„Ta lávka je z roku 1953, chodili jsme po ní už jako kluci,“ popisuje Václav Husák, starosta obce Kožlí, pod niž Sechov spadá.
Ve filmu, který se těšil velké návštěvnosti v kinech, po ní jedou na kolech herečky Tatiana Dyková či Anna Polívková v rolích matek. A pod stejnou lávkou pádluje Jiří Langmajer jako jeden z otců s dcerami.
Tato lávka dříve patřila pod ministerstvo školství, které mělo v blízkosti středisko. Později ji převzala obec. Při chůzi po ní se člověk lehce pohupuje. Je ale zakázáno ji schválně více rozhoupávat, aby se nepoškodila lana, na což zde upozorňují cedule. Jednou při povodni byl proud vody tak silný, že zmíněnou lávku převrátil.
Malebnost tohoto koutu Vysočiny dokresluje nedaleká zřícenina hradu Chřenovice s dochovanou věží. Pod ní je železniční zastávka, kde brzdí vlaky z Ledče nad Sázavou.
Památka v údolí
Začátek i konec filmu Špunti na vodě, jenž měl více než milionovou sledovanost v televizi, je na dalším místě zasluhujícím si návštěvu.
Šlakhamr v Hamrech nad Sázavou je po rekonstrukci za sedm milionů korun otevřen od roku 2011. V komedii tam bydleli před kamerou u řeky herci Dana Syslová a Arnošt Goldflam. Ve svých rolích slavili s potomky zlatou svatbu.
Památka se nachází nedaleko Žďáru nad Sázavou, v zalesněném údolí řeky Sázavy. Původně středověký hamr – mechanická kovárna – měl za úkol zpracovávat železnou rudu těženou v okolí. Zanikl v 17. století. Mlýnský náhon byl poté využit pro obilní mlýn, který fungoval do druhé světové války.
Posledním majitelem byla mlynářská rodina Brdíčků. Technické muzeum v Brně zde už desátým rokem nabízí expozici věnovanou hamernictví, dřevařství a bydlení za posledních majitelů. Je tam i plně funkční hamerské zařízení, na kterém při speciálních akcích pracují kováři.
Při běžných prohlídkách vidí návštěvníci činnost vodního kola, potřebného pro provoz kladiva. „Letos budou ukázky kování na bucharu i ručních kovadlinách 1. srpna,“ zvou pracovníci Technického muzea.
Režisér Jiří Chlumský zde natáčel Špunty na vodě pět let po rekonstrukci objektu. Ve filmu zní i titulní píseň Michala Hrůzy Sázava, kterou nazpíval spolu s Nelly Řehořovou. Ta si ve Špuntech zahrála i dceru Jiřího Langmajera.
„Já mám sám dvě dcery, které jsou dnes již dospělé, tak jsem si připomněl, co jsem dělal před mnoha lety, kdy jsem s nimi trávil spoustu času v přírodě,“ popisoval po natáčení Langmajer.
Filmování bylo náročné vzhledem k množství scén odehrávajících se na vodě. Podle producenta Ludvíka Marečka se jez sjížděl minimálně dvacetkrát a Langmajerova posádka se vykoupala alespoň pětkrát.
„Namočily se skoro všechny kostýmy. Největším kostýmním oříškem bylo schovat neopreny pod trička s krátkým rukávem a kraťasy. Během natáčení totiž byla docela zima. A neopren se stal věrným druhem našich hereckých protagonistů. Mnoho záběrů proto končilo zoufalým výkřikem pana režiséra: Stop, zase je vidět neopren,“ uvedl Mareček.
Velice náročný byl také pád tří žen na kolech do rybníka. Točil se v noci za chladného počasí a ve skutečnosti vjely do rybníka kaskadérky.
Začínali na Stvořidlech
Film byl hned od začátku přirovnáván ke komedii S tebou mě baví svět, kde také otcové s dětmi trávili volné dny. Třeba herec Pavel Liška to bral jako letní verzi této komedie. On sám byl na vodě před natáčením asi třikrát.
To Jiří Langmajer jezdíval na Sázavu jako kluk s tátou. Při natáčení se tak vrátil na známá místa. Jeho kolegyni Tatianu Dykovou zase potěšilo, že díky Špuntům na vodě pro sebe objevila krásná místa u Sázavy.
Vůbec první klapka filmu padla 15. června 2016 na Stvořidlech, kde si proud vody hledá cestu mezi balvany. Řeku Sázavu zde vodáci často využívají. A filmaři také. Už ve čtyřicátých letech zde točil Václav Krška film Řeka čaruje, v němž hlavní hrdina díky Sázavě omládl.
I na Stvořidlech je vlaková zastávka a vede k ní lávka přes řeku, stejně jako u vísky Sechov. Tvůrci komedie proto využili při natáčení rovněž tuto druhou lávku.
