„Když se to učíte, tak se stoprocentně pořežete, bez toho to nejde. Vypadá to zdánlivě jednoduše, ale je to docela kumšt. Musíte vybrat správné husté dřevo a naučit se ho přesně štípat. Stačí jedna chyba a můžete začít znovu. Rád bych to umění někomu z rodiny předal,“ uvažuje sedmapadesátiletý Pospíchal.
Práce se dřevem ho přitahovala odjakživa. Dnes se s jeho řezbářskými výtvory mohou lidé nejčastěji setkat v podobě vodníků. Pospíchal už jich vyřezal pět, teď tvoří šestého.
Každý z nich má nějaký charakter. Třeba tomu, který už pět let sídlí v horním radostínském rybníčku, říká Josef Pospíchal Mladíček. Jinému, poněkud zlému vodníkovi, ke kterému ho inspirovaly Erbenovy básně, říká zase Morous.
Pospíchal má i konkrétní představu, jak by měl pořádný vodník vypadat. „Myslím si, že nejvíc mu sluší mlynářská čepice,“ culí se.
Má za sebou stovky výlovů, ale vodníka ještě nespatřil
Zatímco malíř Josef Lada prý kdysi ve svých vzpomínkách údajně připustil, že v dětství skutečného vodníka viděl, Pospíchal vrtí hlavou.
„Je to zvláštní, ale jakožto rybář jsem už dělal výlovy stovek rybníků, ale žádného vodníka jsem ještě neviděl,“ směje se.
Při tvorbě vodníka se na začátku inspiruje třeba nějakým vyobrazením. Nakonec ale záměrně výsledek vždycky vypadá jinak než předloha.
„Jednak se vždycky přizpůsobuji dřevu, ze kterého řežu, a jednak by mě nebavilo dělat nějakou sériovou výrobu, takže je každý vodník nakonec jiný. Tady mu přidám kapra, tady hrneček a ten vodník tak jako tak nakonec dostane svůj originální charakter,“ říká.
Řezbářství se věnuje ve volném čase, takže se prý už docela těší, až bude v důchodu. Věří, že pak bude mít na své koníčky více času. „Vlastně vyřezávám hlavně v zimě. Když je zima mírná, řežu málo. Vodníka pak taky klidně dělám i celou zimu,“ přibližuje.
Vyučený sklář, který se profesionálně stará o rybníky
Josef Pospíchal chtěl být buď rybářem, nebo truhlářem. Nakonec se vyučil sklářem, u hutí ve Škrdlovicích pracoval třicet let. Teď se profesionálně stará o rybníky.
Je nutno zmínit, že jeho zálibou zdaleka není jenom řezbářství. Jeho další koníček je neobvyklý: známým dělá přes zimu zabijačky.
„Řeznické řemeslo jsem se naučil na vojně, kde jsem byl v kuchyni, a od té doby mě to baví,“ prozrazuje.
Další položkou z výčtu jeho hobby je pěstování bonsají a čarověníků. Pokud náhodou nevíte, co čarověníky jsou, nejste v tom sami. Čarověník je znetvořenina na stromě v podobě chumáče zakrslých větví. Vzniká buď důsledkem choroby stromu, nebo vlivem genetické mutace.
V minulosti se čarověníkům dokonce - jak název napovídá - připisovala čarodějná moc.
„Podle pověsti čarověníky vznikaly tak, že letěla čarodějnice, nevybrala let na koštěti, narazila do stromu a jak jí vypadlo koště, vyrostl z něj právě čarověník,“ usmívá se Pospíchal.
Málokdo tuší, že čarověníky se dají roubovat i pěstovat
Čarověníky vytvářejí bizarní útvary na stromech a jejich pěstování je specifickým kultem.
Pokud totiž nemnoho lidí vůbec o existenci čarověníků ví, ještě méně jich tuší, že se dají roubovat a rozpěstovávat.
Pěstitel ze živého čarověníku odřízne větvičku a tu naroubuje na kmen zdravého stromu. Větvička se pak na kmeni rozroste a vytvoří charakteristický zelený chumel, který děsil naše předky.
„Čarověníky mě fascinují, baví mě zkoumat, jak žijí. Například když na naroubovaném stromu uříznete původní větev nebo vrcholek, tak na něm čarověník zahyne, jako by tou zdravou větví dýchal,“ líčí se zaujetím Josef Pospíchal na své zahradě a ukazuje sbírku.
U každého exempláře řekne i jeho latinský název a někde přidá také jeho osobitý příběh.
Inspirace má dost, vyřezat chce i vodnici a Radostu
Dvě vášně Josefa Pospíchala mají společného jmenovatele: je to příroda, vegetace, dřevo. A tak to zřejmě i zůstane. Řezbář se dál bude s láskou i s dlátem dotýkat dřeva.
Inspirace má dost, protože nevyřezává jenom rozměrné vodníky. Z lipového dřeva už vytvořil hejno sov, jesetera, supa, indiánský totem, Buddhu, kočku... A taky řadu podložek pod lovecké trofeje, na které se připevňuje paroží.
„Sousedka mě naočkovala, abych vyřezal vodnici. Možná se do toho pustím, protože vodnici opravdu nikde neuvidíte. A rád bych vyřezal ze dřeva i Radostu, což měl být zeman, který podle pověsti kdysi založil Radostín,“ plánuje Pospíchal.
