S každou další odehranou minutou byla frustrace přerovských hráčů vyšší. A není divu. Letos nastoupili v první lize proti Třebíči počtvrté, přičemž ve třetím utkání v řadě nedokázali vstřelit brankáři Pavlu Jeklovi ani gól! Tentokrát odjížděli s porážkou 0:2.
„Zato v tom úplně prvním jsem hned po druhém či třetím inkasovaném gólu střídal,“ usmíval se brankář Horácké Slavie při vzpomínce na druhé soutěžní kolo, v němž Třebíč prohrála v Přerově 2:5.
Evidentně to pro vás byl natolik nepříjemný zážitek, že jste se rozhodl ho už nikdy neopakovat. Zažil jste už někdy s někým podobně příznivou bilanci?
V dorostu nebo v juniorce jsem jednou vychytal čtyři nuly ze čtyř zápasů proti Zlínu. Ti ze mě byli tenkrát taky už dost vydeptaní. (směje se)
Přitom dvě kola zpátky Přerov doma rozstřílel Sokolov 12:4.
Však jsme taky věděli, že nás čeká náročný zápas, protože Přerov má fazonu. Navíc se opírá o skvělou obranu a šikovného gólmana. Nicméně jsme šli do utkání s tím, že budeme hrát svoji hru a že to snad vyjde. A vyšlo.
Prožil jste ve zmiňovaném souboji nějakou extrémně těžkou chvíli? Zapotil jste se vůbec?
Musím přiznat, že jsem se potil hned od začátku zápasu, protože v úterý jsem se zranil při tréninku a musel na šití obočí. A při zápase jsem navíc dostal ránu do lokte. Skoro celý zápas jsem necítil ruku.
Na jednorukého to rozhodně nebyl špatný výkon...
(směje se) Však jsem taky v kabině klukům říkal, že na to, že jim chytal bezruký a bezoký, to docela šlo.
Prozradíte, kdo byl oním atentátníkem z tréninku?
Náš kapitán Láďa Bittner, ale nemohl za to, vyplynulo to ze situace. Pan Popela (vedoucí mužstva) mi v kabině ránu ošetřil a odvezl mě na šití do nemocnice. A kapitán hned psal a ptal se, jak mi je a že se omlouvá.
Asi se bál, že byste taky nemusel proti Přerovu nastoupit...
Popravdě jsem trochu obavy měl, jestli to v helmě nebude příliš bolet. Přemýšlel jsem, jestli mám nastoupit. Ale trenéři to rozhodli za mě, možnost, že bych nechytal, vůbec nepřipouštěli. (směje se)
V sobotu vás čeká cesta k dalšímu zápasu do Frýdku-Místku. Jaký to bude soupeř?
Zase moc těžký. Frýdek má dobré individuality, střídají se tam hráči z extraligového Třince a oba jejich brankáři vedou v první lize statistiky gólmanů.
Jenže vy jste na třetím místě odchytal o patnáct utkání víc...
Je pravda, že každý zápas je ve statistikách znát, já mám ale štěstí, že mi v mnoha utkáních hodně pomohli kluci přede mnou. A pak zase třeba já jim. Je fajn, že nám to takhle funguje.
Konečně jsme zase vyhráli, oddechla si kabina DuklyBody už potřebovali jako sůl, navíc nechtěli pokazit Tomáši Čachotskému rozlučku před odchodem do Českých Budějovic a zároveň zpětnou oslavu za tisící utkání odehrané v dresu Dukly. I když možná se jen báli, že by se novic v týmu, českobudějovický Václav Karabáček, mohl pořádně vyděsit, kdyby hráli tak jako poslední měsíc... Ať už bylo ve středečním prvoligovém kole motivací pro jihlavské hokejisty cokoli, jisté je, že to zafungovalo na sto procent. Svěřenci trenérské dvojice Viktor Ujčík, Karel Nekvasil konečně zase vyhráli – na pelhřimovském ledě rozstříleli Frýdek-Místek 7:1! „Je to velká úleva,“ oddechl si Nekvasil. „Konečně jsme měli kloudné rozehrávky i střely, nohy nám jezdily, takže jsme spokojení,“ dodal v pozápasovém hodnocení. Na první přesnou střelu se čekalo až do 18. minuty, kdy gólová stavidla zvedl právě oslavenec Čachotský. „Konečně to byl zápas, kdy nám to tam napadalo a mančaft nemusel hrát pod presem. Mohli jsme si zápas víceméně užít,“ radoval se jednačtyřicetiletý forvard, který se už před zápasem dozvěděl, že zbytek sezony dohraje za extraligový Motor České Budějovice. Tak, jak si přál. Naopak jeho místo v Jihlavě zaplní už zmiňovaný Václav Karabáček, jenž se hned v prvním utkání za Duklu prezentoval gólem. Ve 34. minutě zvyšoval náskok domácích na 4:0. „Všichni jsme makali, bylo to super utkání,“ rozplýval se na klubových stránkách šestadvacetiletý rodák z Prahy. V sobotu vyrazí s Duklou do Zlína |
