Před lety přišel svérázný Ir jménem Uwe Ruhm s myšlenkou neobvyklou hrobku odkoupit a využít. Jenže před dvěma roky náhle zemřel a další zájemci o koupi této velmi zvláštní nemovitosti se nehrnou.
A tak nepřehlédnutelná stavba u silnice do Chotěbudic stále zůstává v majetku města Jemnice, jež nemá peníze na opravu. Historicky cenná hrobka chátrá, čemuž významně pomáhají i nenechavci.
"Nedávno tam nějaká parta v noci očesala kus měděné střechy. Opravit střechu znovu mědí? To by bylo jako vystavit pozvánku zlodějům," řekl jemnický starosta Miloslav Nevěčný.
Po městě se povídá, že radnice nechala k mauzoleu nainstalovat nějaké zabezpečovací zařízení. Při pohledu od plotu ale nic patrného není. "Nebudu komentovat, jestli ano, nebo ne. Leda bych dával někomu návod," ohradil se starosta.
Když v létě 2012 jemnický muzejní spolek u příležitosti 110 let od prvního pohřbu mauzoleum výjimečně zpřístupnil veřejnosti, přišly davy zvědavců ze širokého okolí.
"Jenže tu byl taky nějaký tipař. Do týdne tam byl pokus o vloupání," řekl Nevěčný. Proto se podle starosty Jemnice další otevření památky zatím nechystá.
O neoklasicistní mauzoleum potomci šlechtického rodu roztroušení po celé Evropě nemají zájem.
Honosná hrobka u Jemnice vyrostla kvůli velké vodě
Rod Pallavicini, kterému patřilo jemnické panství, se na počátku 20. století rozhodl začít pohřbívat na návrší dva kilometry za městem z prozaických důvodů - kvůli velké vodě.
"Došla jim trpělivost. Dosud jejich zemřelí nacházeli poslední odpočinek v maďarském Anyásu. Jenže tam je záplavové území řeky Tisy a - jak známo - to není zrovna ideální prostředí pro pohřebiště. Proto se rozhodli, že u Jemnice postaví honosnou hrobku," zmínil místopředseda Muzejního spolku Jemnice Antonín Podhrázký.
Původně měla hrobka stát vedle jemnického zámku, jenže panstvu připadalo přece jen poněkud morbidní mít zemřelé tak blízko. A tak nakonec padla volba na návrší u Chotěbudic, na které lze ze zámku dohlédnout.
Do prvního bílého mramorového sarkofágu byly v roce 1902 uloženy nabalzamované ostatky mladého Karla Pallaviciniho, který zemřel na dostizích v Anglii. Postupně tu bylo pohřbeno dalších šest členů rodu.
Dnes už zůstaly v podzemním sarkofágu uložené jen ostatky hraběnky Gabrielle Pallavicini. Nadzemní rakve totiž rozbili a vykradli zloději počátkem 90. let, radnice pak nechala ostatky šlechticů spálit a uložit do uren. Potomci si je vyzvedli až v roce 2012 a paradoxně urny stejně uložili v Maďarsku.
"Vnímáme, že není možné nechat kulturní památku, jakou mauzoleum je, dále podléhat zkáze. Jakmile příští rok dokončíme program záchovy v kostele svatého Víta ve městě, přesune se naše pozornost na hrobku," podotkl jemnický starosta.
"Už jsme to řešili s odborníky. Předpokládám, že na rekonstrukci bude možné získat peníze z Programu záchrany architektonického dědictví, který zastřešuje ministerstvo kultury. Polorozpadlá zeď si bude žádat opravy za více než milion korun, samotná hrobka tak odhadem pět milionů i víc," naznačil Nevěčný.
