„Dům sám o sobě není památkově chráněný, ale je v památkové zóně, proto do jeho rekonstrukce budou mluvit i památkáři,“ říká Zdeněk Zítka. Osmapadesátiletý muž pracuje jako technik energetické firmy, provozuje i kavárnu.
Jde o dům mezi římskokatolickou farou a rodným domem sochaře Jana Štursy. Nový majitel jej hodlá postupně zrekonstruovat.
„Chci postupovat v historickém duchu, dům pochází ze začátku 17. století, pravděpodobně to byla škola. V domě není tolik zásahů, aby se nedal vrátit do původního stavu,“ říká Zítka.
Podle památkářů není bližší historie takzvané staré školní budovy dosud známa.
„Letopočet 1608 a text na nápisové desce na fasádě zanechal zprávu o postavení tohoto patrového objektu pro potřeby katolické školy. Z nápisu se dochovaly informace o mecenáši Antonínu Želechovském ze Želechova, který na své náklady nechal budovu vystavět,“ popisuje Ilona Ampapová z telčského pracoviště Národního památkového ústavu.
„Na současném vzhledu objektu i jeho interiérech se podepsaly nevhodné úpravy z druhé poloviny 20. století. Tyto zásahy byly provedeny vesměs před rokem 1990, to znamená před prohlášením města za památkově chráněné území,“ dodává Ampapová.
„Břízolitová fasáda, nová okna, dveře i úpravy vnitřních dispozic včetně zásahů do původních vnitřních konstrukcí byly poplatné své době. Tento osud postihl mnoho staveb v regionu,“ dodává mluvčí památkářů.
Nespěchat se vyplatí, říká majitel domu
Nový majitel nechce s rekonstrukcí spěchat: jak říká, dostatek času a přemýšlení o jednotlivých krocích se mu vyplatily v případě jiné nemovitosti. Před třinácti lety si totiž pořídil měšťanský dům na Komenského náměstí, ve kterém nyní provozuje Kafé 133.
„Chci se vyvarovat generální opravy domu,“ říká rezolutně Zdeněk Zítka.
Co nejvíc hodlá respektovat historii domu, částečně však změní vzhled průčelí třípodlažní budovy, na jehož pravé straně vznikne výloha podobná těm, jaké jsou na sousedním rodném Štursově domě.
„Prvním nájemcem by měla být pojišťovna, v patře se zřejmě usadí služby, řešíme úpravu prostor,“ prozradil Zítka.
Do patra budou zákazníci pravděpodobně stoupat po původních, nyní skrytých schodech. „Pod obloženými schody jsou žulové, zespodu je to vidět. Těším se, až je odkryjeme,“ zmínil majitel. Zvědavý je i na další překvapení, která na něj při rekonstrukci čekají. Na dvorku si všiml například zazděných průchodů vedoucích do farní zahrady.
V červnu zastupitele neodradila ani petice
Není to první dům, který město v poslední době prodalo. V roce 2013 se rozhodlo nabídnout dům U Salvátora, před dvěma roky zase prodalo nevyužitou budovu bývalého kina se Sadílkovou vilou, pro kterou nenašlo využití. A naposledy od prodeje bývalé základní umělecké školy na Vratislavově náměstí v červnu neodradila zastupitele ani petice.
„Dům by jistě mohl mít důstojné využití i poté, co přestane být využíván jako základní umělecká škola,“ řekl na červnovém zastupitelstvu Miroslav Skalník, jeden z iniciátorů podpisové akce.
Odpůrcům prodeje vadilo, že se město zbavuje dalšího majetku. Podle jejich názorů by se dala budova po úpravách využít jako obřadní síň, výstavní prostory nebo síň slávy novoměstských osobností.
„Chceme budovat nové potřebné prostory, ale dlouhodobě není naším záměrem kumulovat městský majetek, ale spíše jej vylepšovat. Takže když postavíme novou zušku, je vhodné, abychom se staré budovy zbavili,“ vysvětluje starosta Michal Šmarda.
Právě „zuška“, roztroušená celkem do tří budov, se v září sestěhovala do bývalé pobočky VZP, kterou si město přestavělo pro svoje potřeby. „Nechtěli jsme za každou cenu do staré budovy vymýšlet nějakou aktivitu, ale rozhodli jsme se jí zbavit, aby nerostly provozní náklady,“ dodává starosta. V případě budovy v Monseově ulici hledá město do uvolněných prostor nájemce.
