„Já bych nejraději chytal pořád,“ usmívá se brankář, který většinu ročníku kryl záda o pět let mladšímu Adamu Jágrikovi.
V rozhodující moment sezony, kdy jde Jihlavě „o život“, však dostaly přednost zkušenosti. „Adam Jágrik je velmi dobrý gólman, nebylo to o tom, že by jeho výkonnost byla špatná. Ale chtěli jsme, aby vypnul hlavu, odpočinul si, a my do týmu dodali novou energii,“ vysvětlil změnu hlavní trenér FC Vysočina David Oulehla. „Nedělá mi to problém,“ vzkázal Soukup.
Psychický tlak boje o holé přežití se tak přesunul na vás. Nejste nervózní?
Při předchozím angažmá na Žižkově jsem už tyto záchranářské boje zažil. Takže vím, o co jde. Nemám problém do branky naskočit.
Když zmiňujete Žižkov, který v minulém ročníku z Fortuna: Národní ligy spadl, dá se se současnou Jihlavou porovnat?
Co jsem byl na Žižkově, ty čtyři a půl roku, tak jsme se zachraňovali třikrát. Dvakrát nám to vyšlo, potřetí už ne. To jsem bohužel nedostal příležitost týmu pomoct. Ale co se týče právě toho roku, kdy jsme spadli, tak se s Jihlavou určitě porovnat dá. Řekl bych, že ani jeden z těch týmů – ať už žižkovský, nebo teď jihlavský – se v nějakých bojích o záchranu neměl vůbec nacházet. Ale bohužel, jakmile se chvíli výsledkově nedaří, tak je to na zápasech znát. Tým je nervózní, nevěří si tak, jak by měl.
Jaký paradox, že přesně před dvaceti zápasy jste byli v druholigové tabulce na druhém místě. Jenže pak začal postupný sešup...
Myslím, že v tom hrála roli právě psychika. Start sezony se nám výsledkově povedl, jenže pak přišly první klopýtnutí, maličkosti, neproměněné šance... A výsledky najednou nebyly. A pak to bylo vidět. Věci, které byste normálně dělali automaticky nebo byste si v nich věřili, tak u těch si najednou nejste jistý. A je to znát.
Zásahy přicházely i zvenčí, Jihlava během této sezony prostřídala už čtyři hlavní kouče. Jak moc veliký problém to pro hráče je?
Určitě to nějakou roli hraje. Já, když to řeknu za sebe, jsem trošičku starší než většina mančaftu. A hlavně: zažil jsem to už na Žižkově. Takže se vždycky soustředím hlavně na sebe, srovnat se s tím, že se tak vedení rozhodlo. Co se týče samotného zápasu, když to řeknu blbě, je mi jedno, kdo je na lavičce. Na mladé kluky to ale vliv asi mít může, zvlášť když si na někoho zvyknou. Ale musí to brát, jak to je.
Wágner zařídil Příbrami výhru v Jihlavě a posun na druhé místo |
Navíc jako brankář máte nespornou výhodu: vaše práce je pod každým trenérem stejná, zabránit míči, aby prošel do branky.
Asi máte pravdu. Navíc náš trenér gólmanů všechny ty změny přežil. Takže pro nás to zůstalo stejné. Z to kluci v poli dostávají od každého trenéra trochu jiné taktické pokyny. Takže hlavní je se rychle adaptovat. Pana Oulehlu tu máme tři zápasy, páteční výkon nebyl špatný. Tak to vypadá, že se změna povedla.
Zmiňujete zápas s Příbramí. V něm jste sice předvedli dobrý výkon, vedli jste 1:0, ale po porážce 1:2 jste opět nevybojovali ani bod. Naopak, z posledních osmi utkání máte šest porážek. Jak se to na týmu podepsalo? Je to psychicky hodně náročné?
Jak říkáte. Páteční utkání bylo herně vydařené, takže hned po zápase byla nálada taková skleslá, smutná. Věděli jsme, že jsme na to měli. A bohužel jsme nedosáhli ani na bod. Ta samá nálada byla znát také den po zápase, kdy jsme měli regenerační trénink. Ale od pondělí se mi zdá, že jsme se přes to přenesli. Myslím, že je to za námi. Soustředíme se hlavně na středu a chceme zopakovat páteční výkon.
Jenže vás znovu čeká soupeř, který bojuje o prvoligovou baráž. Takže další těžká šichta.
To ano. Ale dá se říct, že všechny zápasy ve druhé lize se dají zvládnout. Není to tak, že bychom někam jeli a předem si říkali: tady to nepůjde. Na Vyškov samozřejmě koukáme jako na silného soupeře. Ale myslím, že když jsme dokázali hrát doma dobře s Příbramí, nemělo by nám dělat problém zahrát i dobrý zápas venku s Vyškovem.
Klíčem tak bude sebedůvěra?
Ano, důležité bude si věřit. Navázat na domácí zápas, který byl po herní stránce povedený. Hrát na balonu a trpělivě čekat, až přijdou šance. A ty pak proměnit. Proti Příbrami jsme si vytvořili asi osm gólových příležitostí. Kdybychom proměnili jen polovinu z nich, tak se teď bavíme asi trošku jinak. Takže když se dostaneme do šance proti Vyškovu, musíme toho využít.
Je v současné chvíli hodně těžké se oprostit od toho, že vám jde o záchranu? Snažíte se na to nemyslet, nebo naopak přemýšlíte, jak by jednotlivé zbývající zápasy mohly dopadnout a kolik bodů vám bude stačit k jistotě?
Všichni víme, o co se hraje. Všichni víme, že jsme tam namočení. Takže v hlavách to určitě je. Ale třeba u mě, jakmile se zapíská úvodní hvizd zápasu, jde tohle úplně stranou. A soustředím se jen na ten jeden zápas. Doufám, že to tak mají i ostatní. Ale samozřejmě, někde tam vzadu v hlavě to je.
Dokázal byste si tipnout, které týmy se v dramatickém závěru udrží a naopak které dva si vytáhnou černého Petra?
Jako prvního, který se zachrání, tipnu samozřejmě nás. Protože věřím v to, že tam nepatříme. Ale jak dopadne zbytek, abych řekl pravdu, se mi tipovat nechce. Opravdu věřím, že my se zachráníme.