Jenom bych trochu poopravil příspěvek pana Jana Pavla. Vyjmenované jazyky patří mezi jazyky románské, nepatří tam však angličtina a němčina, které patří do skupiny jazyků germánských.

Napsal bych něco podobného co pan Pavel pode mnou.

Rozhodně bych ji nezatracoval, že si vybírá podobné jazyky. Už jen to, že toho někdo umí víc než já, je obdivuhodné. A s jazyky se holčina neztratí.

Mě třeba lákají pobaltské jazyky a welština.

Devět jazyků je obdivuhodných, ale nelze si nevšimnout, že italština, portugalština, španělština, katalánština a latina (a i okcitánština) jsou si velice podobné, takže kdo umí jeden jazyk, velice rychle se naučí druhý. Francouzština je také jazyk založený na latině, takže je propojený s předchozími. Taktéž angličtina sdílí mnoho slovíček s latinou. Němčina je kapku vedle.

Korejština pro ní bude o dost těžší, ale když má hlavu na jazyky, určitě se jí naučí na slušné úrovni.

p.s. Pár lidí tohle bude brát jako shazování, ale tak to není. Jen doplnění.

Jo kdo umí, ten umí, kdo neumí, čumí Pro nás, co neumíme, je dobré, že nutné věci člověk vyjádří rukama-nohama

Tak to Vám slečno Vítková tiše závidím, já nezvládám ani svůj rodný jazyk.

Prodigy...

Znám jednu takovou, neumí vyprat ponožky ani natankovat

Za co mínusy, za pravdu ?! Fakt jsme jí museli tankovat (šéfovo dcera)

Je to talent. Do pěti let nebo tak nějak máme od narozeni nachystám mozek na jakoukoli rec. Pak se to zablokuje. Ale promile lidi na planete ma tuto schopnost cely život jako tato slečna. Nam většině nezbývá nez biflovat a zvládnout něco malo. Umí 9 jazyku krát cca 20 tisíc slov. To je 180 tis slovíček v hlavě.tzn 18 tis slov kazdy rok apetset cca kazdy den do hlavy. Male dítě zvládá kazdy den 50. Mas dar od boha.

Gratuluji! Studovat jazyky v zemích jejich původu je tříčtvrtinová výhra. Pakliže má slečna talent a to jistě má, finanční zázemí a chuť, jde to samo. Mně vždycky jazyky bavily. Když jsem kvůli těžké nedoslýchavosti musela celý život pracovat jako pokojská, nejvíc jsem se naučila při 12letém pracovním úvazku na studentských kolejích v Poděbradech. V takovém prostředí to jde "samo" od sebe, měla jsem studenty z 16 zemí na jednom patře. Angličtina - nutná, tou mluvili všichni, tu mě přímo tam učil pan profesor Abba Said Hassan 2 roky. Ruštinu jsem " oprášila" ze školních lavic, z té jsem měla maturitu.. Španělština nádherná - profesor Pavel Vokál měl neskutečnou trpělivost dlouhých 6 let. A nakonec Arabština, profesor Jaroslav Oliverius na SJZ v Praze, nezapomenutelný pedagog, 8let. Pak mě propustili a se mnou 12 dalších zaměstnanců kvůli rekonstrukci budovy. Nikdy už jsem nepokračovala, vzalo mi to "vítr z plachet". Držím palce slečně, ať má mnoho štěstí v životě a nikdo jí nezávidí a nezakazuje jí jazyky používat, tak jako mně na koleji mí nadřízení...

Gratuluju k něčemu v čem mohu jen závidět jsem jazykovej věčnej začátečník.

Jen bych rád věděl proč ve zmiňované větě je ve slově Měsíc malé m. Já se učil že malé m souvisí s měsícem v roce. Měsíc na obloze je pak s M velkým. Proč v této větě je s m malým? Dokáže mi tohle někdo vysvětlit? Mě češtinář s touto větou trápil také ale on tam právě dával na bílý půlměsíc.

Když napíšete třeba: Na zemi dopadaly paprsky slunce... předpokládám, že taky nebudete psát velké S ani Z. To samé platí i o měsíci. Když o něm mluvíte obecně, píšete malé (i Mars má kupříkladu svůj měsíc), pokud ale chcete zdůraznit název astronomické družice naší Země, zvolíte M.