Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Biatlonový trenér Lejsek: Vousy už šly dolů, ale třeba se fanynky zase dočkají

  15:04aktualizováno  15:04
Na šest týdnů opustil biatlonový svět a vydal se poznávat jiný, o němž dlouho jen snil. Hlavní trenér mužské reprezentace Marek Lejsek se jako člen horolezecké expedice Manaslu 2015 poprvé podíval do Himálaje.

Biatlonový trenér Marek Lejsek se do Himálaje podíval poprvé v životě. „Nejsilněji na mě zapůsobila obrovská rozmanitost krajiny – od bujných deštných pralesů až po věčný led a sníh,“ říká. | foto: archiv Marka Lejska

Přestože se nedostal až na vrchol osmé nejvyšší hory planety, vrátil se domů s nezapomenutelnými vzpomínkami na „veliké kopce“ i nástrahy, které ve stěnách osmitisícových gigantů čekají na všechny odvážlivce.

„Nejsilněji na mě zapůsobila obrovská rozmanitost krajiny – od bujných deštných pralesů až po věčný led a sníh. Úžasná byla také velikost hor a všeho, prostě jiný svět... Na druhou stranu jsem zažil i smutnou věc, když jsme ve čtvrtém výškovém táboře zachraňovali rakousko-francouzskou dvojici. Bohužel jen napůl úspěšně,“ povzdechne si třicetiletý biatlonový kouč.

Před odletem do Asie jste si byl vědom, že jdete do neznáma a že vás čeká fyzicky hodně náročná výprava. Co vás nakonec nejvíc překvapilo?
Té neskutečné dřiny jsme si opravdu užili dost. Vynášky do postupových táborů znamenaly tahání někdy i třicetikilových batohů s materiálem. Ale hodně negativně mě překvapilo působení komerčních expedic. A až neuvěřitelný konkurenční boj mezi jednotlivými společnostmi, na čemž jsme často byli biti my – nekomerční výpravy, kterých bylo na kopci minimum.

Fotogalerie

Kdo komerční expedice tvoří?
Ve většině případů lidé, kteří prakticky nemají k horám a horolezení žádný vztah a výstup berou jen jako prostředek ke zvýšení své prestiže. Chápu, že se z­ lezení ve vysokých horách stává neskutečný byznys. Ale že je to až takto rozjeté, to jsem nečekal.

Co nakonec chybělo, abyste si – řečeno s nadsázkou – zvýšil prestiž i ­vy a stanul na vrcholu Manaslu?
Hlavně je potřeba říct, že celá naše expedice byla velice úspěšná, protože z desetičlenné výpravy se povedlo dostat až nahoru šesti klukům. A že to nevyšlo mně? Naše skupinka bohužel o jeden den prošvihla perfektní vrcholový den, kterého využila první parta. Ale i ten další byly podmínky k výstupu ještě ucházející. Vždyť jednomu z nás, Tomáši Kučerovi, se podařilo vrcholu dosáhnout. Já k němu vyrazil také, ale ve výšce zhruba 7640 metrů jsem se rozhodl svůj útok ukončit.

Co bylo hlavním důvodem?
Vyčerpání. Myslím, že předchozí pohyb po kopci mě stál tolik sil, že na vrcholový pokus už jich nezbylo dost. A­ dalším důvodem byla noční záchranná akce, kdy jsme pomáhali už zmíněné dvojici horolezců, kteří dostali cestou z ­vrcholu akutní výškovou nemoc. Celou noc jsem prakticky nezamhouřil oka, což bylo možná rozhodující, že jsem druhý den nebyl v top kondici pro útok na vrchol. Hned po pár krocích jsem cítil, že jsem totálně slabý a že se mi jde opravdu špatně. Největší krize přišla v nejméně vhodnou dobu.

A psychicky vám asi čerstvý zážitek také nepřidal...
Do té doby jsem se tak přímo se smrtí nesetkal, byla to tedy hodně smutná zkušenost. Jenže v horách je k ní pořád blízko.

Jak jste celou expedici zvládal fyzicky? Byly biatlon a další vaše sportovní aktivity dostatečnou přípravou?
Myslím, že po fyzické stránce jsem byl připravený dobře. Přece jen moje zaměstnání trenéra mi umožnilo nachystat se celkem kvalitně – příležitostí k tréninku byla spousta. I když to samozřejmě nemohlo být na úkor mých pracovních povinností, takže jsem chodil trénovat buď brzy ráno, nebo večer.

Ani speciální horolezecká příprava vám nechyběla?
Byla to sice moje první zkušenost s osmitisícovkou a chyb při vynáškách a ­aklimatizačních výstupech jsem udělal dost, ale nemyslím si, že by mi chyběl horolezecký trénink. Každý rok po skončení biatlonové sezony jezdím do Alp, kde se dá získat spousta zkušeností pro lezení ve vysokých horách.

Jenže Alpy a Himálaj, to je přece jen rozdíl...
Máte pravdu. Osmitisícovka se neptá, co jste dělal poslední rok, na ní se projevuje celoživotní příprava. A další věc je, že v takto vysokých horách není fyzická připravenost úplně rozhodující, člověk to musí mít trochu dané taky geneticky. Tím chci říct, že například vynikající triatlonista nemá zaručeno, že bude na osmitisícovce v pohodě a slupne ji jako malinu. Tak to nefunguje.

