Krátce před třetí hodinou se zástupci obou armád rozdělili na dva nesmiřitelné tábory, které si to rozdaly o zdejší kolejiště a jeho okolí přesně podle historického scénáře z roku 1945.
„My se samozřejmě budeme snažit vyhrát,“ hlásil těsně před zahájením boje s úsměvem David Říha, předseda kolínského Military clubu, který společně s dalšími kolegy reprezentoval německou posádku SS. „Jenže nám to není nic platné, stejně nakonec vždycky prohrajeme,“ přispěchal s dodatkem parťák Vlastimil Petr.
Zhruba desítka Němců o pár minut později skutečně padla při ruské ofenzívě. „Jenom doufám, že mi zase neseberou boty,“ smál se Petr. Do Chotěboře dorazili všichni z klubu nejen v dobových kostýmech, ale také s německým kulometem a na historickém motocyklu.
„Kulomet je originál, jenom upravený podle předpisů. Střílíme totiž vždycky pouze slepými náboji,“ vysvětloval. „A co se týká motorky, tak ta byla původně ruské výroby, ale když hrajeme Němce, tak holt musela projít rekonstrukcí,“ prozradil s tím, že investice do motocyklu vyšla celkově na 120 tisíc korun.
Detaily přepadení vlaku se zástupci obou armád dozvídali až na poslední chvíli. Diváci na nástupišti v Chotěboři ale absolutně nic nepoznali. Boj u kolejiště působil natolik autenticky, že mráz běhal po zádech i komparzistům z chotěbořského divadélka DIK.
„Když se začalo střílet, tak jsem měl hrozně stísněný pocit. Muselo to být hrozné,“ přiznal Martin Slanina, který hrál otce cestujícího vlakem společně s manželkou a dětmi.
