Před deseti lety, v březnu 2004, hokejový útočník Roman Hlouch ve žlutém dresu Dukly Jihlava úspěšně bojoval o postup do extraligy. Branku vstřelil i běloruskému reprezentačnímu gólmanovi Andreji Mezinovi. Byl to první gól baráže. | foto: Archiv, MAFRA

Před deseti lety s Jihlavou vybojoval extraligu. Dnes je policistou

  • 1
V sobotu je to přesně deset let od chvíle, kdy Dukla Jihlava slavila návrat do hokejové extraligy. Na barážovou bitvu s Českými Budějovicemi s odstupem deseti let zavzpomínal tehdejší útočník Dukly Roman Hlouch. Ten je dnes dopravním policistou.

Byl vůbec prvním jihlavským hokejistou, který před deseti lety, v památné extraligové baráži, překonal českobudějovického gólmana Andreje Mezina.

Dukla tehdy na jihu Čech vyhrála úvodní utkání 3:2 v prodloužení a odstartovala tím svoji bezchybnou vítěznou jízdu, která ji zavedla až do nejvyšší soutěže.

Roman Hlouch

V březnu 2014 bývalý hokejista pracuje pro dopravní policii.

  • Bývalý hokejový útočník, narozený 8. března 1975, je odchovancem Horácké Slavie Třebíč.
  • Za mateřský klub v seniorské kategorii odehrál osm sezon, první čtyři ve druhé lize, v roce 1997 pomohl Horácké Slavii k postupu do první ligy.
  • V roce 2001 coby třebíčský kapitán odešel do konkureční Jihlavy, se kterou v roce 2004 slavil postup do extraligy.
  • Nejvyšší domácí soutěž si vedle Jihlavy vyzkoušel i v dresu Vítkovic, Sparty Praha, Třince a dohromady v ní nastřádal 70 startů a 19 bodů (7+12).
  • V letech 2007–2009 působil v polských týmech z Krakova a Toruňu.
  • Později vystudoval vyšší policejní školu a nyní pracuje na dálničním oddělení ve Velkém Beranově.

"V Jihlavě se tehdy sešla úplně super parta. Mladí se starými, žádné rozdíly, všem nám to lepilo, bojovali jsme a společně dokázali nemožné," připomíná 39letý bývalý útočník Dukly Roman Hlouch.

Před pěti lety vyměnil hokejový dres za policejní uniformu. "Asi potřebuju, aby mi pořád někdo velel," směje se policista z dálniční policie ve Velkém Beranově.

Víte, že to bude v sobotu přesně deset let od vítězné baráže? Vzpomenete si na ni občas?
Já vzpomínám pořád na svoje hokejová léta. To člověk jen tak z paměti nevymaže. Byl to dobrý život. A Duklu sleduju i dnes, i když teda hlavně na on-linech a v novinách.

Asi se shodneme, že klíčovou postavou tehdejší úspěšné série byl brankář Suchan, nebo ne?
Jasně, ten měl tehdy životní formu, byl nepřekonatelný. Budějovičáci v podstatě ani nevěděli, kdo to je, a on je všechny vychytal. Neuvěřitelný.

V čem dalším tkvělo kouzlo úspěšného týmu, se kterým se předtím moc nepočítalo?
Nevím, asi hrálo roli to, že jsme neměli co ztratit. Oni museli, my mohli jenom překvapit.

A to se vám povedlo dokonale...
(směje se) Vždycky si vybavím hlavně tu fantastickou kulisu. Bylo neskutečný, kolik lidí za námi do Budějovic přijelo. Fanklub a trumpetisti... Musím říct, že když si na tu atmosféru vzpomenu, tak mám ještě dneska husí kůži.

Hokej byl v té době v Jihlavě tématem číslo jedna. Zastavovali vás lidé třeba i na ulici?
Vnímali jsme je všude a bylo to hrozně moc příjemný. Prostě neuvěřitelný pocit, když šel člověk na rozbruslení a už viděl tu obrovskou frontu na lístky. Jen ode mě z vesnice tehdy jelo třicet lidí. Bomba.

Kdy jste definitivně uvěřil, že už vám nikdo postup do extraligy nevezme. Bylo to až ve čtvrtém utkání po posledním gólu Petra Kaňkovského do prázdné brány na 3:0?
Ne, až potom v šatně, když jsme si s Bakynem (Oldřich Bakus – pozn. red.) otevřeli flašku šampaňského. To jsme si řekli: Ona je to pravda, my jsme v extralize. (směje se)

Jak dlouho vás po takovém úspěchu doma neviděli?
A víte, že jsem ani moc neslavil? Jo, s mančaftem jsme byli ten večer a pak ještě druhý den, ale já měl tehdy malé dítě a vybavil jsem si, jak jsem kdysi slavil v Třebíči postup do první ligy. To jsem nebyl doma týden a nebylo to nic slavnýho. (usmívá se).

Řadíte vítěznou baráž s Českými Budějovicemi k top úspěchům ve své kariéře?
Určitě, a pak ještě právě postup s Třebíčí. Na to si taky přesně pamatuju. Tehdy slavilo celé město, autobusáci nás v dresech vozili zadarmo a ani taxikáři po nás nechtěli ani korunu. Ale je pravda, že tohle byl postup do extraligy. Úplně jasně vidím, jak byl narvaný stadion, lidi stáli i na zábradlí a všichni nás ujišťovali, že to zvládneme. Prostě krásný zážitky.

Podíváte se třeba někdy jen tak z nostalgie na sestřihy z té doby?
Mně tehdy táta všechny zápasy nahrával, on byl velký fanda, takže ano, když mám slabší chvilku, tak si baráž pustím.

