Jedenatřicetiletý třebíčský rodák, český překážkář Petr Svoboda, se loni zúčastnil hned dvou prestižních mezinárodních akcí: začátkem března halového mistrovství Evropy v Praze, na konci srpna mistrovství světa v Pekingu.
„Rok hodnotím tak, že jsem ho jenom přežil. Jak se říká, že někdo proplouvá životem, tak já jsem proplul touto sezonou,“ připouští atlet, který v Praze obsadil osmé místo a v Pekingu neprošel přes semifinále. „Bylo to bez nějaké velké radosti, bez splněného cíle,“ tvrdí.
Ta slova znějí až hříšně. Zvlášť když si člověk uvědomí, že nechybělo mnoho a Petr Svoboda mohl před časem kvůli vleklým zdravotním problémům nejen ukončit svou kariéru, ale v jednu chvíli také přijít o nohu. Na kompletní uzdravení navíc čekal více jak tři a půl roku.
„Proto to beru tak, že jsem se vrátil do atletiky. Tělo zase dostalo pořádně zabrat v trénincích a teprve teď se z toho bude dostávat zpět,“ popisuje Svoboda. „Budu spoléhat na svalovou paměť. Slyšel jsem, že svaly jsou dost chytré a mohly by si na spoustu věcí vzpomenout,“ pokračuje s úsměvem halový mistr Evropy na 60 metrů překážek z roku 2011.
Zdravotní trable však Svobodu neopustily ani v roce 2015. O halový šampionát málem přišel kvůli bolestem Achillovy šlachy. „Ještě devět dní před startem mistrovství Evropy jsem nevěděl, jestli nastoupím,“ vzpomíná.
Svého rozhodnutí postavit se na start ale nakonec litovat rozhodně nemusel. „Co se týká výkonu, tak jsem spokojený nebyl. Ale atmosféra a to všechno kolem, to se dá shrnout do jediné věty: byl to nejkrásnější zážitek v životě,“ vzpomíná.
„Co jsem od toho čekal, co se zážitků týče, to vše se v podstatě splnilo. Když před celou halou představovali české závodníky, bylo to wow! To byl řev, to byly vibrace. Úžasné,“ pochvaluje si.
Kvůli klimatizaci dostal zánět průdušek
Podpora fanoušků ho vystřelila až do finále, kde však obsadil poslední místo. „Za to, že jsem se na domácím mistrovství Evropy dostal do finále, jsem strašně šťastný. Ale rozhodně jsem nepodal výkony a časy, na které jsem pomýšlel. Které jsem díky tréninkům plánoval. A které se zdály reálné,“ mrzí ho.
Zklamaný se pak vracel také z mistrovství světa v Pekingu. A také zde jeho výkony ovlivňovalo zdraví. „Udělal jsem chybu. Špatně jsem se pohlídal a odjel jsem trochu nachlazený. A když v letadle silně foukala klima, hned po příletu mě to sejmulo. Měl jsem zánět průdušek,“ popisuje.
Protože nemohl nasadit antibiotika, léčil se jinými způsoby. A když už se konečně na tréninku začal cítit lépe, přišla další rána. „Dostal jsem střevní problémy. Doktor mi říkal, že jak jsem měl tělo oslabené, stačilo málo, abych něco takového chytil. A výsledek na sebe nenechal dlouho čekat,“ vzpomíná zklamaně.
Ale na závěr ladí na pozitivní notu: „Bojím se, že to zakřiknu. Ale musím to říct. Teď jsem zdravý, od začátku přípravy mě nic nebolelo, nic jsem necítil,“ pochvaluje si. „Začínám se cítit jako starej Peťan. Kéž by to tak vydrželo,“ přeje si.
Alfou a omegou bude halové mistrovství světaZatímco většina závodníků, jejichž sporty jsou součástí olympijských her, už nosí v hlavě myšlenky na Rio de Janeiro, Petr Svoboda vyhlíží jiný cíl - halový světový šampionát, který bude od 17. do 20. března 2016 hostit Oregon Convention Center v Portlandu. |
