Pár tipů z karantény máme, na roušky je čas, říká sběratel rekordů

Polovina letošního června měla v Pelhřimově patřit 30. ročníku oblíbeného festivalu rekordů. Ten se však nakonec kvůli pandemii koronaviru neuskuteční. Jubileum mezinárodní akce Pelhřimov - město rekordů se přesouvá na termín 11. - 12. června 2021.

„Moc jsme se na jubilejní třicátý ročník těšili, chtěli jsme ho pořádně vyšperkovat,“ lituje prezident pořádající Agentury Dobrý den Miroslav Marek. 

„Investované penzum práce, které jsme od podzimu loňského roku na přípravách odvedli, se nám nechce úplně zahodit. A tak tradiční ‚pelhřimovské rekordy‘ aspoň trochu připomene akce Rekordy v karanténě.“

Co si pod tímto názvem máme představit?
V prostorách zahrady Muzea rekordů a kuriozit (součást expozice Zlaté české ručičky) bude pro tuto příležitost nově vytvořena venkovní výstava „30 let pelhřimovských rekordů“ a v termínu od 8. do 14. června zde každý den proběhne jeden unikátní pokus o zápis do České knihy rekordů. Ani diváci o tyto výkony nepřijdou. Akce Rekordy v karanténě bude streamována na sociální sítě. Zájemci ji budou moci sledovat v přímém přenosu a následně také v dokumentu, který při této příležitosti vznikne.

Vím, že muzeum, které v Pelhřimově provozujete, je ale zatím jinak zavřené. Jak je to tedy s registrací nových rekordů?
Ne snad, že by se lidi neozývali, ale jsou to jen jednotlivci, kteří se snaží zapsat nějakou domáckou záležitost. Nicméně je to nesrovnatelné s normálním stavem.

Já myslela, že zájemců bude víc, když je teď většina lidí převážně doma a má tudíž spoustu času trénovat. Když to zlehčím, tak co třeba nejdelší hádka se svým protějškem?
Tak to si myslím, že bychom měli brzy plnou knihu takových nej. (směje se) Ale jinak samozřejmě korespondenčně konzultujeme některé rekordy, které nám lidi dokážou doložit. Třeba videem. Říkáme jim rekordy z karantény.

Nicméně k jednomu zápisu jste přece jen vyrazil osobně. Mám na mysli rekordní počet pohlednic s velikonoční tematikou...
Ano, to byla jediná záležitost. Chlapi z nějakého muzejního spolku v Pohořelicích půl roku pracovali na instalaci největší výstavy. Dalo jim to strašnou práci a neuměli si představit, že by to těsně před finále měli vzdát. Proto se dohodli s radnicí a hygienou, takže nakonec jsem tam mohl vyrazit všechny ty pohlednice spočítat.

V Muzejním spolku Pohořelice nasbírali rekordních 4 201 pohlednic s velikonočním motivem. Exponáty mají většinou český původ, výstava ale obsahuje i desítky kusů ze zahraničí.

Jak dlouho vám to trvalo?
Byl jsem tam tři hodiny a napočítal jsem jich 4 201. Jsou mezi nimi pohlednice ze spousty zemí, současné i historické. Opravdu moc pěkné, jenže na druhou stranu taky smutné. Výstava sice bude k vidění i poté, co se zmírní opatření, jenže to už zase nebudou Velikonoce.

Předpokládám, že nebylo nic příjemného počítat tři hodiny pohlednice s rouškou na obličeji a v rukavicích...
Byl to můj nejdelší pobyt v roušce nonstop. Rukavice jsem měl gumové, takže když jsem pak sedl do auta a sundal si je, mohl jsem z nich vylévat pot. (směje se)

Miroslav Marek

• Spoluautor České knihy rekordů a prezident agentury Dobrý den se narodil 20. června 1962 v Pelhřimově.
• Poté, co dokončil studijní léta, nastoupil v rodném městě v domě dětí a mládeže, kde pořádal nejrůznější akce, soutěže, hry či letní tábory.
• A zde také v roce 1986 založil klub Dobrý den, z nějž se později stala Agentura Dobrý den. Ta následně v roce 1994 začala ve městě spravovat Muzeum rekordů a kuriozit.
• Je ženatý, má dvě děti - syna Jakuba a dceru Lenku.
• Jeho velkým koníčkem je fotografování, muzika, turistika, ale například i stolní tenis.
• V Českém rozhlase Vysočina má svůj pořad Bejvávalo, v němž se vrací do časů našich předků.

