„Gratuloval jsem jim. Doufám, že po zveřejnění nominace hned jako první,“ usmívá se Jaroslav Odehnal, tehdejší trenér brankářů v Kometě.
Na dobu před čtyřmi lety vzpomíná jako na období, kdy se v Brně mezi brankáři sešla velká konkurence. A to ještě zrovna do Slovanu Bratislava odešel Marek Čiliak, aby se pak na konci ledna pod Špilberk vrátil a play off už odchytal on.
„Tenkrát jsme si říkali, jestli by nešla předělat pravidla, že by místo jednoho chytali tři gólmani. Postavit jednoho z nich bylo hrozně složité. To je moje vzpomínka na ně. Máte tři špičkové brankáře, jednu bránu a dilema před každým zápasem,“ ohlíží se Odehnal.
Dostál už totiž nakukoval do extraligy, přesto se pro něho víc prostoru než necelé dva zápasy nenašlo. To Vejmelka s Langhamerem patřili na podzim 2018 do brněnského „áčka“ stabilně. Na jeho sklonku Langhamer odešel do ruské KHL a Vejmelka se dočkal první pořádné šance v brankovišti Komety. Vyhlížel ji tři roky.
„Práce s nimi byla neskutečná. Karel má můj obdiv za trpělivost, s jakou čekal na šanci. Marek byl neskutečný detailista, od prvního dne jsme si sedli. Lukáše znám nejdéle z nich, odmalička. Nedám na ty kluky dopustit. Vím, co hokeji obětovali, jaká byla jejich tréninková morálka. Šampionát je pro ně odměnou. I pro mě. Asi je splněným snem každého trenéra, když se mu hráči sejdou v nároďáku,“ vypráví Odehnal.
Na zápasy všech tří reprezentantů si během sezony dokázal udělat čas, přestože u Vejmelky, chytajícího za Arizonu, a Dostála, působícího v Anaheimu a jeho farmě, mu nenahrával časový posun.
„Kluci vyspěli,“ říká o jejich vývoji. „Karel se neskutečně rychle přizpůsobil stylu hokeje v Americe, což jsem věřil, že nebude problém. Před odletem jsem mu to tak i řekl. Marek i Lukáš taky měnili soutěže a taky to zvládli. Všichni tři na tom byli bruslařsky i technicky tak dobře, že se jen přizpůsobili a nemuseli nic zásadního měnit,“ sledoval Odehnal.
S chutí pak usedl k obrazovce na konci minulého týdne, kdy Langhamer v sestavě začal Švédské hry a Vejmelka je dvěma zápasy dokončil. Nebylo to poprvé, co se mu na reprezentační akci sešli v brance dva jeho bývalí svěřenci - na mistrovství světa osmnáctek se představili Michael Schnattinger a Ondřej Bizoň, které v Brně taky piplal.
Ovšem seniorský tým, navíc krátce před šampionátem, to byla úplně jiná káva.
Vejmelka do Švédska dorazil s 52 zápasy v NHL na kontě, což bylo nejvíc z českých mužů pod maskou v zámoří. „Nebyl jsem překvapený, že mu to v Americe tak sedlo. Šanci dostal poměrně brzo a lapl ji za pačesy. Vím, co dokáže a jak je pracovitý,“ říká Odehnal o pětadvacetiletém rodákovi z Třebíče, o němž se mluví jako o české jedničce pro mistrovství světa.
„Netroufnu si říct, jestli to tak bude. Všechno tomu nasvědčuje. Důležité je, že ať se trenéři rozhodnou jakkoli, budou mít v bráně kvalitu,“ míní kouč, jehož aktuálním působištěm je Třebíč.
Vejmelka ho ve svých prvních dvou startech v reprezentačním dresu přesvědčil o tom, že návrat na širší evropská kluziště zvládne. Od Finů dostal jeden gól, Švýcaři ho nepřekonali ani jednou. „V prvním zápase (proti Finsku) jsem viděl nějaké detaily, nebylo to úplně stoprocentní. V tom druhém byl Karel famózní. Mně se na to hrozně fajn dívalo,“ přiznal Odehnal.
Bývalou oporu Komety pochválil také za to, jak se přizpůsobila dvěma rozdílným stylům zápasů. Finové na Vejmelku vyslali za celé utkání jenom 12 střel, což byla hranice, kterou Švýcaři překročili hned v první třetině. Zároveň je teprve druhým českým brankářem, který se dřív představil v NHL než v národním týmu. Před ním šel touto cestou jen Michal Neuvirth.