Jsou už několik let z armády pryč. Některým z nich ještě visí ve skříních parádní uniformy, třeba s podplukovnickými výložkami. Jedním z nich je Jan Murárik, který šéfuje na hejtmanství oddělení krizového řízení a bezpečnosti. Dobře si pamatuje časy, kdy Jihlava byla vojenským městem. Sám sloužil u raketového vojska.
Co dělají bývalí vojáci z povolání* Josef Břehovský sedm let velel jako podplukovník v Pístově. Na radnici teď vede bytové oddělení. * Jan Murárik sloužil v Jihlavě u raketového vojska. Dosáhl na hodnost podplukovníka. Dnes šéfuje na hejtmanství oddělení krizového řízení a bezpečnosti. * Pavel Bíža byl náčelníkem Okresní vojenské správy v Jihlavě v hodnosti podplukovníka. Na magistrátu se nyní zabývá kontrolní činností. * Ján Tinka přišel na Vysočinu v roce 1978 jako mladý muž v uniformě. U vojska vydržel do roku 1997. Nyní na radnici šéfuje odboru dopravy. * Jozef Labuda, vedoucí magistrátního odboru sociálních věcí, byl také dříve v armádě. * Jan Frenc prošel v armádě od nejnižších funkcí až po ty nejvyšší. Dnes šéfuje městské policii. * Tibor Fehér žije v Jihlavě od roku 1986. Přišel na Vysočinu jako voják po vysoké škole. Pochází ze Slovenska. Vede radniční oddělení péče o části města, krizové řízení a BOZP. |
„Masa armády ve městě byla velká,“ popisuje. Uniformu nosil od roku 1974. Kdysi mu říkali podplukovníku.
Pamatuje si, jak v prostorách dnešního krajského úřadu v Žižkově ulici sídlil tankový pluk. A na nádvoří, kde hejtmani v posledních letech vítali vzácné hosty včetně prezidentů, kdysi nacvičovali vojáci přísahy. V dnešním krajském úřadě se vedly před rokem 1989 i taktické přípravy střelby z tanku.
Jan Murárik v roce 1984 přesídlil z Jihlavy do Třebíče, kde šéfoval civilní obraně na okrese. Vydržel tam do roku 1996. Pak pověsil uniformu do skříně. A do kapes dal mýdla, aby zůstala voňavá. „Věřím, že doma moly nemám,“ směje se. I když má rozkazem povoleno nosit uniformu celý život, už ji na sobě osmnáct let neměl. A s úsměvem uvažuje, že jednou stejnokroj možná ukáže i s metály vnoučatům.
Více bývalých důstojníků pracuje na jihlavské radnici. A někteří z nich byli v armádě vysoce postavení. Třeba bytové oddělení řídí někdejší podplukovník Josef Břehovský, který sedm let velel v Pístově. Tam sídlil prapor vzdušných sil. A nemrzí jej, že jsou dnes pístovská kasárna nevyužitá?
„Byl povel v roce 2003 opustit kasárna. Ten jsme splnili. Škoda to je, ale to měla řešit armáda už před jedenácti lety. Kdyby pořádně připravili reformu s tím, že se okamžitě objekty někomu předají, tak to nedopadlo tak, jak to dopadá s většinou vojenských objektů v této republice,“ uvedl Josef Břehovský, který byl v armádě od studií.
Kontrolní činností se na radnici zabývá exnáčelník Okresní vojenské správy v Jihlavě Pavel Bíža. V armádě byl od roku 1981. Končil tam v hodnosti podplukovníka. I on sloužil kdysi i v prostorách dnešního hejtmanství, když tam byl osmý tankový pluk.
Z velitelství SFOR do křesla šéfa městské policie
„Tam, kde je dnes kongresové centrum, byl výstrojní sklad s armou (vojenský bufet, pozn. red.). Před ním stála tribuna z plechových cedulí, kde byl namalovaný veliký tank. Z tribuny se řídila činnost s vojskem na nástupišti,“ zavzpomínal.
Ředitel městské policie v Jihlavě Jan Frenc.
Prázdná budova vojenské správy, kde byl Bíža náčelník, je dnes pro magistrát přítěží. „Zjišťujeme, že ten objekt až tak nepotřebujeme a komplikuje nám to život. Krize snad ustupuje. Proto doufáme, že se najdou zájemci, kteří by ten objekt nějak využili ve prospěch města,“ řekl náměstek primátora Vratislav Výborný (ČSSD).
Bohaté vojenské zkušenosti má i ředitel strážníků v Jihlavě Jan Frenc. Prošel v armádě od nejnižších funkcí až po ty nejvyšší. Končil na Ministerstvu obrany a na armádní logistice, kde měl na starosti veškeré vojenské opravárenské podniky - cirka 7,5 tisíce lidí. V závěru vojenské kariéry pracoval na velitelství SFOR v chorvatském Záhřebu ve funkci náčelníka. Do městské policie vstoupil v roce 1998.