Když už jsme u roušek, neozval se vám někdo, že ušil nějakou mimořádnou?
Ono celkově se nám na tohle téma ozývá spousta lidí, abychom to vzedmutí českých lidí, kteří šijí roušky, nějakým způsobem zaznamenali. Mají pravdu, je to úžasné, jenže si pořád myslím, že ještě nenastal ten správný čas. Jednak to nikdo neumíme sumarizovat a za druhé bychom to nechtěli znevážit tím, že si na tom budeme přihřívat vlastní polívku. Až to všechno pomine, můžeme se k rouškám vrátit a udělat to jako poctu a poděkování všem, kteří se zapojili.

Jedna kolonka by pak v sekci pandemie měla být věnována i samotnému Pelhřimovu, protože to byl okres, který nejdéle držel nulu v počtu nakažených...
Však nám taky volala spousta lidí a všichni se ptali, jak to děláme, že nám to tak vychází. (směje se)

Skoro to vypadalo jako reklamní tah: město rekordů drží nulu co nejdéle...
(směje se) Myslíte, jestli jsem náhodou nebránil testování vlastním tělem? Tak to opravdu ne.

Určitě jste se ale zamýšlel nad tím, jak je to možné. Nebo ne?
Jasně že ano. A jediné, co mě napadlo, ale je to samozřejmě na vodě, tak je to ukázněnost našich lidí. Neběhám po okrese nějak permanentně, ale ještě se mi nestalo, že bych někde potkal někoho bez roušky. Myslím, že ta ukázněnost platí o lidech na Vysočině tak nějak obecně. Možná to máme v genech, protože život tady byl vždycky tvrdý. Vezměte si, že tady máme dlouhodobě nejnižší platy, nejdražší benzin, ale nejvyšší úspory. (usmívá se)

Váš život se už přes třicet let točí kolem rekordů, jste tím hodně poznamenaný?
Velmi. (směje se) I když já si myslím, že je to takhle v každé profesi. Každopádně někam jedu, vidím něco zajímavého a už přemýšlím, jestli to není náhodou v něčem nej. Na tohle téma jiného vidění mám ostatně dva zářné příklady.

Povídejte...
V Belgii jsem kdysi narazil na Angličana, který měl největší sbírku čtyřlístků na světě. Byly to desítky tisíc. A tenhle člověk měl od lékaře potvrzení, že má takhle posunutý zrak, že je prostě okamžitě vidí jako jiní vidí třeba brambory v řádku.

Rekordman roku

Předání výročních cen Rekordman roku letos kvůli koronavirové pandemii proběhne také trochu jinak. Tedy nikoliv na festivalu, ale průběžně v několika etapách a při různých příležitostech. 

Do síně slávy Muzea rekordů a kuriozit pracovníci Agentury Dobrý den uvedou kromě jiných i pana Jiřího Suchého (nejdéle hercem, zpěvákem, autorem /125 her/, ředitelem, skladatelem, textařem a režisérem vlastního autorského divadla). 

„Vzhledem k nastalým okolnostem už dvakrát k plánovanému setkání nemohlo dojít. Věřme tedy, že úsloví do třetice všeho dobrého stále ještě platí,“ uvedl Miroslav Marek, prezident Agentury Dobrý den Pelhřimov.

A ten druhý příklad?
Znal jsem pána, který sbíral historické pivní lahve. Ovšem jen ty vyrobené do roku 1948. A ten mi jednou vyprávěl, že kdysi jel autem přes nějakou vesnici, kde někdo opravoval střechu na chalupě. Měli ji sundanou a on, jak jel kolem, tak mu tam padl zrak a za trámem zahlédl nějakou lahev. Okamžitě zastavil, poprosil, jestli by se na ni mohl jít podívat. A skutečně to byla sto let stará pivní lahev.

Umíte si představit, že jednou s rekordy skončíte? Že prostě odejdete do důchodu?
Já teď vlastně díky celorepublikové karanténě prožívám určitou zkoušku, jestli to dám. (směje se) Ale teď vážně; ono se o tom dobře teoretizuje, ale praxe může být jiná. Nevím, jaké by to pro mě bylo bez rekordů, protože jsem to v podstatě nikdy nezažil.

Co vás kromě rekordů ještě baví? Máte běžné koníčky, jako třeba sledování filmů či zpěv?
Zpívám hrozně rád, ale všichni kolem mě odcházejí. (směje se) Mám rád staré časy, dá se v nich najít spousta ponaučení i pro současnost. A taky moc rád fotím.

9. dubna 2020