vždycky patřili koně. Kdy naposledy jste jezdil?
To už je dávno, ale pořád mám ke koním vřelý vztah. A když sleduji nějakou soutěž nebo závod, stačí mi půlminutu sledovat koně s jezdcem a poznám, zda bude úspěšný.
V posledních letech se projevuje fenomén, kdy do historických nemovitostí investují nejen restituenti, ale i úspěšní podnikatelé nebo umělci. Jak nahlížíte na tzv. moderní šlechtu?
Mám z toho radost. Kdy se národu v minulosti dařilo? Když byla silná podnikatelská vrstva. Něco vybudovali, vrátili to jiným způsobem. Takhle kdysi vzniklo třeba Rudolfinum. Právě tuhle vrstvu se snažili komunisté zničit. Je tu nová generace úspěšných podnikatelů. Nemyslím zbohatlíky, ale lidi, kteří hledají další smysluplné projekty. To se děje.
