Syn úspěšného pražského výtvarníka a nakladatele trávil dětství u prarodičů na chalupě ve Třech Studních. Jako malý prochodil Žďárské vrchy křižem krážem.
"Chodili jsem s tátou do přírody a po starých hradech, jako je Zubštejn nebo Pernštejn. Fascinovaly mě příběhy zvířat i lidí, co tam kdysi žili. Vyrůstal jsem v době bez internetu a zdrojem informací byla televize," vzpomíná na dětství.
"Hltal jsem přírodopisné dokumenty a filmy jako například lvice Elsa. Měl jsem pocit, že když se dívám na dokumenty, ožívá v nich dávná minulost, obrazy Zdenka Buriana. I když jsem zkoušel všechno a nevěděl, čím budu, to vše mě formovalo. Jsou to střípky, co zrají. A když je ve správnou dobu vezmete, může vzniknout zajímavý film," říká mladý režisér.
Jan Svatoš (1984)je synem výtvarníka, grafika a nakladatele Ivana, který ve Třech Studních vyrobil unikátní evropský rozcestník a ukazatel světových metropolí. Starší sestra je zahradní architektka, autorka tří knih o Francii. Mladší bratr Martin je velký propagátor umění a je jedním z nejúspěšnějších mediátorů. |
Nejprve vystudoval žurnalistiku na Univerzitě Karlově a pak fotografii na FAMU. Po studiích, kde se seznámil se svou manželkou, s níž vytvořil autorský tandem, si začal plnit dětské sny - vydal se prvně do Afriky.
"Afrika mě fascinovala odmala. Poprvé jsem se tam dostal v roce 2007, kdy jsem se vydal do jižní Keni. Úplně první pocit z Afriky byl ale smíšený. Splnil se mi sice sen, jenže jsem si tam naplno uvědomil odvrácenou tvář masového turismu, jak bezohledně se člověk chová k přírodě. Například jsme se blížili ke stromu, na kterém byl levhart. Jen se to turisté dozvěděli, obklíčili strom auty, porušovali veškerá pravidla. Připomnělo mi to zácpu na D1."
Svatoš v roce 2010 uspořádal fotografickou expedici do severní Keni. "Do roku 1991 tam byl výjimečný stav, časté etnické konflikty. V období sucha nastával mezi kmeny boj na život a na smrt o vodu," popisuje.
Atmosféru míst zachytil tradičními černobílými postupy. "Vzali jsme tam temnou komoru a rozhodli se tradičním způsobem vyvolávat a fotit. Natáčeli jsme šestnáctimilimetrovou kamerou ze 30. let. Urychlení vnímání je na úkor reality. Digitální technikou se nafotí tisíce snímků a ty už lidé ani nezpracují," přiblížil vznik prvního snímku Africa obscura, za který posbíral řadu cen.
Fascinace Afrikou odráží další úspěšný dokument Afropolis - o afrických umělcích žijících v Praze.
"Naše společnost má Afriku zaškatulkovanou jako kontinent plný chudoby a válek. Možná i proto Afričany žijící tady spojujeme s obchody s drogami nebo naháněči nočních klubů. Film tvrdí, že to není otázka barvy pleti. Líčí i to, jak oni vnímají nás," tvrdí.
Rozhodl se bořit mýty i o historii kontinentu. S manželkou pořádá třetím rokem festival Doteky Afriky.
"Fascinuje mě, že tam jinak plyne čas, panují jiné rodinné vztahy a hodnoty. Podobně tomu bylo dřív i u nás na vesnici. Mají přísloví: Evropané mají hodinky, my máme čas. Neřeší věk - starší člověk, který projde rituálem, může být mladým. Je to inspirující stejně jako uvědomění, že se člověk nesmí chovat nadřazeně," líčí.
Po afrických výpravách se letos vrátil s třetím dokumentem do Čech. Snímek "divoČINY" je o lidech, kteří vrací zvířata do přírody a zasvětili život jejich ochraně.
"Myšlenka mě napadla v Africe. Uvědomil jsem si, že česká divočina je taková Popelka. Nemáme třeba medvědy. Panuje spousta mýtů a předsudků. Je nejen o šelmách, ale hlavně o lidech. Zkoumá, jak společnost vnímá divočinu," dodal režisér, jehož nápad byl zařazen Českým filmovým centrem mezi 25 nejzajímavějších dokumentů pro letošní rok.
Aktuální Svatošův dokument měl předpremiéru symbolicky v Novém Městě na Moravě 2. listopadu. Televizní premiéru v České televizi bude mít 29. prosince a do kin zamíří 13. ledna.
