Pondělí. (Pozná se, protože přichází po víkendu.) Budík zvoní v 7.30. Vstávat! Touhle dobou bych už běžně vyrážela s dětmi z domu, ale protože školka je v karanténě a ostatní potomci jsou ve třetí, páté a sedmé třídě, nikam se nejde a můžu teprve teď otevřít oči. Jaká úleva, že už pár týdnů funguje stejný režim.
Před Vánocemi bylo hůř. Starší syn se nemohl dočkat, až půjde do školy, ale lehl s angínou. Nejstarší dcera měla distanční výuku na druhém stupni ob týden a v rámci prezenční výuky musela do školy už na půl osmou, aby se nepotkala s dětmi z prvního stupně. Chytré. Až na to, že osmiletý sourozenec měl být ve škole o tři čtvrtě hodiny později, a bylo tedy nutné ho ty dva kilometry doprovázet, i když normálně by šli spolu. Proti tomu je to teď naprostá logistická idylka.
