Během jarní části Fortuna: Národní ligy zasáhl záložník FC Vysočina Lukáš Zoubele kvůli zdravotním trablům jen do tří utkání a na hřišti strávil pouze 63 minut.
Naposledy naskočil před dvěma týdny do domácího utkání s Třincem. „Hrál jsem přes bolest, pod prášky,“ prozrazuje sedmatřicetiletý středopolař. „Fakt to hořelo, potřebovali jsme vyhrát. To se nakonec povedlo,“ oddechl si.
Duel minulého kola, kdy Jihlava odjela spráskaná (2:7) z duelu na hřišti v té chvíli poslední Slavie B, už opět sledoval pouze z tribuny.
„Řešili jsme problémy s lýtkem, s postranními vazy. A nakonec mi fyzioterapeut z Prahy diagnostikoval utržený meniskus,“ líčí Zoubele.
Každý hráč si musí nastavit zrcadlo, řekl jihlavský kapitán po debaklu |
Bez operace to dál nepůjde, rozhodlo se. A tak se nejzkušenější jihlavský hráč včera podrobil chirurgickému zákroku. „Není to vážná operace, takže doufám, že mě brzy pustí z nemocnice. V pátek večer je totiž zápas a já chci být s klukama. Hned bych přijel.“
Není divu. Jihlavě jde o hodně. Tři kola před koncem je sice od sestupových příček vzdálena čtyři body, náskok ale po domácím duelu s Příbramí může rychle zmizet.
„Řeknu to takhle: pokud se nám podaří vyhrát, tak si hodně pomůžeme. Už by to mohlo být dobré,“ přeje si Zoubele. „Ale nechci ani přemýšlet, co by bylo, kdyby to nevyšlo...“ Jenže Vysočinu čeká opravdu těžká šichta. Vždyť přivítá Příbram, tedy tým, který na třetím místě tabulky atakuje minimálně účast v baráži o první ligu.
„Pro nás je teď úplně jedno, jestli hrajeme s posledním, nebo s týmem z vršku tabulky,“ velí Zoubele. „Hrajeme doma, takže věřím, že kluci na hřišti nechají úplně všechno. Nemusí se dařit, nejde o to, jestli budeme hrát hezky, nebo ošklivě. Ale každý hráč musí z hřiště odejít s tím, že tam nechal sto procent,“ burcuje spoluhráče.
Dostat sedm gólů? Možná někde v přeboru
Jenže právě s nasazením má Jihlava v této sezoně nebývalé problémy. Už dvakrát totiž inkasovala při venkovním zápase hned sedm branek. Po nedávném výbuchu ve Varnsdorfu zopakovala debakl 2:7 před týdnem právě na Slavii.
„Dvakrát za půlsezonu dostat takové příděly, to určitě není v pořádku,“ má jasno Zoubele, který po propadáku na Slavii zamířil do kabiny. „Byl jsem na tribuně, a když jsem to viděl, bylo mi hodně ouzko. Proto jsem musel trochu zvednout hlas. Takhle to nejde. Teď je potřeba mobilizace.“
Rázný jihlavský kouč: Nejsem zvyklý chodit kolem horké kaše |
Zkušený hráč odmítá alibistické řeči o tom, že jihlavský kádr je příliš mladý a chybí mu hráči střední generace. „Samozřejmě, máme mladé hráče. Ale to má i Slavia B a přejela nás,“ uvědomuje si Zoubele. „Nemáme se na co vymlouvat. Křišťál, Tureček, Svoboda jsou už na druhou ligu zkušení hráči. Ne věkově, ale hrají ji už tři roky. Neměli by se z toho podělat,“ říká.
„Nemůžu říct, že jsme nezkušený tým. Ale chybí nám nasazení, obětavost, klubismus. Takové to zakousnutí se,“ je přesvědčen Zoubele. „Protože není normální dostat sedm gólů. To se prostě neděje. Možná v krajském přeboru, ale ne ve druhé lize. Nepamatuji se, kdy by druholigový tým dostal dva takové příděly.“
Tým je šikovný. Ale jsme moc hodní
Problém Zoubele vidí v tom, že mužstvo je příliš hodné. „Není to tak, že bych chyběl nějakými góly. Protože třeba Selny (Jakub Selnar – pozn. red.) hraje skvěle, má tuším sedm gólů a sedm asistencí,“ chválí svého spoluhráče. „Ale můžu úplně zodpovědně říct, že chybím v tom, že na hřišti někomu vynadám nebo někoho vyhecuji... Máme šikovné kluky, ale jsou moc hodní, nemluví spolu. A v tomhle bych měl týmu obrovsky co dát. A mrzí mě, že nemůžu.“
Po nepřesvědčivých jarních výkonech a výsledcích se na Vysočině v krátkém sledu vystřídali tři hlavní trenéři: Ondřej Smetana, Michal Vávra a David Oulehla. „Jo, bylo teď trochu rušnější období,“ hořce se usmál Zoubele. „Ale doufám, že příchodem pana Oulehly se vše zklidní, stabilizuje a všichni na hřišti začnou dělat to, co mají. Protože občas to byl pěkný chaos.“
Ten se znovu zopakoval na Slavii. „Měli jsme s klukama takovou rozpravu, doufám, že si to všichni uvědomili. I když je stav 1:3, nebo 1:4, nesmí se dopustit, abychom dostali sedm gólů,“ má jasno Zoubele. „Prostě se musíme všichni rvát za tým. Na hřišti jsme jedno družstvo, ale ne vždycky jsem měl pocit, že jsme jeden tým. Možná tohle hraje roli taky,“ doplnil.
Ve svém věku už by zraněními sužovaný Zoubele mohl přemýšlet o konci kariéry, na ten však hráč s téměř dvěma stovkami prvoligových startů za Kladno, Teplice, Jablonec, Brno a Jihlavu zatím nemyslí.
„Jasno ještě nemám. S Lukášem Vaculíkem máme gentlemanskou dohodu, že si to vždy na konci sezony vyhodnotíme po stránce zdravotní a přínosu týmu. A takhle se budeme bavit i teď,“ nastiňuje blížící se jednání se sportovním ředitelem FC Vysočina. „Já určitě mám zájem pokračovat, fotbal miluju. V Jihlavě jsem asi šest let, myslím si, že týmu mám stále co dát. Uvidíme, co na to vedení,“ dodává Zoubele.