Některé vedoucí posty na radnici zastávají další vojáci z povolání. Třeba odboru dopravy šéfuje Ján Tinka. Pochází z Trenčína. Na Vysočinu přišel v roce 1978 jako mladý muž v uniformě. U vojska vydržel do roku 1997. V armádě dříve působil i Jozef Labuda, vedoucí magistrátního odboru sociálních věcí.
Čekají na rozkaz. A pak pracují do roztrhání těla
Uniformu oblékal i Tibor Fehér, který také pochází ze Slovenska a vede radniční oddělení péče o části města, krizové řízení a BOZP. Čechoslovák s maďarskou národností žije v Jihlavě od roku 1986. Přišel jako voják po vysoké škole. Je rodákem ze Šamorína.
Sídla armády v Jihlavě před rokem 1989* Žižkova kasárna (dnes sídlo hejtmanství) – byl v nich tankový pluk, technika pásová – tanky, obrněné transportéry. * Štefánikova kasárna (dříve kasárna 25. února) – protiletadlová brigáda – velení a štáb. * Nová kasárna za Pístovem – výcvikové středisko protivzdušné obrany, raketové systémy * Velká kasárna – protiletadlový pluk – technika protivzdušné obrany * Kasárna na Brněnském kopci – základna a výcvikové středisko logistiky – lehká a těžká kolová technika, vojenská autoškola * Jarošova kasárna – prapor zabezpečení – opravárenská činnost – kolová technika * Okresní vojenská správa – evidence vojáků v záloze, bývalých příslušníků armády, krizové situace, mobilizace * Autopark Rančířov – sklady, technika a materiál brigády územní obrany a tankového pluku * Autopark Pístov – sklady, technika a materiál tankového pluku * Pěší střelnice Vílanec – obsluha střelnice pro zabezpečení výcviku vojsk * Muniční sklad Popice – munice pro potřeby útvarů armády |
S řadou bývalých vojáků z povolání, kteří po odchodu z armády našli práci na radnici, má letité zkušenosti náměstek primátora Vratislav Výborný.
„Obecně jsou to lidé, kteří čekají na rozkaz. A když přijde, tak jsou připraveni ho splnit do roztrhání těla. Jsou bezvadní a spolehliví. Někdy je to ale trošku kolizní v tom, že rozkaz nedostanou. Pak je potřeba s nimi pracovat, komunikovat. A říkat: přejeme si udělat tohle a támhle to,“ popsal.
Bývalí vojáci z povolání, často původem Slováci, se hlásili do výběrových řízení na jihlavské úřady, kde nejednou uspěli. „Protože jsou to vesměs vzdělaní lidé, ovládají jazyky. Nebyl pro ně problém uspět ve výběrových řízeních,“ dodal Vratislav Výborný.
A mrzí ho, že armáda kdysi Jihlavu ve velkém opustila. „Když je ve městě posádka, tak je to přínos. Velmi jsem toho litoval, že vojsko odsud téměř zmizelo,“ uvedl.
A za posledních pětadvacet let vlastně nezjistil, jaká je vojenská koncepce státu. „Jestli budeme mít hektary tanků, létací komanda, chemické jednotky či polní nemocnice? Budeme se tvářit že bojujeme, nebo nebojujeme? Stát by se měl už opravdu rozhodnout, kam armádu směřovat. Zatím je to takové ode zdi ke zdi. To je můj politický povzdech,“ dodal Výborný.
Pístovská kasárna? Zoufalá záležitost
Co se týká bývalých kasáren, těší ho přeměna v Žižkově ulici, kde nyní sídlí hejtmanství. Rekonstrukce stála před více než deseti lety přes 300 milionů korun. Spokojen je také s novou podobou bývalých kasáren těsně u náměstí v Křížové ulici.
Líbí se mu i developerský projekt na přeměnu Štefánikových kasáren ve Vrchlického ulici. Tam má postupně vyrůst šest bytovek. Takový je plán společnosti PSJ. Rozsáhlý kasárenský komplex, který byl otevřen podle projektu stavitele Franze Grubera v létě roku 1887, zřejmě čeká demolice.
Problémem Jihlavy jsou podle Výborného pístovská kasárna. „To je zoufalá záležitost. Nevidím tam smysluplné využití pro město. Udělat tam školu? Je to daleko. Nejlépe by bylo, kdybychom to prodali za slušnou cenu,“ popsal. Ale ubytovnu s pochybnou pověstí by tam také nepovažoval za dobré řešení.