Marek Lejsek

  • Hlavní kouč mužské biatlonové reprezentace.
  • Bydlí v Bedřichově, ale narodil se před ­třiceti lety v Jilemnici.
  • Dříve se závodně věnoval běhu na lyžích i biatlonu, rád má také skialpinismus, skalní lezení, běh nebo jízdu na horském kole.
  • Člen expedice Manaslu 2015, na­ vrchol osmé nejvyšší hory světa (8163 m n. m.) se mu však vystoupat nepovedlo.
  • Jeho vzorem je italský horolezec Reinhold Messner, jenž jako první zdolal všech čtrnáct osmitisícovek.

Když jsme se bavili o fyzičce: máte spočítáno, kolik kilometrů jste celkem našlapal?
Úplně přesně ne, ale trek pod kopec a ­zpátky byl celkově dlouhý asi 220 kilometrů. Do základního tábora jsme šli sedm dní a urazili 114 kilometrů. Zpáteční cestu už jsme potom zvládli za pět dní. A na kopci se toho také našlapalo hodně, ale to spočítané a změřené nemám. Tam pro nás byly podstatnější výškové metry. Když si uvědomíte, že mezi jednotlivými postupovými tábory bylo převýšení 500 až 900 metrů a člověk to během expedice absolvoval několikrát nahoru a dolů...

Jak často jste využíval lyže, které jste si vezl a poté i nesl s sebou?
Fischerky jsem využil hlavně při aklimatizačních výstupech. Hodně mi pomohly při cestách dolů, kdy ušetřily spoustu času. Ale jak jsme stoupali kopcem výš a výš, lyžoval jsem méně a šetřil síly. Samozřejmě byly někdy i na obtíž, ale to vynahrazovaly zážitky na nich. Třeba mezi druhým a třetím výškovým táborem, tedy zhruba ve výšce 6­300 až 6­800 metrů, byl nádherný úsek, který jsem si užíval jak nahoru, tak především dolů. Při postupu na vrchol jsem celkem dlouho živil naději, že lyže vynesu až nahoru a potom je použiju i k sestupu. Ale nakonec to úplně nevyšlo a čertovský prkýnka, jak je nazývá četník ve filmu Krakonoš a ­lyžníci, jsem nechal ve výšce 7­100 metrů a pak pokračoval bez nich. Nakonec se mi na nich povedlo sjet ze třetího výškového tábora.

Co vám v Himálaji nejvíc chybělo? Bylo něco, na co jste se celou dobu těšil?
Naštěstí jsem nic důležitého nezapomněl. (směje se) Ale hodně mi chybělo maso. Za celý měsíc a půl trvání výletu jsme ho měli v jídelníčku jenom jednou a pak až po návratu do Káthmándú, odkud jsme odlétali domů. A na co jsem se nejvíc těšil? Postupem času těch věcí přibývalo. Samozřejmě na přítelkyni, na rodinu. A pak i na zmíněné jídlo, protože jídelníček jsme měli dost monotónní – rýži, těstoviny a brambory na všechny způsoby.

Už se vám vrátila přirozenější barva, nebo je na vás přemíra vysokohorského sluníčka pořád znát? A ­co vousy, oholil jste je, nebo se vaše fanynky mohou těšit na novou image?
Myslím, že barvu jsem ani moc nezměnil. Sluníčka sice bylo hodně, ale jelikož jsem severský typ a velice snadno se spálím, chránil jsem se silným faktorem. A co se týče vousů, ty šly dolů hned druhý den po návratu do Česka. I když se musím přiznat, že jsem přemýšlel nad tím, jestli si je ještě nějaký čas nenechat. Ale třeba se fanynky – tedy pokud nějaké mám – během zimy zase dočkají. (směje se)

Když jsme u popularity: kolikrát jste si během výpravy vzpomněl na biatlon a reprezentační partu? A jak netrpělivě už vyhlížíte začátek sezony, který je naplánován na přelom listopadu a prosince?
Musím přiznat, že jsem vzpomínal celkem často, i když denně to určitě nebylo. Ale ostatní kluky z expedice spousta věcí kolem biatlonu zajímala, takže jsme si na tohle téma povídali hodně. A ­musím říct, že po téhle stránce mi expedice hodně pomohla, protože chuť do práce je teď opravdu velká. Na všechny závody a hlavně na mistrovství světa na Holmenkollenu se těším neskutečně.

A kdy se zase vydáte směr Himálaj?
Určitě se do Nepálu a Himálaje někdy v ­budoucnu vrátím, ale nejdřív za dva roky. Na ten příští mám totiž jiný plán: hrozně rád bych dokončil studium na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, kde na pedagogické fakultě dálkově studuju obor tělesná výchova a sport.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Na hlavním tahu mezi Jihlavou a Havlíčkovým Brodem havarovala tři auta. Zraněno...
Při nehodě tří aut se mezi Jihlavou a Brodem zranilo deset lidí

Hlavní tah z Jihlavy na Havlíčkův Brod uzavřela dopoledne nehoda tří vozidel. Na místě kromě záchranářských sanitek zasahoval i vrtulník. Příčina střetu zatím...  celý článek

Výlovy rybníků patří i na Vysočině mezi oblíbené a hojně navštěvované podzimní...
Rybáři na Vysočině kapra příliš zdražovat nemohou, klesl by jim prodej

Rybáři na Vysočině už zahájili tradiční podzimní výlovy. Největší rybníky však své bohatství teprve vydají. Zatímco velká jihočeská rybářství kvůli velké...  celý článek

Letiště Henčov u Jihlavy hostí o víkendu Horácký letecký den.
Pozemky pro modernizaci letiště u Jihlavy zařídí armáda

Ministerstvo obrany vstoupilo do dění kolem letiště v Henčově, do jehož modernizace chce Jihlava investovat. Musela by ho ale nejdřív koupit od státu, což by...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.