Betlémářství má v Třešti víc jak dvěstěletou tradici. Mohlo by se tedy zdát, že vystavené exponáty nemůžou už ničím překvapit. Opak je ale pravdou. Každý rok jsou totiž zdejší betlémy jiné. Přibývají figurky lidí i zvířat, domy a také zeleň - tedy různé druhy mechů. A původní rodiště spasitele mění své místo, stejně jako město a krajina, které je obklopují.
Betlémy v Třešti |
"Poprvé jsem tu byla před pěti lety," svěřila se Olga Šedivá, která spolu s dalšími asi třiceti kolegy přijela v sobotu do třešťského muzea až z Prahy. "Je to určitě jiné než posledně. A je to nádhera," chválila práci řezbářů turistka, která už se u místních informovala, co je třeba si pořídit, aby mohla s vyřezáváním sama začít.
Betlémy se před zimou celé přestavují
Stává se, že se tu lidé inspirují a pak se sami pustí do vyřezávání figurek nebo rovnou velkých figur. Nejlepší příležitost k tomu mají při akci nazvané Dřevořezání, která se v Třešti na náměstí koná vždy na začátku letních prázdnin. I tam vznikají často další postavičky či jiné doplňky pro zdejší betlémy.
"Ty pak do betlémů před začátkem zimy doplňujeme a betlémy se celé přestavují," přiblížil třešťský obyvatel Metoděj Roháček s tím, že této práce se vždy účastní několik lidí společně a trvá přes týden. Sám má doma dva betlémy. Jeden vlastní a druhý zděděný po rodičích.
Ti jej začali stavět ještě za první republiky. "Nejdřív táta a později se k němu přidala i maminka. Já jsem vzal poprvé dláto do ruky, když mi bylo devět," vypráví asi osmdesátiletý muž a bere z betlému bezchybně vyřezaného vzpínajícího se dřevěného koně s podkovářem.
"Například tohle jsem dělal letos při Dřevořezání," říká, jako by to ani nestálo za řeč. Na kontě má totiž nejméně tisícovku dalších, zřejmě podobně dokonalých výtvorů.
Kniha příběhů o betlémářích a jejich výtvorech
Novinkou letošní výstavy je také velká povídková kniha Putování za hvězdou, s fotkami zdejších betlémů, kterou v pátek slavnostně pokřtili - kde jinde, než v muzeu mezi betlémy. Její autorka Alena Veliká z nedalekého Stonařova v ní zpracovala příběhy zdejších betlémářů a vytvořila z nich povídky či pohádky.
"Například tady na konci je náš betlém a u něj taky náš kocour, který nám pořád do betléma leze. Autorka z něj udělala strážce betléma," ukazuje se smíchem stránku knihy řezbářka Marie Roháčková. Sezona betlémů skončí tradičně druhého února, tedy na Hromnice.
