Po čtyři desetiletí uprostřed minulého století sloužila v Havlíčkově Brodě zhruba kilometr dlouhá železniční trať, po níž dnes takřka není památky. Koleje spojovaly hlavní trať z Kolína na Brod s areálem psychiatrické léčebny.
Vlečka je stále zakreslena v mapách, do dnešních dnů z ní ale mnoho nezbylo. Koleje byly dávno vytrhány, pražce vyndány a část náspu odtěžena. Po většinu délky je koridor trasy již zarostlý. Že tu kdysi mohly jezdit vlaky, dává tušit jen široká brána do areálu léčebny a dva zarostlé kilometrovníky. A také právě ocelový příhradový most přes Sázavu.
V posledních letech se stal oblíbeným místem pro výlety. Chodí tudy pěší na procházky, lidé poblíž něho venčí psy, jezdí tudy cyklisté. Je jedním z mála, po němž je možné dostat se v západní části města na druhou stranu Sázavy.
„Jenže také je v havarijním stavu a reálně hrozilo, že se prohnilé zbytky pražců pod někým propadnou do řeky. Na mostě navíc chybělo jakékoliv zábradlí,“ uvedl havlíčkobrodský místostarosta Zbyněk Stejskal.
Prvořadé bylo zvýšit bezpečnost na mostě
Jako vášnivý cyklista přes most občas jel a uvědomoval si jeho rizika. Proto na radnici inicioval první opravy mostu. Ty byly dosud jen základní a víceméně provizorní, bezpečnost ale výrazně zvýšily.
„Nechali jsme na mostě vybudovat lávku z pozinkovaných roštů. Cestu jsme opatřili i pletivovým plotem, aby nikdo nemohl z mostu spadnout,“ popisuje Stejskal.
Je to teprve první krok k zamýšlené záchraně celého mostu. Do budoucna by totiž město mohlo ocelové konstrukci znovu vrátit lesk a více ji začlenit do sítě cest. Jak ale místostarosta upozorňuje, k tomu je zatím hodně daleko.
„Konstrukce by se musela pískovat, což nad řekou není zrovna ideální. Na to jsou ekologové hodně přísní. Zajistit, aby se nic nedostalo do vody, by nebylo jednoduché, ani levné. V současné době máme spoustu jiných věcí, kam investovat, a tento most prioritou není,“ říká Stejskal.
Co by se však dalo udělat poměrně levně a nenásilně, je větší propagace této zajímavé stavby. Do zajímavostí v okolí města by ji mohlo zařadit informační centrum. A uvažovat by se podle Stejskala dalo i o umístění cedulky k mostu, která by toto dílo více přiblížila. Zanedlouho totiž uplyne sto let od jeho vybudování.
Po trati se vozil stavební materiál, později uhlí
Položení mostu přes Sázavu souviselo s budováním areálu psychiatrické léčebny. Plány na její zřízení v tehdejším Německém Brodě pochází ještě z dob císařství. První světová válka však záměr oddálila.
Se stavebními pracemi na budování Zemského ústavu pro choromyslné, jak se zařízení nazývalo, se začalo až v roce 1920. Velice rychle se ale ukázalo, že dopravit na místo množství materiálu potřebného k výstavbě, nebude tak snadné.
Proto se ještě téhož roku přistoupilo k budování vlečky, která odbočovala z hlavní železniční trati na Kolín. Zajímavostí je, že k léčebně bylo možné zabočit pouze ve směru od Světlé nad Sázavou. Pokud tam tedy mířil vlak z Brodu, musel odbočku přejet a k léčebně couvat.
Vlečka sloužila až do roku 1962. Po dokončení stavby léčebny sloužila k dopravě uhlí do její kotelny. Během druhé světové války část areálu léčebny obsadili Němci a zřídili zde lazaret. I v tu dobu se železnice osvědčila. Po kolejích byli do lazaretu sváženi zranění němečtí vojáci.
Od šedesátých let vlečka chátrala a postupně zarůstala. Jen ocelový most zůstal jako dávné memento. Mnoho let se o něj nikdo nestaral i proto, že nebylo jasné, komu vlastně patří. „Nakonec jsme se o něj přihlásili jako město. Jednalo se o - úřední mluvou - o věc nalezenou,“ podotkl s úsměvem Zbyněk Stejskal.
Starý železniční most na západním okraji Havlíčkova Brodu.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
