Schoenberg se hlásí k židovství, všichni jeho prarodiče původně žili ve Vídni. Má řadu koníčků. Mezi nimi i sestavování rodokmenů. Ten svůj má zmapovaný velmi podrobně.
V jedné rodové linii objevil ve starých dokumentech i jméno s druhým příjmením v závorce - Moritz Himmelreich (Hilsner) narozený v roce 1883. Byl to první manžel Ernestiny Zeiselové, rozené Wachtlové, která si pak ve Velkém Meziříčí vzala Aloise Zeisela.
Moritz Himmelreich má u svého příjmení dodatek v závorce proto, že se z Hilsnera přejmenoval. S největší pravděpodobností jde totiž o bratra Leopolda Hilsnera, který byl obžalovaný z rituální vraždy Anežky Hrůzové z Polné.
Randy Schoenberg si údaje ještě bude upřesňovat, každopádně Leopolda Hilsnera si už přiřadil do širšího rodokmenu.
Schoenbergův úspěchPro klientku Marii Altmannovou vymohl Randy Schoenberg zpět nacisty uloupený rodinný židovský majetek - pět obrazů obrovské hodnoty od Gustava Klimta. Dostal za to kromě jiného cenu Právník roku státu Kalifornie za rok 2007. Příběh to byl natolik silný, že o něm loni vznikl americký film „Dáma ve zlatém“ s hvězdnou Helen Mirrenovou v hlavní roli advokátovy klientky. |
„Ernestinin druhý manžel Alois Zeisel byl bratr mého prapradědečka Emanuela. Je velmi zajímavé mít propojení na tuto slavnou aféru,“ podotkl Schoenberg.
Na svých webových stránkách má kromě stručného životopisu i svůj rodokmen a složitý vzorec DNA. Teď se bude zaobírat i pátráním po podrobnějším rodokmenu Leopolda Hilsnera, aby si informaci potvrdil.
Matka má hrob v Meziříčí
Moritz Hilsner byl šestnáctiletý hoch, když monarchií hýbal „monstrproces“ s jeho bratrem Leopoldem. Ještě téhož roku 1899 tlak okolností donutil jeho a matku Marii odstěhovat se z rodné Polné do Velkého Meziříčí, odkud pocházel jeho otec a byla tam židovská komunita. Měli tam takzvané domovské právo.
Oba se vzápětí přejmenovali na Himmelreichovy. „Víme, že v samém počátku žili i v židovském chudobinci v dnešní Mlýnské ulici. Ten dům už nestojí. Na jeho místě vyrostly v 50. letech garáže, dnes je tam už zase jiná stavba,“ uvedla historička Marie Ripperová z meziříčského muzea.
Hilsner a jeho rodinaŽidé Hilsnerovi - matka Marie a synové Leopold a Moritz - žili v Polné. Otec chlapců pocházel z Velkého Meziříčí. Na jaře roku 1899 byla v lese u Polné objevena zavražděná 19letá švadlena Anežka Hrůzová. Někteří prohlásili čin za rituální vraždu spáchanou v době židovského svátku Pesach. Obviněn byl - podle všeho křivě - Leopold Hilsner, nepříliš bystrý mladík, který se víc toulal, než seriózně živil. V „monstrprocesu“ plném antisemitské hysterie byl odsouzen k trestu smrti. Posléze mu císař trest zmírnil na doživotí. Na základě císařské milosti byl propuštěn v roce 1918, přejmenoval se na Hellera, zemřel po deseti letech. Bratr i matka se odstěhovali po procesu do Meziříčí, přejmenovali se na Himmelreichovy. |
Marie Himmelreichová zemřela deset let po procesu s jejím synem, je pochovaná na meziříčském hřbitově, má tam náhrobek.
Krádež krásné Svobodové
Moritz, který byl lehce slaboduchý, se živil drobnými obchody a přežíval i z darů, které vyškemral. Valnou pověst kvůli svému způsobu života nikdy neměl.
„To, že by se oženil s Ernestinou, za svobodna Wachtlovou, jsem dosud nezaznamenal,“ podotkl jednatel klubu Za historickou Polnou Jan Prchal, jenž celé roky shromažďuje všechny zmínky o Hilsnerových. Mezi nimi je i výstřižek z dobového tisku někdy z roku 1930, který popisuje, jak byl Moritz okraden.
„Pozval si k sobě ve Velkém Meziříčí odkudsi z Brna krasavici v osobě St. Svobodové, které se pochlubil svými penězi v částce 6 000 Kč a při této příležitosti jí je také ukazoval. Himmelreich totiž nedávno dědil po svém zemřelém bratru částku kol 4 000 Kč. Minulou sobotu milá krasavice Himmelreicha opustila a z Velkého Meziříčí nadobro zmizela. Přičemž ten ke svému nesmírnému zármutku zjistil, že s krasavicí zmizely taky všechny jeho peníze,“ líčily noviny.
Když Svobodovou četníci chytili, tvrdila, že peníze dostala za jakési úsluhy.
Kdy a kde Moritz Himmelreich zemřel, není úplně jasné. Devětapadesátiletý muž se jménem Mořic Himmelreich, s posledním pobytem v uprchlickém táboře v Ivančicích, odjel v roce 1942 transportem z Brna do Terezína a posléze do Varšavy. Tam neznámo kdy zemřel.