Zvonice u kostela svatého Václava v Horním Studenci na samém severovýchodě Havlíčkobrodska stojí už tři staletí. Je památkově chráněná, stejně jako celý areál kostela, v němž se nachází. „Je to unikátní stavba,“ potvrzuje František Němec, místostarosta Ždírce nad Doubravou, pod nějž Studenec spadá.
Proč v obci v podhůří Železných hor taková stavba vznikla, se historikové dnes jen dohadují. Je o ní minimum pramenů.
„O historii zvonice toho moc nemáme, i když jsme po ní pátrali. Byla zde postavena zřejmě proto, že sousední kostel nemá klasickou věž, kam by byly zvony zavěšeny. Asi na ni při stavbě nezbyly peníze. Aby bylo zvony kam dát, byla postavena zvonice,“ snaží se najít vysvětlení Němec.
Město v minulosti nechalo udělat dendrochronologický průzkum použitého dřeva. „Zjistili jsme, že zvonice byla stavěna nejspíš v letech 1705 až 1706. A že nikdy nepodstoupila žádnou větší rekonstrukci. Jen v letech 1769 až 1772 byly přidány nové vzpěry jako výztuhy, asi aby zvonice unesla těžší zvon,“ prozradil František Němec.
Problémem je zejména opláštění stavby
Zvonice je celodřevěná stavba vysoká zhruba patnáct metrů. Její kostru tvoří patnáct svislých dubových trámů. „Spočívají dílem na kamenném zdivu, dílem přímo na terénu,“ uvedla mluvčí pracoviště Národního památkového ústavu v Telči Ilona Ampapová.
Samotná stavba sestává ze tří částí. Spodní má tvar komolého jehlanu, střední část tvoří zvonové patro tvaru kvádru, krov na vršku pak má podobu stanu či jehlanu. Opláštění tvoří prkenné deštění, přízemí a krov jsou kryty šindelem.
Podle místostarosty Němce je právě opláštění nejvíc poškozené. „Hlavní problém je plášť zvonice, ať už se jedná o dřevěný šindel, nebo trámky, na kterých leží. Kde zatéká, jsou problematické části. Jsou to hlavně šikmé části na spodku stavby a střecha. Často jsou poškozené jen konce trámů,“ ukazuje.
Zajistit opravu však pro farnost ani pro město, které s její přípravou pomáhá, není vůbec nic snadného. Snaží se o to už měsíce a zatím marně.
Do původních postupů se řemeslníci nehrnou
„Je to památkově chráněný objekt, na který památkový úřad vydal závazné stanovisko. Při opravách nesmíme použít moderní spojovací prvky a současné stavební postupy. A najít dnes řemeslníka, který by zvonici dokázal opravit původními technikami, je skoro nemožné. Nikdo se k tomu nehlásí,“ objasňuje František Němec.
„Nosná konstrukce zvonice se dochovala v cenném autentickém stavu. Jedná se o lidovou stavbu využívající ručně tesaného dřeva a celodřevěných spojů,“ popisuje, proč je stavba tak významná a proč památkáři trvají na původních postupech, Ilona Ampapová.
Místostarosta Němec odhaduje výši investice v řádech nižších milionů korun. Přesnější sumu však nezná. „Nikdo nám ani nedokázal dát nějaký přesnější odhad, kolik by to mohlo stát,“ kroutí hlavou.
Otázkou rovněž je, jakou by zvonice měla mít barvu. Ani o té historické prameny nic neříkají. V současnosti je zvonice černá, ale to podle Františka Němce zřejmě není její původní barva.
Nátěr vyjetým olejem býval před lety běžný
„Předpokládám, že mohla být v přírodní barvě dřeva. Jak ji pak lidé udržovali a natírali, používali to, co měli zrovna po ruce. Dost často to byl vyjetý olej, proto zvonice získala takovou barvu. Dnes bychom určitě použili něco jiného, ale v době před šedesáti osmdesáti lety to bývalo běžné,“ říká ždírecký místostarosta.
Jestliže se vše v dobré obrátí a rekonstrukce se jednou vydaří, chce se ždírecká radnice o zvonici lépe starat. Dokonce uvažuje o obnovení pozice jejího správce a zvoníka. „Měl by to být někdo z místních, kdo by třeba při zvláštních příležitostech třikrát čtyřikrát do roka zvonil,“ představuje si Němec.
Uvnitř totiž stále visí dva stařičké, ale přesto funkční, zhruba půlmetrové zvony. Pamatují toho opravdu mnoho, právě kvůli svému stáří unikly zrekvírování během válek. Mladší dle vyraženého letopočtu pochází z roku 1583. Starší, jehož věk už podle místostarosty nelze přesně určit, byl před lety převezen ze zámku v sousedním Novém Studenci.
