Ocenění pelhřimovského festivalu si Pavel Pavel váží a dobře hodnotí i to, že je součástí letité recesistické akce. Smyslem udělování cen je podle pořadatelů upozorňovat na česká prvenství, unikátní počiny českých lidí a na výkony, které snesou srovnání i v celosvětovém měřítku.
Pavel vyzdvihl práci týmu Agentury Dobrý den, která festival letos uspořádala potřiatřicáté. „Je to už odpracovaná akce, která Pelhřimov zviditelňuje. Všichni recesisté to uznávají. Za ta léta si práce Míry (Miroslav Marek, šéf Agentury Dobrý den) vážím,“ řekl Pavel.
Oceňuje, co agentura udělala pro propagaci Pelhřimova. Sám se už desetiletí věnuje propagaci kultury Velikonočního ostrova. Slouží k tomu i metrové či dvoumetrové modely tamních soch. „Jsem původně strojař a chtěl jsem být sochařem, umělcem, ale v produktivním věku mi na to nezbyl čas, teď si to vynahrazuju,“ řekl Pavel.
Jednu ze soch předal také do Pelhřimova, stane se součástí sbírky Muzea rekordů a kuriozit. Sochy slouží i k charitativní činnosti. Díky jejich aukcím získává peníze Projekt Šance pro „děti ulice“.
Velikonoční ostrovy navštívil Pavel už jedenáctkrát, naposledy v lednu 2020, další cestu má naplánovanou na říjen. O ostrovech napsal také knihy, teď se chystá španělské vydání jedné z nich, která se věnuje záhadám Velikonočního ostrova. „Čím víc se tím zabývám, navštěvuju kongresy, tím vidím záhad víc a víc,“ řekl Pavel.
Na základě svých úvah a teorií jako první veřejně prezentoval způsob přemisťování obřích monolitických kamenných soch, které tesali a vztyčovali domorodci na Velikonočním ostrově. V roce 1982 vyrobil ve Strakonicích 12 tun těžký betonový model sochy a před zraky veřejnosti vyzkoušel, jak s ním lze vstoje pohybovat pouze pomocí lan ovládaných malou skupinou osob.
Před 35 lety rozhýbal sochu na Velikonočním ostrově. Kráčela jako Golem |
O čtyři roky později jej norský cestovatel Thor Heyerdal pozval na Velikonoční ostrov, kde Pavel experiment zopakoval s originální sochou, přičemž k jejímu rozpohybování potřeboval pouze 16 lidí a několik lan. „Předchozí experimenty přitom prokazovaly potřebu stovek zúčastněných,“ řekl Marek.
První emocí po úspěšném pokusu byla podle Pavla hlavně únava. „Že už nemusím být ve stresu. Všichni se radovali, že se to podařilo, že jsme sochu nezničili, že to na někoho nepadlo. Všichni slavili, ale já jsem se sesunul do stínu a užíval jsem si klidu, že nemusím hlídat rozkřičené domorodce a respektovat filmaře, kteří mě zastavovali kvůli každému mráčku na nebi, když se jim měnily záběry. Že je to skvělý pocit, jsem si uvědomil až za několik hodin,“ řekl Pavel.
