Celkem Winton před Hitlerem zachránil 669 dětí, většina jich byla z židovských rodin. Druhou světovou válku přežil z Thomasovy rodiny jen on a jeho strýc. Zatímco Tom žil v rodině ve Skotsku, strýc pobýval v Londýně.
"Po válce jsem byl rozezlený, když jsem zjistil, že nikdo z naší rodiny nežije. Matka mi v roce 1939, když jsem odjížděl vlakem do Londýna, slíbila, že se za tři čtyři měsíce shledáme," pravil Thomas Graumann.
"Původně měl odjet i můj mladší bráška. Ten byl ale nemocný a řekli mu, ať vyčká na další transport. Jenže žádný další vlak po nás už nemohl odjet - potom, co Hitler obsadil Polsko, byly hranice Československa pro takové transporty uzavřeny," řekl v Jihlavě Thomas Graumann. "Bráška zahynul v koncentračním táboře," smutně dodal.
Svou ženu poznal na Filipínách
Připomněl i jiný zážitek. "V listopadu 1938 jsem měl jít s maminkou do brněnského divadla. Najednou se objevil dav a my viděli, jak rabovali židovské obchody, jak Židy zatýkali jako vězně. Matka mne postavila vedle strážného, kde jsem se cítil v bezpečí. Dav přešel, my ale už do divadla nešli. Vrátili jsme se domů," uvedl Thomas Graumann.
Situace po válce byla pro Thomase složitá. "Nevěděl jsem, co se mnou bude dál. V té době jsem se upnul na víru a Bibli. Znal jsem příběh o Josefovi, kterého prodali jako otroka do Egypta. On jim odpustil. I já jsem se modlil, aby Bůh odpustil nacistům. Bůh způsobil, že z mého srdce zmizela nenávist," uvedl Graumann.
V Británii šel po válce dělat zdravotníka do nemocnice, vzdělával se také v biblické škole. Od roku 1957 do roku 1966 byl na misii na Filipínách.
Tam si Grauman našel ženu. Vzali se v džungli, spolu tam i čtyři roky žili ve svém prvním vlastním domě. Aktuálně pendlují mezi Českou republikou a Spojenými státy. Mají čtyři děti, z toho dvě adoptované a dvanáct vnoučat. V Jihlavě byl Graumann i se svou ženou Caroline.
