Do té doby byl vedoucím dopravy a mechanizace a měl tudíž na starosti technické vybavení správy silnic v Brodě.
"Byla v tom nějaká lumpárna. Až tolik do toho nevidím, nemám pro to důkazy, ale čisté to podle mě nebylo," říká dnes o tehdejší zakázce.
Kauza sypače. Postupný vývoj
|
Před dvěma lety kvůli tomu podal na Krajskou správu a údržbu silnic na Vysočině trestní oznámení pro pletichy při výběrovém řízení. "Nevím, jestli to, co se děje tento týden, je na můj popud," pokrčil rameny. O průběhu vyšetřování zprávy nemá.
Prokeš byl velmi hlasitým kritikem nákupu od samého počátku. "Iveca svou kvalitou neodpovídaly našim Tatrám. Byly oproti Tatrám předraženy o víc než milion na jednom autě. Tolik aut jeden rok nebylo zapotřebí kupovat, protože z toho jdou odpisy. Stačilo by každý rok koupit pět aut a podělit správy v kraji, bylo by to účelnější," jmenuje to, co bez rozpaků pět let kritizuje.
Stále se domnívá, že celá zakázka byla ušitá na míru konkrétním firmám. Jedna na autech pro vysočinské silničáře vydělala miliony. "Soutěž vyhrála firma, která auta nevyrábí, ani je neprodává," upozorňuje. Druhá si naúčtovala předražené nástavby na inertní materiál, na štěrk. Iveca totiž od dodavatele měla jen nástavbu na chemické posypové materiály. A ty pro štěrk nešly použít. Kraj je proto musel objednat znovu u jiné firmy. Ta je běžně prodávala za 600 tisíc, správě silnic byly ale fakturovány za milion," poznamenal Vladimír Prokeš.
On sám je, stejně jako většina letitých cestářů, velkým příznivcem kopřivnické Tatry. Na tyto vozy nedá dopustit. Jiné prakticky v minulých letech u silničářů nesloužily. Nedovedl si představit, že by kraj mohl nakoupit jiné.
"Ale i s kolegy na podobných postech v kraji jsme, když se o nákupu nových aut začalo mluvit, propočítávali, které vozy by byly pro Vysočinu nejlepší, které by měly nejlevnější provoz. Jednoznačně nám vyšla Tatra," odmítá zaujatost jednou značkou.
A pak najednou bác
A v Havlíčkově Brodě a v Třebíči tomu šli nejvíce naproti. Na Tatry nakoupili do svých okresů diagnostická zařízení, aby si mohli pozáruční servis obstarávat sami. Dokonce technici stihli absolvovat v kopřivnické Tatře školení, aby zvládli i náročnější údržbu nových vozů.
"A pak najednou bác. Ještě nebylo vypsané výběrové řízení a už bylo jasné, že nové silničářské sypače budou Iveca. Tam jsou navíc rodinně spřízněné firmy," vypráví Prokeš.
Více než podezřelý se mu při tomto tendru zdál postup krajského náměstka pro dopravu Libora Joukla. "Odjakživa jsme podmínky výběrového řízení dělali my jako technici cestářů. Když jsme se ale nepodvolili Jouklovu diktátu, sebral nám to. Pořád křičel, že je to diskriminující, že je to šitý na Tatru, a nechal výběrové řízení vypracovat soukromou firmou. Kraj to stálo milion," popisuje Vladimír Prokeš.
Firma, která nakonec podmínky výběrového řízení sestavila, podle něj jen opsala informace z letáku výrobce nákladních vozů Iveco a firmy, odkud byla nástavba na chemický posyp. A právě tyto firmy mohly, jak tvrdí, jako jediné podmínky tendru splnit.
"Byl tam stanoven přesný typ chlazení, výkyvné polonápravy, mezirám i typ motoru. Výběrové řízení ještě nebylo ani vypsané a já už věděl, že novými auty budou Iveca. Ty podmínky pro ně byly jasné," pravil Prokeš.
"A dnes je vidět, jak to dopadlo. Provoz vozů Iveco je drahý a jsou s nimi věčně problémy. Je to obraz bídy a utrpení. Dvakrát starší Tatra je v lepším stavu než Iveco," říká.
A jak dodává, po čase by si o tom znovu chtěl promluvit s hejtmanem Běhounkem. "Ten se pana Joukla neustále zastává. Chtěl bych mu konečně vysvětlit, že dělá chybu. Asi to ještě nepochopil."