I nějaké relikvie z té doby byste ještě našel? Myslím například dres, hokejku...
Dres mám určitě, ty jsem si schovával vždycky. Říkal jsem si, že budu jednou vzpomínat. No vidíte a už je to tady. (směje se) Akorát jeden jsem dal strejdovi z Valče, on je obrovský duklák. A to jak fotbalový, tak i hokejový. Tehdy měl narozeniny, tak jsem mu ho donesl a byl nadšený.

Když teď na chvilku odbočíme od baráže, vy jste se dal k dálniční policii. Proč u vás vyhrálo právě tohle povolání?
Pořád jsem jenom hrál hokej a moc nepřemýšlel nad tím, co jednou budu dělat. Vyučil jsem se automechanikem, dodělal si maturitu a teprve čím jsem byl starší, tím jsem víc uvažoval, co dál. Zkoušel jsem podnikat, ale to moc nevyšlo a pak jsem na internetu objevil nábor k policii. Říkal jsem si, že je to vlastně taky kolektiv a že všichni mají stejné dresy. (směje se)

Co dnes dělají tehdejší hráči Dukly Jihlava

Brankář Jaroslav Suchan 2. 4. 1980 podnikatel (masér)
Obránci:
Přemysl Duben 5. 10. 1981 zaměstnanec Kosteleckých uzenin
Tomáš Kolafa 7. 2. 1984 aktivní hráč – Havlíčkův Brod
Ondřej Kubeš 11. 11. 1981 podnikatel (elektromontáže)
Petr Kuchyňa 14. 1. 1970 finanční poradenství
Rostislav Malena 19. 7. 1977 aktivní hráč – Třebíč
Marian Morava 8. 5. 1976 finanční poradenství
Petr Punčochář 8. 6. 1983 aktivní hráč – Havířov
Pavel Staněk 15. 3. 1982 aktivní hráč – Žďár nad Sázavou
Jan Šmarda 28. 5. 1980 podnikatel (zemědělství)

Útočníci:
Petr Altrichter 17. 9. 1973 podnikatel (obchod, služby)
Oldřich Bakus 3. 5. 1975 ředitel Auto Vysočina
Marek Cmunt 23. 1. 1979 obchodní zástupce
Tomáš Čachotský 13. 1. 1982 aktivní hráč – Jihlava
Patrik Fink 19. 7. 1976 finanční poradenství
Marián Havel 26. 1. 1984 zaměstnanec v rodinné firmě
Roman Hlouch 8. 3. 1975 dopravní policista
Petr Kaňkovský 20. 1. 1969 trenér mládeže v Německu
Ota Lazorišák 9. 12. 1983 zaměstnanec Armády ČR
Jaroslav Mareš 13. 1. 1977 podnikatel (velkoobchod)
Aleš Padělek 4. 3. 1980 aktivní hráč – Velká Británie
Ladislav Rytnauer 7. 10. 1980 aktivní hráč – Havlíčkův Brod
Vladimír Říha 6. 4. 1980 aktivní hráč – Žďár nad Sázavou
Zbyněk Sklenička 15. 12. 1981 aktivní hráč – Ústí nad Labem

Trenéři:
Petr Fiala 7. 1. 1960 hlavní trenér A-mužstva Olomouce
Petr Vlk 7. 1. 1964 hlavní trenér A-mužstva Jihlavy

Fyzické testy pro vás asi nebyly problém, nemám pravdu?
Jasně, i když teď už by to bylo horší. (usmívá se) Prostě jsem si podal přihlášku, nebál jsem se toho a udělal jsem dobře.

Zpočátku se vám ale ještě dařilo skloubit práci s hokejem, nebo ne?
To je pravda, ale jenom po tu dobu, co jsem dělal policejní školu. Hrával jsem tehdy za Prostějov druhou ligu. Jenže pak přišly dvanáctihodinové služby a to už nešlo.

Říkal jste, že nelitujete, takže vás práce u policie baví?
Baví. Je to práce jako každá jiná, jen je v ní trochu víc zodpovědnosti. Ale já jsem spokojený.

Co je na ní naopak nejhorší, s čím jste se špatně srovnával? S pohledem na nehody?
To ne, já zase nejsem takový "cíťa", to bych tuhle práci nemohl dělat, ani bych neprošel psychotesty. Pro mě bylo nejhorší naučit se vstávat. (směje se)

A poznávají vás ještě občas, když zastavíte třeba nějakého hokejového fanouška z Vysočiny?
Někdy. Ale nejhorší bylo, když jsme jednou zastavili plný autobus třineckých hokejistů. Ti byli v šoku. Nebo občas jedeme na oběd do Velké Bíteše a tam taky potkávám dost kluků.

Když je tak vidíte, neozve se malý osten závisti, že oni ještě hrají a vy už ne?
Vůbec ne, já jim to přeju. Ale každý by si měl uvědomit, že nejde hrát donekonečna. Taková první liga na zajištění není. Dřív jsem taky neřešil, že jednou budu muset pracovat. To přijde až s věkem.

Když už jsme narazili na kolegy, jste pořád ještě v kontaktu s bývalými spoluhráči z Jihlavy?
Jednou jsem se potkal s Pavlem Staňkem, prohodili jsme pár slov, ale jak z hokeje člověk vypadne, tak má najednou jiné koníčky, přátele. Jasně, vzpomenu si na ně, ale nevídáme se.

Jaký je tedy teď váš největší koníček?
Vždycky jsem byl velký rybář, takže odpočívám u vody. Jenže taky mám barák ve Stříteži, takže moc času není. Navíc mi před rokem umřel táta, po kterém jsem zdědil psy a o ty je potřeba se starat. Někdy toho mám až nad hlavu.

A už jste taky někdy dostal z vody táááákovouhle rybu?
(směje se) Samozřejmě, desetikilového kapra není problém chytit.